Nyní k věcné stránce Sárköziho výpadu:

Ad) Pseudoproblém první - zvýšení hodinové dotace

Dokonalý příklad toho, co jsem Sárközimu vyčítal již dříve - že není ochoten sehnat si ani nejzákladnější informace k věci a hází suverénně argumenty, které jsou v rozporu se skutečností.

Jím zmiňovaný dějepis má na gymnáziích 2 hodiny týdně po dobu tří let (a volitelně se učí ještě ve 4. ročníku), tělesná výchova dokonce 2 hodiny týdně po celé čtyři roky. Mateřský jazyk a sloh ovšem jen 1 hodinu týdně po čtyři roky. Následuje malá matematika. Dějepis: 3 x 2 = 6; tělocvik 4 x 2 = 8; český jazyk a sloh 4 x 1 = 4. (Na středních odborných školách je samozřejmě situace poněkud jiná: na některých se dějepis vůbec neučí, ale český jazyk zůstává popelkou i tam.)

Takže proto ne dějepis a tělocvik. Žádná lavina dalších požadavků! Tyto předměty již mají vyšší dotaci než český jazyk a sloh.

Ad) Pseudoproblém prostřední - rozdělení předmětu český jazyk a literatura na dva

Zde přichází rádoby moderní myšlenka, lákavě zabalená do hávu evropanství. Kritik však pozapomněl, že v době, "kdy se Evropa integruje a kdy nabývají na důležitosti mezipředmětové vztahy" je školství jednotlivých států EU, ba dokonce často jednotlivých spolkových zemí téhož státu neobyčejně různorodé. Např. v Řecku a Bavorsku se na školách lycejního typu učí jazyk a literatura odděleně.

Věc není odborně vůbec rozhodnuta, protože literatura má přinejmenším stejně blízko k uměnovědním oborům jako k jazyku, ne-li blíže. Stejně logická jako mateřský jazyk - literatura je integrace literatura - estetická výchova. V našich českých podmínkách je však jazyk a sloh zbytkovou složkou předmětu "český jazyk a literatura". Po oddělení by tomu tak být nemohlo. Nikdo by ale přitom přece nebránil, aby mezipředmětové vztahy byly mezi oběma obory nadále pěstovány!

Ale proč se obtěžovat s promýšlením takových maličkostí? K čemu analyzovat argumenty protivníka, nač odpovídat na konkrétní důvody, které uvádí, když vše stačí spláchnout jedinou světáckou větou!

ad) Pseudoproblém poslední - reforma reformy

Na citovaný seminář si vzpomínám velmi dobře. Ano, přednesl jsem tam mimo jiné návrh na změnu koncepce výuky literatury od obrozenského literárního dějepisu k modernímu úvodu do čtenářství. Bylo to ovšem v přímé souvislosti s tématem, totiž diskutovanými změnami maturitního modelu.

Docela by mne zajímalo, jak dospěl Sárközi k tvrzení, že "přítomní češtináři návrh odmítli". Kteří? Všichni? Většina? A jak se to projevilo? Byl snad návrh odmítnut tajným hlasováním či aklamací? Na nic takového se nepamatuji. Mohl byste svá slova doložit, pane Sárközi? Mohl byste konečně jednou uvést v polemice konkrétní, dokazatelná fakta, a ne jen tajemné narážky, které už nikdy nikdo neověří, na což vychytrale - abych nepoužil přiléhavější výraz - spoléháte?

Půvabné je na této věci i to, že kurz úvodu do čtenářství, jak jej navrhuji, je dnes prakticky výlučnou metodou výuky literatury v Sárközim tolik milované Americe (byl jste tam, pane? - já ano, přímo v High Schools, např. v Rochesteru, a takové hodiny jsem tam osobně viděl). A pak kdo si tu odporuje...

Je smutné, když češtinář, jímž Sárközi je, nezná význam českých slov. Co je proboha "plíživého" na naprosto otevřeném předložení návrhu k diskusi? Jak to, že i po onom údajném neúspěchu přicházejí na semináře, kde mám tu čest hovořit, "rozčarovaní" češtináři i nadále? Patrně proto, že se tam probírají problémy, které nás trápí. Neustále se přitom ptám co nejširšího okruhu kolegů, co o té či oné věci soudí. Nelituji času ani námahy a jezdím do jižních a západních Čech, na Moravu, o Praze nemluvě, abych byl v pravidelném kontaktu s učiteli. Ověřuji si jejich názory, a samozřejmě také rozšiřuji své povědomí o tom, co hýbe oborem z pohledu praktiků.

