Stále žádné informace z Prahy 8, že by úředníci pomohli staré paní živořící ve strašlivých podmínkách

29. 12. 2014

Nedostali jsme stále žádné konkrétní informace o tom, že by úředníci Městského úřadu Praha 8 podnikli jakékoliv akce na pomoc důchodkyni, která v jejich městské části žije ve strašlivých podmínkách.

Citujeme z původního článku, zveřejněného dne 22. 12. 2014:

Mám pocit, že pročež jsou všichni tolik zaměstnáni Duchem Vánoc, nemohou jinak, než na prochlazení nechat umřít imobilní stařenu v nevytopené ratejně v 10°C, aniž by měl kdokoliv čas se jí zabývat. Skoro mi to připadne jako pokus o "velmi neúmyslné" zabití...

Do dnešního dne, tedy do 29.prosince do 17.25 hodin, jsme nedostali žádné informace, že by se na situaci této paní cokoliv změnilo. S prosbou o pomoc této občance se obrátil Jindřich Fibiger na Městský úřad Praha 8 již dne 18. prosince 2014, tedy před 11 dny.

Nevíme, kolika čtenářům by bylo příjemné strávit posledních 11 dní v nevytopené místnosti.

Čekáme na informace, že Městský úřad Praha 8 podnikl konkrétní kroky k nápravě situace.

Britské listy

V Řecku se budou konat předčasné volby

29. 12. 2014

Mohla by je vyhrát Syriza, která má nyní program umírněného marxismu

Poslanci řeckého parlamentu odmítli prezidentského kandidáta, kterého nominoval premiér Antonis Samaras. Znamená to, že se budou v Řecku konat předčasné parlamentní volby.

Mohla by v nich zvítězit levicová strana Syriza, která chce nově vyjednat podmínky "záchranného balíku" EU pro Řecko. Jak na to poukazuje ekonomický editor Channel Four News Paul Mason, Syriza učinila za poslední dva roky podstatný vývoj a stala se umírněnou levicovou stranou. Jejím hospodářským programem je keysianismus.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Syriza má nyní politiku mainstreamového keynesianismu

29. 12. 2014

Levicová strana Syriza je v Řecku v čele průzkumů veřejného mínění už dlouhé měsíce, píše ekonomický komentátor Channel Four News Paul Mason. Pokud se její voličská podpora nezmění, stala by se Syriza největší stranou a utvořila by po volbách koncem ledna vládu. Mainstreamové řecké deníky už šíří paniku.

Avšak občané po celé Evropě, kteří se stavějí proti politice škrtů, vidí případné vítězství strany Syriza v řeckých volbách jako bod obratu.

Vrací se ČR do pomnichovské republiky?

29. 12. 2014 / Jan Čulík

Mary Heimannová má ve své historii Československa Czechoslovakia: The State that Failed jednu implicitní, nevyslovenou, zajímavou, ale pochmurnou tezi. Analýzou faktů a historických událostí v podstatě dokazuje, že T. G. Masaryk vyrval českou a slovenskou komunitu mocenskými a nedemokratickými způsoby z jejího absolutistického způsobu chování, na něž byly ty komunity zvyklé za Rakouska-Uherska, a nedemokraticky a mocensky Československu vnutil demokracii a orientoval ji na západní spojence. Tato umělá situace fungovala necelých dvacet let. Pro svou mocensky prováděnou politiku musel ovšem mít Masaryk podporu západních spojenců. Ta se ale s mnichovskou krizí zcela rozložila, takže Češi a Slováci Masarykův projekt odmítli a vrátili se v období pomnichovské republiky k nedemokratickému, autoritářskému, pavlačovému způsobu jednání a chování. Převládla jejich normální podstata (dovozuju deprimovaně já, to v té knížce výslovně není).

Pro situaci v každém daném společenství je signifikantní, jaké jsou její hlavní projevy. Je možné, že v daném společenství existují i slušní, mlčenliví lidé, ale vzhledem k tomu, že mlčí, je tomu, jako by neexistovali.

