Teorie reklamy vychází, stejně jako liberální teorie ekonomická, z představy, že ne každý si koupí totéž, ne každý na to má, ne každému se totéž líbí a ne každý totéž chce. Měnit vkus spotřebitele při přechodu na jinou značku je stejně důležité, jako podporovat zažité stereotypy a utvrzovat v nich cílovou skupinu. Pokud je cílová skupina jednoznačně definovaná, jako v případě pivní reklamy, je situace jednodušší. Kreativita, stejně jako morálka už v dnešních, sofistikovaných technologiích reklamního průmyslu nemají místo.

Pokud je segment "značkového" piva (Pilsner Urquell, dříve Plzeňské :))) obsazen spotřebiteli z "vyšších" společenských příček (chování i peněženkou tomu odpovídající), "extra" segment malých pivovarů obsazen "extravagantní" zlatou mládeží vyznávající Keltskou mytologii i Kult, "low" segment obsazen "tím co teče" ve vesnické pípě, nezbývá než se v "středovém" poli hledat středového konzumenta a chovat se racionálně. Středový konzument je jako středová politika - všichni o ní mluví a nikdo ji nedělá....

Racionalita proto spočívá

1. v poznání a vymezení osoby spotřebitele (socioprofesní členění, gender, ekonomické vymezení, regionální vymezení)
2. v poznání jeho životního stylu (většinou formou baterie psychologických a sociopsychologických testů, focus group)
3. testování účinnosti reklamy před jejím nasazením
4. průběžné vyhodnocování účinnosti nejen v křivce prodeje, ale i kritérii sociologických šetření (zapamatovatelnost produktu, značky, reklamy..., emotivní působení na cílovou skupinu)

Pokud je tou cílovou skupinou ženatý (vyhledává únik z domácnosti) muž, (ženy si mohou dovolit chodit do "hospody" pouze, pokud jsou svobodné, mají "atraktivní povolání" a vyšší příjmy, navštěvují pak restaurace se značkovými pivy v centrech měst) 20 - 45 let, příslušník střední třídy ve městě s více než 30 000 obyvateli či na periferii velkoměsta, vyučený či středoškolák, s měsíčním čistým příjmem 12 - 30 000 brutto, nesmí se nikdo divit, že je reklama odpovídající jeho inteligenci, mentalitě, životnímu stylu i životním zkušenostem.

Reklama, narozdíl od jejích kritiků, nemůže si dovolit ten luxus s klientem polemizovat o jeho životním stylu. nemůže mu vytýkat jeho šovinismus, přesvědčovat jej o tom, že blondýnky jsou inteligentní. Kdyby tomu tak bylo, pil by tento člověk s elegantní blondýnkou campari s džusem, nikoliv s kamarády pivo v putyce. "Člověk putyky" je člověk chlubný na své přirození a sexuální výkon, má rád oplzlé vtipy (nejraději o atraktivních blondýnkách ve stylu Marilyn Monroe a jejich inteligenci - chtěl by je "dostat", ale není "ten správný typ" amerického hrdiny let padesátých). Člověk putyky byl na vojně a jeho přístup k "vojáctví" není negativní přes absolvovanou šikanu (v zaměstnání je šikanován stále, tak si to kompenzuje v soukromí - manželku i děti šikanuje zase on, na slabších si dokazuje lépe svou "sílu", ze sexuálních poloh má rád všechny, ve kterých dominuje) a rád na ty chvíle, kdy i on mohl dominovat v kolektivu vrstevníků díky hodnosti či funkci vzpomíná s nostalgií. Dnes, díky svému nízkému postavení v zaměstnání má nad sebou jen nadřízené (o jejichž inteligenci pochybuje, musí je však poslouchat a plnit jejich příkazy) a proto liberální prostředí hospody (já pán, ty pán) je pro něj sice odcizeným, ale přesto kolektivem. Frustrace z vzhledové, ekonomické i počínající sexuální nedostatečnosti kompenzuje ve společnosti, která mu to nevyčítá (narozdíl od manželky: "tloustneš..." , "smrdíš...", "proč ty se tak potíš, kdo ti má prát ty košile...", "umej si nohy...", "kdo na tebe má pořád otročit?...", "zvedni se a jdi pro chleba do krámu...", "jak já chudera dopadla, když jsem si tě vzala...",... ).

Právě pro tyto SPOTŘEBITELE je určena reklama piva Staropramen či Budvar. Právě tyto lidi utvrzuje ve víře, že jejich ŽIVOTNÍ STYL podporuje, identifikuje se značkou a ospravedlňuje jejich předstvy o "životě za hranicí všedních dnů"... Co ten život neobnáší? Dovolenou v karibiku, atraktivní blondýnu, drahé auto, postavení v zaměstnání, naplněné konto. Co obnáší? Buzeraci všude jinde, než "s kamarády", dovolenou u rybníka kde se baví všichni, jen on ne, otrockou dřinu pro rodinu, kecy o morálce, způsobném životě prvního a opuštěného milence své ženy Pišty Hufnágla, drahý hospody. Nezbývá se identifikovat s lahváčem, nezbývá než udělat něco "sám pro sebe" pro chvilky zapiomění s kamarády... Proto lahvové, proto Chlapi sobě (a ne pro děti, manželky či rodinu), proto výsměch "národnímu divadlu", které hrají suší moralisté a frigidní feministky. Recese v pokleslém stylu SORRY či PRDEL (PRavá DEmokratickéá Legrace), proto "pivní tábor" jako persifláž "pionýrských táborů a lepších zítřků.

A tak se 2% občanů dívá se na druhý program České televize, zbytek "národa" stejně sleduje na Nově Slunce, seno a pár facek. Kultura elit není totožná s kulturóu davu, stejně jako pivo elit není totožné se Staropramenem. Každý se nějak vymezuje, povětšinou prestižní spotřebou. Všichni nemohou pít "Pilsner", stejně jako všichni nemohou jezdit "v Mercedes". Co má onen neprestižní a přitom značkový pivovar dělat? Zkrachovat? Nejsme všichni bohatí, krásní a inteligentní. A pivo pijí i blbci. Přestože jim tu láhev feministky závidí.

Autor je odborníkem na reklamu, pracoval v řadě rekalmních agentur, realizoval reklamu i na pivo, pivo přitom nepije a kultura SORRY se mu hnusí. Soucítí však s ředitelem pivovaru Staropramen či Budvar, neb oni si své spotřebitele, ani kvalitu svého produktu nevybrali. Po nich pouze chtějí jejich akcionáři, aby výše uvedenou tekutinu úspěšně prodávali, jinak se zařadí mezi nezaměstnané konzumenty... ÚSPĚCH SE NEPTÁ PO MORÁLCE ANI PO POHLAVÍ.