Odsud vychází moje snaha o reformu, nikoli od zeleného stolu!

Nechápe-li Sárközi, proč návrh proměny literárního dějepisu na úvod do čtenářství předkládám znovu, rád mu odpovím: protože vedle tří negativních reakcí (Sárközi, Nezkusil, Lippmann) jsem při seminářích zaznamenal i povzbuzení více než stovky češtinářů z mnoha koutů republiky, abych se ho pokusil prezentovat. A tvrdí-li Sárközi, že tento návrh byl odmítnut v ČJL, neříká pravdu. Byl v dané chvíli odmítnut jen jím samým; teprve o hodně později se přidal (a v jiné souvislosti) V. Nezkusil. Přišly však i kladné reakce a byly otištěny. Jak si může někdo dovolit takhle generalizovat na základě tří nesouhlasných vyjádření?

Kromě toho jsem Sárközimu dokázal již v reakci na jeho citovaný článek v ČJL, že v něm můj text zkresluje. (Viz naše předešlá polemika v BL - jedná se mj. o hrubé překroucení pasáže týkající se světové literatury.)

O námitkách skutečného odborníka, jakým je Nezkusil, jsem ovšem hluboce přemýšlel. Nepřijal jsem je zejména proto, že jsem viděl v cizině, jak zajímavě lze literaturu učit, aniž bych chtěl po dětech telefonní seznamy. A že si po takovém kurzu čtenářství mohu dovolit i např. takovéhle maturitní otázky: Umění, jeho poslání a působení na člověka; literatura a její funkce; proč (ne)čteme? - Obraznost v literatuře. - Česká povaha jako téma literárních děl. - Literární kvalita a literární kýč (brak), problematika bestselleru. - Literatura a film; televizní seriály a jejich analogie v literární tvorbě. Ke každé z nich si maturant předem připraví knihu (film), o níž (o němž) pak hovoříme.

Ironické poznámky o stopkách v rukou češtináře může za normálních okolností napsat jen ten, kdo nikdy nezkoušel u maturity. Od středoškolského učitele je to ale vyslovená schválnost. Nemá-li totiž ty stopky v rukou češtinář, pak ho na vypršelý čas brutálně upozorní předseda maturitní komise - třebas uprostřed interpretace Máje. A plným právem: na potítku čeká další maturant, a ten by neměl být zvýhodněn o tři minuty delší přípravou, než měli ostatní. To není žádný formalismus, to je elementární dodržování logických pravidel.

Takže já si, pane Sárközi, budu u své maturity nadále hlídat proporci mezi částí jazykově-slohovou a literární, aby ani jedna nepřišla zkrátka, a to pokud a dokud se nepodaří předmět rozdělit.

O pravdivosti slov, že vnucuji češtinářům, co mají učit, si může čtenář učinit názor na základě těchto citací z mého návrhu (podtrhuji obzvlášť "vnucovací" pasáže):

1) Zaeviduji i návrhy alternativní, tedy takové, které se nebudou přímo vztahovat k mým dotazům; bude-li jich většina, vzdám se svého návrhu a požádám autory většinového názoru, aby se vedení diskuse ujali oni.

2) V případě výrazného konsensu dostatečně početné obce češtinářů je zde dále příležitost prosadit novou koncepci na rozhodovacích místech...

3) Odstupuji tedy od návrhu (viz ČJL 1-2, 2001/02 a UN 8, 2002) vyučovat literatuře v posledním ročníku SŠ pouze volitelně (...) proto, že je podle předběžných reakcí zjevně neprůchodný.

4) Výběr autorů české literatury by byl zčásti předepsán - šlo by o tzv. medailonové autory (viz Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky; k tomu již proběhla diskuse v rámci příprav nové maturity, ale lze ji samozřejmě rovněž znovu otevřít). Výběr děl by byl zcela ponechán na vyučujícím, resp. na jeho dohodě se třídou, stejně jako výběr autorů světových a "nemedailonových" českých

. 5) Není samozřejmě vyloučeno, ba je pravděpodobné, že přijdou i ucelené protinávrhy na zcela jinou koncepci výuky; ty zveřejníme (pošleme dál e-mailem) a může nastat debata o nich.

Tohle má být "vnucování"? Přečetl si Sárközi vůbec můj text?