O SELHÁNÍ ČESKÝCH ELIT

Neexistuje strategie

29. 12. 2014

Dnešní Česko charakterizuje mnohdy necílené pachtění naprosté většiny za každodenní obživou a značná frustrace z polistopadového vývoje. Nesplnily se naděje spojené s V. Havlem, V. Klausem, M. Zemanem, M. Kalouskem a dalšími politickými výtečníky. Česko není středoevropským tygrem nebo premiantem, naopak toto domnělé české postavení postupně taje. V Bruselu jsem se o tom mohl sám přesvědčit, pro naše západní partnery jsme přáteli z východní Evropy, píše čtenář Petr Šimek:

V důsledku své pravicové ideologie prohrála Británie v Afghánistánu válku na celé čáře

29. 12. 2014

V Afghánistánu utrpěla Velká Británie ponižující porážku, nejhorší za více než půl století a patřící k nejhorším vojenským porážkám celé moderní éry. Vyplývá z toho závažná věc: Británie už není velkou hospodářskou, technologickou ani vojenskou mocností, argumentuje v týdeníku Observer ekonom Will Hutton. Jeho strategická úvaha nad dnešní situací Velké Británie by mohla být vzorem pro obdobné uvažování v České republice, o něž se tam nikdo ani nepokouší, přestože to země pro své směřování potřebuje jako sůl. Posuďte sami:

Rok, v němž se občané postavili mocným a vyhráli

29. 12. 2014

Nespravedlnost se udržuje mnoha věcmi. Jedním je pocit nevyhnutelnosti: Že jde prostě o jednu z těch ošklivých, bolestných věcí, která na vás život nakládá. Další je rezignace: Mantra, že "neexistuje alternativa", obecný nedostatek naděje, že by věci mohly být jiné. A pak je zde zastrašování: Že mocní jsou příliš silní, než aby je bylo možno překonat, že odpor spíše povede k většímu utrpení, než k pozitivní změně, píše v Guardianu Owen Jones.

DO NOVÉHO ROKU?

Co dělat místo ideologického třeštění

28. 12. 2014 / Jan Čulík

Poté, co jste asi správně označil počínání našich médií kolem pana prezidenta (záměrné odvádění pozornosti od závažnějších problémů české společnosti), po té, co jste správně označil reakci veřejnosti, tak jsme očekával, že BL v následujících článcích se pokusí o nastínění těch závažných problémů dnešní české společnosti, píše čtenář, který se podepsal jako Jan Zlínský.

Reakce Jana Čulíka:

Píšeme o tom pořád. K nejzákladnějším věcem patří:

Vánoční rozhovor s A. J. Liehmem

Češi by se neměli brát tak vážně

26. 12. 2014

Jan Čulík: Pane Liehme, co je důležité?

A.J. Liehm: Jo, v mém věku, milej zlatej, důležité je, jak dlouho to ještě bude trvat.

Jan Čulík: Myslíte si, že nemá v životě smysl dělat nic, z úhlu pohledu devadesátníka?

A.J. Liehm: No, to je velká otázka. Dělat nic asi nejde. Člověk vždycky něco dělá. Otázka je, jestli to k něčemu je. A čím člověk víc stárne, tím člověk víc ví, že je velká otázka, jestli to vůbec bylo k něčemu.


Jan Čulík: Takže si myslíte, že lidský život nemá asi žádný smysl a nemá smysl se o cokoliv snažit.

A.J. Liehm: To jsem neřekl. Já jsem řekl, jestli to bylo k něčemu.



(Tento rozhovor jsme natočili loni, s přáním hezkých Vánoc ho čtenářům Britských listů přinášíme dnes.)

A.J. Liehm: Co byla šedesátá léta? Šedesátá léta byl pokus otevřít okna, vyrazit dveře a roztáhnout se nějakým způsobem do světa.

Jan Čulík: A neměli by dneska Češi otevírat okna, vyrazit dveře a roztáhnout se nějak do světa?

A.J. Liehm: Ukažte mi ty Čechy, kteří se o to snaží.

