Blairova vláda, zdá se, se už rozhodla, kde stojí: britský národní zájem je prý totožný s americkým. To aspoň konstatoval britský ministr obrany Geoff Hoon, který "nevidí žádné rozdíly mezi základem amerických a britských bezpečnostních zájmů".

Vrcholná schůzka NATO v Praze měla být původně oslavou, uspořádanou k přivítání sedmi dalších členských zemí - od Pobaltí až k Černému moři - do západní aliance. Jenže začaly být vznášeny otázky o tom, zda má NATO po ukončení studené války vůbec nějaký význam.

Je to totiž organizace, kterou Spojené státy, dominantní člen NATO, stále více ignorují. NATO nehrálo vůbec žádnou roli při bombardování Afghánistánu a Jack Straw, britský ministr zahraničních věcí, minulý týden zdůraznil, že se NATO nebude podílet ani na Američany vedeném útoku proti Iráku.

Vlivní jestřábi kolem prezidenta Bushe prostě ve "válce proti terorismu" už Evropanům nedůvěřují, politicky ani morálně. A nevěří ani, že by se Evropané dokázali vojensky řádně zorganizovat. Jak uvedl Robert Kagan, americký komentátor: "Američané a Evropané už nesdílejí společnou strategickou kulturu."

Avšak Washington nemá v úmyslu NATO zlikvidovat a nechat na jeho místě vzniknout politickému vakuu. Pro Bushe bude daleko výhodnější, bude-li NATO celosvětově prosazovat americké zájmy. Proto si přeje Donald Rumsfeld, americký ministr obrany, aby NATO vytvořilo jednotky rychlého nasazení, které by mohly "bezodkladně zasahovat kdekoliv na světě".

Tato armáda bude útočit kdekoliv na světě se souhlasem země, na jejímž území k útoku dojde, anebo bez jeho souhlasu. Američané budou střílet, Evropané budou uklízet bojiště.

Washington také doufá, že vznik takové armády zlikviduje plány Evropské unie na vytvoření vlastní, evropské armády rychlého nasazení, která se měla stát prvním projevem společné evropské obranné a bezpečnostní politiky. Tony Blair společně s Francií před časem tuto myšlenku nadšeně podpořil, avšak Washington to odmítl. A tak nyní tvrdí britský ministr obrany: "NATO zůstane jedinou organizací kolektivní obrany v Evropě."

Francie je nesmírně znepokojena nynějším americkým přístupem a Německo se dále distancuje od "války proti terorismu" George Bushe. Avšak to nevadí. Aby se obtížné a složité (jinými slovy: demokratické) procedury nestaly v rozšířeném NATO břemenem, Spojené státy - za podpory generálního tajemníka lorda Robertsona a britské vlády - jsou rozhodnuty zjednodušit způsob, jak se bude v NATO od nynějška politicky a vojensky rozhodovat. Už nebude zapotřebí konsensu. Země, které se postaví proti plánované vojenské akci, budou ignorovány.

Washington by si přál, aby Evropa podporovala politicky jeho vojenská dobrodružství, ale nutně tuto podporu z Evropy nepotřebuje. A vojenská podpora evropských zemí je pro Spojené státy naprosto okrajová. Už nyní existují obrovské rozdíly - v důsledku rozdílů v nákladech, a tedy i v technologii - mezi Evropou a Amerikou - a ty rozdíly jsou dnes nepřekonatelné.

Peter van Ham, holandský analytik, konstatuje, že "Transatlantické bezpečnostní společenství, jak jsme ho tradičně znali, se už rozpadlo a není možno ho znovu vytvořit. Pro Neameričany postupně vzniká svět, v němž jednají Spojené státy jako tvůrce zákonů, policista, soudce i kat."

Británie ani Evropa nemá možnost dohnat Spojené státy jako vojenskou mocnost - a britský vojenský establishment to dobře ví. Jenže jsou i jiné způsoby, jak získat přátele a ovlivňovat lidi - ve vojenské oblasti, v obchodě, ve finančnictví, dokonce i kulturou. "Národní bezpečnost" a "národní zájem" je něčím daleko víc než jen tím, jaké zbrojní systémy máme k dispozici.

Nemusíme se dusit pod deštníkem NATO, ovládaným bezkonkurenčně Spojenými státy. V britském establishmentu je mnoho lidí, kteří to vědí, ale bojí se to říct nahlas. Jeden čelný britský činitel odpověděl nedávno na otázku, jaká je americká politika vůči Evropské unii: "Rozděl a panuj," odpověděl. V NATO, kde Spojené státy vládnou, nemusí Amerika dělat ani tohle.