Ptal jsem se ho podobně již posledně a ptám se i nyní: vy se vážně ani trochu nestydíte za to, co jste v tomto bodě napsal, člověče?

Jediné věcné místo celého Sárköziho článku je poukázání na to, že by se v případě přijetí mého návrhu musel měnit model maturitní zkoušky obsažený v stávajícím návrhu školského zákona. To je pravda. Jenže navrhované změny by nijak neovlivnily podstatu onoho modelu: totiž "společná část (celostátní jednotný test) + školní část (ústní zkouška)". Pouze by se zvláštním předpisem upravilo, že povinně se takto maturuje z předmětu český jazyk a komunikační výchova, volitelně z předmětu literární výchova.

Katalog požadavků s tím nemá nic společného, ten pouze v rámci jedné brožury vymezuje požadavky na dvě složky téhož předmětu, což by dělal i nadále.

Jakou má můj návrh souvislost s Sárköziho kritikou stávajících osnov a práce VÚP, když ani s jedním nemám naprosto nic společného, to opravdu netuším.

ad) Skutečné problémy

Tady už skutečně zůstává člověku rozum stát. Náš hnidopich tvrdí, že neprávem hovořím o celonárodní diskusi češtinářů, když jsem neoslovil češtináře ze základních škol - pouze středoškolské a vysokoškolské. Opět ono spoléhání na to, že neinformovaná veřejnost tuto potměšilost neprohlédne.

Můj návrh vychází ze tří klíčových premis: 1. z katastrofální časové dotace na výuku jazyka a slohu na středních školách; 2. z neudržitelné podoby školní části maturitní zkoušky, kde máme 15 minut na dva rovnocenné předměty; 3. ze zastaralé literárněhistorické koncepce výuky literatury. Ani jedno není zásadním problémem na základních školách. (Ověřoval jsem si to. Mj. např. na ZŠ Litvínovská v Praze 9.) Dotace je postačující, literatura se neučí chronologicko-historiograficky a maturita se samozřejmě základní školy netýká.

Vysokých škol se ovšem můj návrh naopak týká velmi silně (ne že ne) - proto jsem jej taky zaslal na všechny pedagogické a filozofické fakulty všech českých univerzit s prosbou o vyjádření příslušných kateder. PedFUK a FFUK již potvrdily, že se do diskuse zapojí.

Jinak jsem elektronicky zaslal prosbu o stanoviska na všechna gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště v České republice - celkem 1415 e-mailů, a každý pro jistotu dvakrát. Návrh bude otištěn v časopise Český jazyk a literatura, v Učitelských novinách, zabývá se jím redaktorka Lidových novin, předběžně potvrdil zájem Reflex, výzva je na Internetu.

Jestli tohle není celonárodní diskuse, tak jsem Eskymák.

(Dodám ještě, že zatím drtivá většina respondentů, kteří se ozvali již týden po rozeslání posledního e-mailu, souhlasí s rozdělením předmětu a posílením dotace pro jazyk a sloh; viditelná většina pak s kurzem úvodu do čtenářství; většina středních odborných škol s volitelností literatury u maturity (zatímco u gymnázií je tento bod tak půl na půl). Kladné reakce jsou velmi často doprovázeny vřelými slovy povzbuzení. Ani u těch záporných jsem dosud nezaznamenal naprosté odmítnutí návrhu en bloc, jako "pseudoproblematického".)

Závěrem:

Až se inženýrolog Sárközi naučí nezatajovat skutečnosti, které jsou s jeho vývody v přímém rozporu, až přestane uvádět nepravdivé údaje, a hlavně až skončí se svými nevkusnými osobními urážkami, budu i já reagovat pouze po věcné stránce. Zatím si dovoluji trvat na právu, které jsem si v BL vůči němu již jednou vyhradil: přišít na hrubý pytel hrubou záplatu.

PhDr. Jiří Kostečka

P. S. Ten "jakýsi F. Brož", o jehož odborné způsobilosti a pedagogických zkušenostech pan Sárközi pochybuje z výšin své - člověk by řekl bezmála šmilauerovské - autority, vystudoval tři obory na FF UK v Praze, učil 10 let na středních školách (z toho 9 let na gymnáziu), má zkušenosti s výukou na VŠ, je oficiálním recenzentem učebnic na seznamu lektorů MŠMT a podílel se na vzniku několika publikací.