Jan Čulík: A proč myslíte, že se o to dnes nesnaží?

A.J. Liehm: No to mi řekněte vy. To já nevím. Já tady nebydlím, nebo prakticky bydlím pár měsíců z donucení. Takže prostě to nevím.

Jan Čulík: Takže jste se vrátil do země, které nerozumíte.

A.J. Liehm: No, to říkala už moje babička. Já jsem to stokrát napsal, že člověk se rodí do světa, kterému vůbec nerozumí, a odchází ze světa, kterému už vůbec nerozumí. To je samozřejmě pravda.

Jan Čulík: Máme-li se vrátit k těm šedesátým létům, co myslíte, jaké je jejich poslání? Čím by tedy někdy, možná, jestli se Češi probudí, mohla promluvit k této zemi?

A.J. Liehm: No, mohla by promluvit hlavně tím, že neberou sama sebe vážně. To je strašně důležité.

S devadesátiletým Antonínem Liehmem po jeho konečném návratu do Prahy z Paříže hovořil v Café Chef v Ondříčkově ulici na Vinohradech Jan Čulík. Kamera, režie a produkce Dominika Švecová. Povšimněte si možná docela obdobných témat, jimiž se zabývá Milan Kundera ve své nové knize Festa dell'insignificanza.

Potřeba kultury k pohodovému životu na venkově

29. 12. 2014 / Michal Giboda

Fontána v Úsilném

Magistrát v malém italském městě zablokoval příjem televizního signálu, a lidé zpanikařili; nevěděli jak naložit s volným časem, zejména večer. Po týdenní televizní abstinenci se začali neformálně scházet na “pokec“. Po dvou týdnech se skupiny se stejnými zálibami začaly neformálně sdružovat a zjistily, kolik neodhalených talentů je v jejich sousedství a jací jsou to skvělí přátelé. Městečko začalo žit, osvobozené od hluchoty televizních stereotypů.

Ruský ministr financí navrhuje snížit výdaje na zbrojení

29. 12. 2014

Ruské ministerstvo financí připravuje snížení státních výdajů v příštích třech letech. Jak v pátek oznámil ministr Anton Siluanov, rezort již snížil limity výdajů o 10% a připravuje prosadit toto snížení ve Státní dumě. Nicméně pro dosažení vyrovnaného rozpočtu to nestačí a proto připouštějí ještě významnější snížení výdajů.

Neomezená válka, aneb Těžký úděl neutrálů

27. 12. 2014 / Karel Dolejší

Ruský prezident právě schválil novou redakci vojenské doktríny ZDE (pdf). Média si vesměs všímají, že dokument otevřeně označuje NATO za hlavního nepřítele. To ovšem ve skutečnosti není nic nového: Dislokace ruských jednotek, existujících i vznikajících, už nejméně dva roky jasně ukazuje, že hlavními protivníky Ruska mají být NATO a Finsko.

Méně pozornosti vyvolal fakt, že nová redakce zakotvuje principy "hybridní války", jaká je právě vedena na Ukrajině, coby obecné pravidlo současných konfliktů.

Britské listy se bez finančních příspěvků neobejdou

19. 11. 2014 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři, krátce k nově nastaveným formátům reklamy a k souvislostem, které z toho vyvstávají jak pro BL, tak pro vás. BL nejsou komerční projekt, ale peníze potřebují. Proto se v současnosti bez reklamy neobejdou. V rámci nového designu jsme se snažili najít kompromis mezi její „otravností“ a užitečným přínosem.

Odmítli jsme formáty zcela běžné na většině českých mediálních portálů, drželi jsme se formátů běžných na britských a amerických médiích. I tak se určitě najdou lidé, které to bude obtěžovat. Pochopte prosím, že bez reklamy to nejde.

