Čtvrteční Kotel na Nově názorně ukázal, proč Ivan Langer rád diskutuje se Stanislavem Grossem. Tváří tvář občanům byl naprosto mimo mísu, k věci prostě smysluplně hovořit neumí. S ministrem vnitra je to jiné, stínový box mu vyhovuje jako Langerovi, v něm ovšem vyhrává na body. Nemá sice takové vzdělání, ale zato větší talent markýrovat.

Konec školního roku dal studentům naději na nejdelší prázdniny v historii našeho státu. Pokud se jim tyto naděje splní, těžko se budou týkat dcery ministryně školství, protože lyceum které navštěvuje nebude s největší pravděpodobností na protestech participovat.

Šest procent multimilionářů je za vodou, ti chudší, kteří nemohou dát své děti na soukromé školy, budou muset jejich klid v připravované reformě zaplatit. Valtr Komárek to ve Šponě řekl srozumitelně. Má dar sdělovat myšlenky přístupně širokému okruhu posluchačů, s tím se každý nenarodí. Život ale není jenom o krásných řečech, nicméně profesoru Komárkovi dominanci slov nad činy až tolik nezazlívám, protože jsem měl příležitost slyšet jeho sofistikované a opatrně provokativní projevy ještě v době, kdy sobotní spolubesedníci nebyli slyšet vůbec.

Michal Doktor (ODS) v té době, vzhledem k věku, objektivně šanci neměl. Miroslav Kalousek však příležitostí již dostal dost. Jak je využil je notoricky známo. Skutečnost, že je ekonomickým expertem KDU-ČSL, pak hovoří za vše. Protože jde o obecnou notorietu, nelze se pak divit, že se začíná uvažovat o privatizaci Budvaru, tedy firmy, která činí dobře mnoha Čechům a Moravanům. Je trvale zisková a nejsou s ní žádné problémy.

Ekonomický primitivismus politiků je tu od počátku devadesátých let. Ti, kdož rádi přirovnávají hospodaření státu k hospodaření rodiny, ve smyslu omezování výdajů na které není, se zbavují hodnot, kterých by se racionálně hospodařící rodina nikdy nezbavila. Proč? Aby měl stát na důchody? Kdeže! Aby politici ještě chvíli mohli v klidu prázdně plkat, aby mohli poučovat občany, jak mají nést odpovědnost za svůj osud.

Špona byla poučným příkladem generačních schopností. Komárek sděloval své myšlenky noblesně, divák mohl mít pocit, že ví o čem mluví. Kalousek má k relevantním informacím snazší přístup, tak se alespoň tvářil, že ví o čem mluví. Michal Doktor v tomto srovnání evidentně teprve sbírá zkušenosti....

Bohuslav Sobotka ekonom není vůbec, na svého stínového kolegu Vlastimila Tlustého z ODS, Kalouskova "vrstevníka ve služební rovině," přesto hravě stačil. Nebylo to nijak těžké, protože kutilství s rovnou daní je stará profláknutá vesta a nová idea, operující s rovným, permanentně vypláceným sociálním příspěvkem představuje plagiát plošných přídavků na děti, které ODS tolik kritizovala. Sobotka oprávněně vyjádřil "obavu z dalšího experimentu ODS," stejné pochybnosti občanů z amatérismu ČSSD tím ovšem nerozptýlil.

Pokud jde o dojem, tak Sobotka image premianta třídy neztratil ("Přikloním se samozřejmě ve vládě k návrhům, které tam zazní!?"), začíná je však připepřovat občasnými "drzostmi" ke "spolužákům a třídní učitelce." Ta si vedla slušně, v poslední době se však zdá, že socialistickým nezbedům jejich darebačinky více toleruje. Rozhodně dostal Sobotka větší prostor než Tlustý, a to si ještě stěžoval, že ho nemá.

Rohovnické stínování v předmětném duelu dokonce občas přecházelo v přímý boj, proto se na všechna plánovaná témata nedostalo. O jednom však je třeba se zmínit. Bylo hned první. Soudci. Jejich nemravná chtivost po penězích byla kritizována oběma aktéry, zdá se však, že řadě lidí ušlo, co s tímto stavem provádí právě teď prezident. Při jmenování nových členů nejvyššího tělesa totiž velmi upřednostňuje své kolegy z politiky. Troufám si tvrdit, že i zde dostává odbornost na frak.

Prima v Partii svedla k řečnickým pultíkům dvě dámy. Pokud jde o dojem a délku působení v politice, můžeme najít paralely s dříve vysílanými relacemi. Zkušená Miroslava Němcová, místopředsedkyně ODS sdělila například občanům, že "vláda útočí na peněženky občanů velmi nedostatečným a hloupým způsobem." Těžko říci, zda to myslela doslovně nebo se jen v zápalu rutiny vyjádřila ukvapeně.

Méně (v politice) zkušená Marie Součková, přesto již ministryně, byla věcnější. To sice může imputovat představu znalostí, správnost úvah to ale nedokazuje. Na rozdíl od Sedmičky sociální demokracie v Partii tolik prostoru nedostala. Němcová si brala slovo první, držela ho zbytečně dlouho, nic převratného to nepřineslo. Jiřímu Podzimkovi se prostě poslední předprázdninová Partie moc nepovedla. Auditorům sice prostor poskytl, ale hned jejich otázky hned rozmělnil svými přípodotky. A ty byly většinou z úplně jiného soudku.