|
8. 7. 2003
Co odhalil Český sen členu Rady České televizeMáloco mělo tak všeobecný mediální ohlas s tak nejasnou hranicí mezi fanděním a odsouzením jako projekt Český sen. Vyjadřovali se všichni. I ti co tam byli, i ti co tam nebyli. Naposled se vyjádřil i člen Rady České televize Jiří Voráč. S logikou příznačnou i pro management televize. Vy nás plaťte a my si budeme za vaše peníze dělat to, co chceme my. Ale tak to není, nebude a pokud podobné arogance budou zaznívat i od dalších odpovědných osob, povede to pouze k naprostému krachu instituce veřejné služby v médiích. Stejně, jako podobná arogantnost - paradoxně připomentutá radním Voráčem na úvod jeho článku v Respektu - vedla po dlouhých desetiletích k trvalému krachu "reálného" socialismu s Miloušem Jakešem v čele. A to bude tentokrát konec nejen České televize, ale i radního Voráče, protože už radního nebude zapotřebí. I kdyby se jmenoval Přemysl...
|
|
... Dívejte se se mnouOstatně ani v české kinematografii nejde o nic nového. Počátkem 60. let natočil Miloš Forman snímek Konkurs, v němž zachytil falešnou veřejnou soutěž na místo zpěvačky, vyhlášenou za tím účelem v divadle Semafor. Forman k tomu ve své autobiografii uvedl: "Mladé ženy se odhalovaly až na samu dřeň svého ctižádostivého já a jejich sebeláska byla často tak nestoudná, až se člověk styděl na to koukat. Rozhodl jsem se, že se nebudu stydět a že donutím diváky, aby se na ten krutý tyjátr koukali se mnou." Právě v tom záleží společenský účinek díla: záměrnou provokací (ta je z povahy věci vždy kontroverzní) otevírat perspektivy a otázky, jež si jinak nehodláme připouštět. Funkce mystifikace je tedy satirická a kritický humor tu slouží k ozdravné společenské sebereflexi. A zde spatřuji i jeden z programových úkolů televize veřejné služby, kterým je podněcování veřejné debaty, jakkoli nepříjemný z toho může povstat obraz. A jsou-li jak Česká televize, tak Státní fond na podporu kinematografie ochotny podpořit umělecky a občansky nekonformní počin, zasluhují chvály, nikoli hany. Ostatně zákon jim přímo ukládá za povinnost podporovat domácí filmovou tvorbu, tedy utrácet z kapes poplatníků. V tomto případě však peníze nemizí v černé díře, nýbrž produkují jinak nenahraditelné kulturní a společenské statky, jež se zde pozitivně zhodnocují dokonce ještě dávno před dokončením filmu, neboť již nyní projekt vyvolal rozsáhlou polemiku k vážnému společenskému problému. Točte idylkyForman byl ve svých českých počátcích za své novátorské kritické filmy napadán téměř navlas stejně, jak to nyní zažívají začínající tvůrci, kteří reprezentují nové trendy v českém dokumentu. Konkurs se mezitím stal klasickým dílem a jeho autor obecně uznávaným filmařem, který ve světě dosáhl nejvyšších cílů. A to navzdory tomu, že si politici, hasiči i tety a strejcové 60. let jistě tuze přáli usadit Formana v rodné Čáslavi a zařídit, aby točil konejšivé idyly, v nichž by lidská hloupost byla vydávána za projev zdravého selského rozumu. Zdroj : Respekt 27/2003, str. 20 > Pan Voráč má pravdu - nejde o nic nového. To co bylo v neorealismu a aranžovaném poetismu šedesátých let novátorstvím, je v dnešním, syrovém světě eklekticismem, - stejně jako reminiscence na třicet let stará "díla" provokativní výstavy v německém Kasselu, známá jako Documenta. Co jedněm připadá jako umění, to druzí berou jako pózu a formalistický experiment. Na filmovém festivalu jsem kdysi viděl film Times Square - 24 hours. Den a noc probíhající "experiment" statické kamery a jedné ulice sice řekl o filmařově postupu víc, než snad on sám chtěl, pro vývoj kinematografie 20. století to znamenalo asi totéž, jako umístění bezpečnostní kamery na Empire State Building... Formulace režiséra Formana o donucení diváků je akceptovatelná u režiséra, který vstupuje jako subjekt do komunikace tvůrčím činem, je ale nepřijatelná u dramaturga, který by takto se chtěl vnutit do hlavního vysílacího času s okrajovým žánrem či do zpravodajství zařadit pseudopublicistiku. Stejně nepřijatelná je u veřejnoprávní kulturní investice instituce, která si jen stěží může dovolit investovat stejně riskantně jako soukromý investor. A je naprosto nepřijatelná u radního, který musí zachovávat neutralitu a do rozhodovacího procesu nevpustí své - kladné či záporné - emoce. Proto tedy ani nemůže "hájit" nekriticky jednu stranu tehdy, když má být ve "hře na pravdu" rozhodčím. Totalitní jazyk pak o radním Voráčovi hovoří sám. Termíny "společenský účinek díla" je jak vystřižený z oné autorem tak kritizované doby, kdy měl šéf kulturně cenzurního oddělení ÚV KSČ Müller jako jeden ze dvou lidí ve státě soukromý telefon na Brežněvův stůl. Od té doby jsem při posuzování záměrně modelovaných "společenských dopadů" kulturních počinů velmi obezřetný... Radní Voráč ale udělal kus obdivuhodné práce - svlékl své názory v článku pro Respekt téměř donaha. Myšlenkový striptýz ukázal na proporční nedostatky lépe, než sebelepší rozhovor. Nekontrolovatelný proud myšlenek ovšem ukázal i na možnou budoucnost vysílání České televize, ve které v oné "televizně revoluční" době byl každý argument dobrý k dehonestaci "nepřátel". A že se používaly různé záměrné provokace... Pokud bylo cílem nastavení zrcadla radnímu Voráčovi, pak vřelé díky redakci Respektu. Ale obávám se se smutkem v duši, že cíl byl jiný... |
| Český sen - dílo nebo podvod? | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 8. 7. 2003 | Co odhalil Český sen členu Rady České televize | Štěpán Kotrba | |
| 7. 7. 2003 | Český sen v médiích | Kristina Cimpová | |
| 16. 6. 2003 | Tvůrci Českého snu v onlinové diskusi Britských listů | ||
| 12. 6. 2003 | 'The Czech dream' - reality TV, Czech style | Jan Čulík | |
| 9. 6. 2003 | Stydím se za televizi Nova | Jan Čulík | |
| 9. 6. 2003 | Český sen o morálce | Štěpán Kotrba | |
| 9. 6. 2003 | Český sen trochu jinak | Vlastimil Čich | |
| 6. 6. 2003 | Česká televize a Český sen | ||