SAMOTA:

Eduardův kinetický ostrov

24. 12. 2014 / Dominika Švecová

K Vánocům přinášíme čtenářům filmový portrét Eduarda Bersudského, ruského umělce a tvůrce světoznámých kinetických skulptur z Petrohradu, který žije už přes čtvrt století se svou manželkou a administrátorkou, někdejší ruskou divadelní kritičkou Taťánou Jakovskou, ve skotském Glasgow, kde jsou jeho skulptury vystaveny v tamější galerii Šarmanka (Kolovrátek).

Film je součástí permanentní expozice děl Eduarda Bersudského v galerii Šarmanka ve skotském Glasgow.

Bersudskij se nikdy nenaučil anglicky - se svým publikem hovoří svými skulpturami. Jsou pozoruhodným svědectvím o lidském osudu, viděném samozřejmě původně prizmatem sovětské zkušenosti.

"Žiju teď na neobydleném ostrově," říká o sobě v závěru filmu Bersudskij: "Nemluvím s nikým a společensky se stýkám hlavně se samým sebou. Je už příliš pozdě na to mluvit..."

Vede emigrace z domácího prostředí, navzdory získanému světovému věhlasu, nutně do samoty? Film Dominiky Švecové vznáší otázky o tom, zda jsme všichni skutečně světoobčany a co znamená imigrace v dnešním globálním světě. Jaký má člověk vztah k původní zemi, z níž odešel, protože se tam nedalo žít, a k získané zemi, jejíž součástí se navzdory věhlasu zjevně člověk nestal.

Chtěli byste se stát součástí výroby televizního filmu?

20. 12. 2014

Aktualizace: V neděli 8. března vysílá Česká televize druhý díl filmu Dominiky Švecové o ekumenickém setkání mladých v Praze na přelomu roku 2014 a 2015ZDE.

Aktualizace: V neděli 1. března vysílala Česká televize první díl filmu Pouť důvěry naší spolupracovnice Dominiky Švecové (na webu k zhlédnutí ZDE), druhý díl se bude vysílat v neděli 8. března 2015. Je to dvoudílný dokument o ekumenickém setkání mladých, které na přelomu roku 2014 a 2015 zorganizovala komunita Taizé z francouzského Burgundska. Je to pěkný film, který observační metodou sleduje přípravy akce po dobu celého roku, od obdobného setkání, které se konalo na přelomu roku 2013 a 2014 ve Štrasburku, až do letošního Nového roku v Praze. Má vtip, lidskost i humor.

Film je částečně financován prostřednictvím crowdfundingu. Bylo zapotřebí shromáždit celkem 50 000 Kč, aby bylo možno zaplatit práci všech spolupracovníků. To se bohužel nesebralo. Pokud byste ještě na poslední chvíli chtěli pomoci, aby lidi neskončili bez honoráře, prosíme, udělejte to. Transparentní účet je ZDE. Děkujeme.



Dobrý den,

Pořádáme finanční sbírku na výrobu dvoudílného filmu o mladých lidech z celého světa, kteří nyní přijíždějí do Čech. Chtěli byste se stát součástí tohoto projektu? Mohli byste to učinit finančním příspěvkem na jeho výrobu. Sbírku organizujeme prostřednictvím transparentního účtu, který je ZDE

Ten, kdo přispěje, umožní plnou realizaci tohoto projektu. Pro dárce máme odměny.

Doufáme, že na náš projekt přispějete i vy, kdo jste zatím finančně nepřispěli.

O ČEM NAŠE FILMY JSOU?

Prezident Já III.

Další Zemanova promarněná příležitost

26. 12. 2014 / Bohumil Kartous

Jak píše Jan Čulík, český prezident je veskrze bezvýznamná figura, alespoň z hlediska pravomocí připsaných jemu ústavou. Má však jeden obrovský potenciál: takřka neomezený přístup do médií a jistou míru vážnosti, které prezident nabývá bez ohledu na skutečnou velikost jeho vlastní osobnosti. Zeman neumí využít ani jednoho a jeho vánoční projev je nejvíce ze všeho důkazem, že je pravděpodobně už jen svým vlastním stínem, deformovaným obrazem kdysi intelektuálně uvažujícího politika.

Miloš Zeman na sv. Štěpána:

Vcelku rozumný, defenzivní projev

26. 12. 2014 / Jan Čulík

Úvodem je nutno předeslat (opakování je, doufám, matkou moudrosti), že Miloš Zemam zastává bezvýznamnou ceremoniální funkci bez jakýchkoliv pravomocí a že tedy hádky o jeho výrocích a překřikování jeho stoupenců a odpůrců je pro skutečný vývoj v České republice zcela irelevantní. Je tomu, jako by média záměrně odváděla pozornost od závažných problémů dneška. Výrazně je nyní dopad hlouposti českých médií vidět například na na stránce serveru IDnes, kde redaktoři vyzvali čtenáře, aby přáli sobě i republice do nového roku. Výsledky jsou děsivé. Především na těchto reakcích je jasně vidět, jak tito lidé bezelstně papouškují irelevantní nesmysly, které jim předkládají česká média - nechávají si zcela vnutit jejich agendu - samostatné kritické myšlení, případně úvahy o tom, o co v Česku dnes skutečně jde a na čem opravdu záleží - chybí.

Takže nedělejme totéž jako oni a odsuňme projev Miloše Zemana do bezvýznamnosti.

DOKUMENT:

Vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana

26. 12. 2014

Dobrý den vážení spoluobčané,

setkáváme se opět po roce, v době, kdy až do roku 1948 naši prezidenti pronášeli svá vánoční poselství. Vánoční čas je dobrým časem pro bilancování. Dovolte mi proto, abych se i já pokusil uplynulý rok naší společnosti bilancovat. Šestého ledna byla uzavřena koaliční smlouva, 17. ledna jsem jmenoval ministerského předsedu a 29. ledna jsem jmenoval vládu. Při jmenování vlády jsem stál před problémem. Dosavadní pravidla předpokládala, že prezident republiky jmenuje navrhované členy vlády na základě lustračního osvědčení. Kdybych toto pravidlo dodržel, vláda by ze známých důvodů nevznikla a mohla by nastat dlouhodobá politická krize. Proto jsem se rozhodl toto pravidlo nerespektovat.

Reformátoři nebývají šťastní, aneb Gorbačov, Obama a papež František

26. 12. 2014 / Karel Dolejší

Když se v polovině 80. let do čela sovětské komunistické strany z iniciativy KGB dostal Michail Gorbačov, už se stmívalo. "Reformní komunismus" byl bezohledně potlačen ve dvou vlnách - v letech 1956 a 1968 - a v komunistických stranách SSSR i satelitních států už v naprosté většině zůstaly jen "prověřené kádry". Gorbačov napsal slavnou a překotně překládanou knihu, přednášel projevy o "novém myšlení" a "glasnosti", povolil šrouby a podnikl důležité zahraničněpolitické kroky.

Novozákonní křesťanství není založeno na nadpozemské etické síti

26. 12. 2014 / Boris Cvek

Dovolte mi krátkou poznámku k článku Bohumila Kartouse „Zbavit se boha ve prospěch člověka“, zejména na tato jeho slova:

„Problematické je právě ono dogma, které z hodnot elementárně lidských a pro přežití společnosti nezbytných, jako jsou důvěra, solidarita, odpovědnost vůči druhým, obětavost, náklonnost a všechny další ctnosti, které si vybavíte, dělá vlastnosti diktované a vynucované vnější (vyšší) autoritou, nikoliv přímým pocitem sounáležitosti s ostatními lidmi. Tato cesta přes neznámou „družici“ vytváří nadpozemskou etickou síť, ale skutečně funkční může být pouze síť pozemská, veskrze lidská a nezprostředkovaná.“

Neviditelná výročí Aneb první americká invaze po pádu Berlínské zdi

26. 12. 2014 / Daniel Veselý

S pádem Berlínské zdi a kolapsem Sovětského svazu vešel svět do éry, kdy se Spojené státy staly nikým neomezovanými vládci světa. Oslava toužebného „konce dějin“ na sebe nenechala dlouho čekat, bylo třeba světu předvést, kdo je tu pánem. Jak jinak než osvědčenou metodou, tedy vojenskou intervencí proti akutně nebezpečnému tyranovi, díky jehož odstranění se svět opět stane místem pro šťastný život. Americká invaze do Panamy, jejíž 25. výročí se v západních análech zhusta opomíjí, podle některých pozorovatelů představovala generálku na další intervence, včetně těch uskutečněných ve jménu americké války proti terorismu.

Zbavit se boha ve prospěch člověka

25. 12. 2014 / Bohumil Kartous

Vysokoškolští studenti dostali v jednom experimentu následující úkol. Měli psát každý týden eseje na různá témata, někteří o hádkách, někteří o událostech, které v posledních týdnech ovlivnily jejich život a někteří o tom, za co jsou vděční. Ti, kteří psali o vděku, cítili celkově vyšší míru spokojenosti se svým životem a byli také optimističtější stran událostí nadcházejícího týdne. Pokud řeknete, že jste vděční, budete se cítit více vděční. V tomto ohledu jsou vánoční, ale i jiné rituály s náboženským podtextem velmi podstatným přínosem k tomu, aby se svět stal lepším než je, píše ve svém komentáři pro NY Times stanfordská antropoložka Tanya Marie Luhrmannová.

Vánoční událost a Vánoce bez události

24. 12. 2014 / Boris Cvek

Dnes, den před Štědrým dnem, jsem při toulkách lesní samotou mezi starými duby jen tak chvíli usedl na kořen jednoho z nich, abych se náhodou dočkal zázračné chvíle. Chodím do lesní samoty na procházky již více než 25 let a jen občas, výjimečně se mi podaří potkat se jaksi opravdu „tváří v tvář“ se zdejšími obyvateli – vždy když to čekám nejméně. Dnes si na větev kousek ode mne sedl datel a volal široko daleko po okolí. Vlastně jsem tak detailně a dlouho a při volání viděl datla poprvé v životě (slyšel jsem ho samozřejmě často, ba dávno předtím, než jsem věděl, že jde o volání datla).

Vánoční a novoroční vydání Britských listů

24. 12. 2015

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Jak v Sýrii vyvražďují děti a nikoho to nezajímá

23. 12. 2014

Moderátor: Než jsme začali nahrávat, hovořili jsme o tom, že televize není schopná odvysílat tyto záběry. To, co lidé jako vy vidíte. Nedávno se na Channel Four vysílal dokumentární film o vaší práci. Jak jste uvedl, v tom filmu se velká část toho, co při práci vidíte, nedala vůbec ukázat. Zranění. (Pauza) Přemýšlím, bylo by možné (povzdech), abyste popsal, slovy, rozsah těch zranění, které jste tam viděl? Možná, jak jsme o tom hovořili, jsou lidé u nás jaksi chráněni před tím co se v Sýrii skutečně děje. A možná plně nerozumějí dopadům takovéhoto konfliktu na lidské bytosti.

David Nott: Je velmi obtížné to popisovat, protože to, co vám - popíšu - povede - většinu lidí k zděšení. Příklad. Shodili barelovou bombu. Přivezli nám asi sedm nebo osm dětí. Asi se divíte, proč pořád tolik dětí. Protože rodiny tam mívají čtyři nebo pět dětí. Jsou malé. Jejich otec většinou odešel dělat něco jiného, tak se o ně stará matka. Takže vám vždycky najednou přivezou matku a její děti. Nejhorší zkušenost, jakou jsem zažil. Došlo nám morfium. Přivezli nám sedm dětí. Jedno jednoroční dítě přišlo o obě nohy. Druhé dítě přišlo o ruku. Další dítě řvalo a pak přivezl příbuzný další dítě. Bylo ještě naživu, ale výbuch mu utrhl zadnici a zadní části jeho nohou. Tak jsme ho dali na kolečkovou postel a obrátili jsme ho. Ten chlapec byl ještě naživu, díval se kolem, byl v šoku. Neřekl jediné slovo. A na tváři měl krupičky bílé hmoty. Vyčistil jsem mu vlasy a urovnal jsem mu je. A pak přivezli jeho sestru. Ta měla úplně rozdrcenou hlavu a ty krupičky, které měl ten kluk na obličeji, byl její mozek. (Pauza) Pro mě je to symbolem toho, co se tam děje. Bylo to strašlivé.

David Nott: (Povzdech) Nikdo můj hněv neposlouchá. Nikam se s tím nedostanu. Byl jsem teď na večírku a byl tam vysoký člen britské vlády. Tak jsem měl pocit, že je to moje povinnost, oznámit mu, že jsem tady a že s ním chci mluvit o Sýrii. Chtěl jsem mu říci, jak opravdu strašné to tam je. Opravdu strašné. Prosím, budete mi naslouchat? A on mě nechtěl poslouchat. Opravdu mě nechtěl poslouchat. Propadl jsem depresi, když jsem mu řekl první asi dvě věty. Prostě mě vůbec nechtěl poslouchat a začal mluvit o ebole. Já mu řekl, Podívejte se, já nechci mluvit o ebole. Jsem chirurg a říkám vám, co se děje v současnosti v Sýrii. Říkám vám, že někdo na vysoké úrovni ve vládě by mi měl naslouchat. Ale on mě poslouchat nechtěl. Odešel.

Chirurg David Nott pracuje ve třech londýnských nemocnicích. Avšak během posledních dvaceti let tráví pravidelně svou dovolenou nikoliv na pláži nebo na horách, ale v nejhorších zónách světových konfliktů, kde operuje raněné jménem celé řady charitativních organizací. Jeho zájem o dané místo je humanitární, nikdy politický. Loni před Vánocemi vysílala publicistická redakce BBC Radio Four v pořadu PM (Odpoledne) dva rozhovory s chirurgem Davidem Nottem o jeho práci v Sýrii. V úterý 23. prosince 2014 ho do pořadu pozvali znovu. Svědčil o tom, že situace v Sýrii se za poslední rok drasticky zhoršila, za nezájmu západních vlád i sdělovacích prostředků, které se tam bojí poslat novináře.

Publicistický pořad PM, který se vysílá každý den od 17 do 18 hodin a skládá se normálně s krátkých tříminutových reportáží, věnoval v úterý 23. 12. výjimečně rozhovoru s chirurgem Davidem Nottem celých čtyřicet šokujících minut:

DALŠÍ NALÉHAVÁ PROSBA:

Na Vánoce stále ještě bez dcerky s těžkým postižením

23. 12. 2014 / Miroslav Prokeš

Případ zdaleka přesahující všechny ty otřesnosti uveřejňované v Britských listech byl v únoru t. r. popsán v článku „Jak může úřad zničit fungující rodinu“, shrnujícím jen zlomek zkušeností středostavovské paní Diany s nefungováním systému v celé řadě oblastí: moci zákonodárné, soudní i exekutivní na všech úrovních od celostátní po obecní – ve všech mají často nad právem, resp. nejlepším zájmem dítěte, převahu peníze nebo strach („pozitivní či negativní motivace“). Tak jí byla dcerka soudně odebrána prakticky pouze z ekonomických důvodů, způsobených mj. nečinností úřadů a soudů.

Rusko zřejmě čeká další posun k protizápadnímu konzervatismu

23. 12. 2014 / Karel Dolejší

Lev Gudkov, šéf výzkumné agentury Levada Center, pro Novyje izvěstija ZDE shrnuje výsledky posledních šetření. Predikuje fakticky, že se režim nyní bude snažit přesunout základnu své podpory na venkov a do malých měst, kde lidé probíhající krizi řeší příklonem k šedé ekonomice či návratem k půdě a kde současně existuje nejmenší kapacita kriticky vyhodnocovat propagandu státní televize.

Thomas Piketty: Nežiju už ve studené válce

23. 12. 2014

Jak známo, kniha francouzského ekonoma Thomase Pikettyho Kapitál pro jednadvacáté století se v roce 2014 stala globálním bestsellerem. Vychází v 57 jazycích světa. Piketty používá obrovské množství dat, na jejichž základě dokazuje, že moderní kapitalismus je motorem explodující nerovnosti: míra návratnosti zisků z kapitálu překračuje míru růstu ekonomiky. Znamená to, že bohatí jsou motivováni investovat pouze do kapitálu, čímž ekonomiku dále ochromují. Přitom se bohatství stále více a nezadržitelně koncentruje na vrcholu společnosti.

Čína a Spojené státy jako jin a jang světové ekonomiky

23. 12. 2014 / Ilona Švihlíková

Oznámení, že Čína letos překoná v HDP přepočteném na paritu kupní síly americkou ekonomiku, vyvolalo různorodé reakce. Čína sama se rozhodla tuto vpravdě přelomovou změnu víceméně ignorovat, a dále zdůrazňuje, že je spíše rozvojovou zemí a že má před sebou ještě hodně práce. Naopak, některé hlasy ze Spojených států začaly zpochybňovat přepočet paritou kupní síly, který se podle nich spíše hodí pro domácí účely, ale ne pro mezinárodní komparaci. Podle kurzového přepočtu je čínská ekonomika ještě stále mnohem menší než americká a potrvá jí ještě několik let, než tu americkou dožene.

Islámský stát a absurdní islamofobie v Česku

23. 12. 2014 / Boris Cvek

V poslední době mě napadá pár možná kacířských úvah nad organizací, která si říká Islámský stát. Představte si, že jste v pozici, kdy vám zároveň na určitém náboženství a jeho pověsti nezáleží a kdy zároveň můžete toto náboženství využít ke svému výraznému prospěchu. Je-li pravda, jak říká Tomáš Laně, bývalý velvyslanec v Turecku, v tomto rozhovoru (stopáž 30 min a dále), že za Islámským státem stojí bývalí, zhrzení členové Saddámovy strany Baas, pak těm opravdu o žádné náboženství nepůjde. Pokud zdiskreditují islám co nejvíce a dosáhnou tím tak co nejvíce pro sebe, udělají to rádi.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za listopad 2014

6. 12. 2014

V listopadu 2014 přispělo 195 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 42 902 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2014 částkou 1573.86 Kč. Příjem z reklamy byl 2000 Kč.

Zůstatek byl koncem listopadu 2014 284 623,91 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 156 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Prezident Miloš Zeman ve funkci | 17. listopad | Noam Chomsky v České republice | Festival dokumentárního filmu Jihlava | Dohoda TTIP | Komunální volby a senátní volby, říjen 2014 | Skotská nacionalistická strana a nezávislost Skotska | Ukrajina | 21. srpen 1968 | Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ | Filmový festival Karlovy Vary 2014 | Otrokářský stát Česká republika | Kulturní diplomacie ve prospěch České republiky v zahraničí | Předčasné volby 2013 | Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice | Rasismus | Sýrie | O likvidaci kulturního dědictví v Čechách | Ústav pro studium totalitních režimů | Daniela Drtinová | Národní divadlo a odvolání Jana Buriana, léto 2013 | Rusnokova úřednická vláda, léto 2013 | Poměry v ČSSD | Premiér Nečas, milenka Nagyová a pád vlády, jaro 2013 | Útoky bezpilotními letadly | Americký whistleblower Edward Snowden a špehování občanů | Filmový festival Karlovy Vary 2013 | Aféra Putna, jaro 2013 | Prezidentské volby 2013 | Tykadlový řidič Roman Smetana | Řádění exekutorů v České republice | Školství | Krajské a senátní volby říjen 2012 | Metanolový skandál v České republice | Církevní restituce v ČR | Žena za pultem | Byl život před rokem 1989 horší nebo lepší než dnes? | Veřejné mínění v České republice | Smlouva ACTA | Václav Havel - dramatik a politik | Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Egypt | Libye | Koutek reklamní tuposti | Wikileaks | Zdravotnictví a reformy | Írán | Útok na USA, Afghánistán, Irák