Islámský stát a absurdní islamofobie v Česku

23. 12. 2014 / Boris Cvek

V poslední době mě napadá pár možná kacířských úvah nad organizací, která si říká Islámský stát. Představte si, že jste v pozici, kdy vám zároveň na určitém náboženství a jeho pověsti nezáleží a kdy zároveň můžete toto náboženství využít ke svému výraznému prospěchu. Je-li pravda, jak říká Tomáš Laně, bývalý velvyslanec v Turecku, v tomto rozhovoru (stopáž 30 min a dále), že za Islámským státem stojí bývalí, zhrzení členové Saddámovy strany Baas, pak těm opravdu o žádné náboženství nepůjde. Pokud zdiskreditují islám co nejvíce a dosáhnou tím tak co nejvíce pro sebe, udělají to rádi.

Ty úvahy, které rozvádím níže, vycházejí z celého toho velmi poučného rozhovoru Tomáše Laně s Břetislavem Turečkem, dalším z našich mála skutečných znalců Blízkého východu.

Baasisté jaksi zůstali viset po pádu Saddáma ve vzduchu, nikdo s nimi nepočítal. Američané udělali tu chybu, které se žárlivě vyhýbal třeba Caesar, že totiž po dobytí území nevzali na milost místní mocenské elity a nespolupracovali s nimi. Zdá se, že občanská válka v Sýrii a podpora rebelů ze strany bohatých arabských států vytvořily prostor pro zvláštní splynutí syrských a iráckých islamistů se starými baasisty. Když spojuje společný prospěch, lze spojit i „ideově“ nespojitelné.

Islámský stát se chová tak krutě, že se od něj distancuje samotná Al-Káida, dokonce tedy i podle těchto islamistických teroristů činy Islámského státu jsou nepřijatelné a poškozují pověst islámu. Může to být prostě proto, že Islámskému státu na islámu vůbec nezáleží, že jeho jediným cílem je brutální uchopení moci a peněz. Už dnes jde o nesmírně bohatou organizaci, která potřebuje strach a nenávist k udržení své pozice. Baasisté, kteří v ní působí, se sotva někdy od doby pádu iráckého diktátora měli tak dobře, jako se mají dnes. Mohou ale také brzy skončit na popravišti, pokud by se Islámský stát z nějakého důvodu zhroutil.

Zdá se, že těží z toho, že náhodou vytvořili situaci, která je špatně čitelná pro všechny zúčastněné. Turecko by se mohlo ptát: je horší Asad než Islámský stát? Zatím se zdá, že si myslí, že Asad je horší. Írán by se mohl ptát, zda jsou horší USA než Islámský stát. Zatím se zdá, že si to nemyslí. Pro Islámský stát by bylo ale asi nejlepší, kdyby tyto všechny okolní muslimské státy, z nichž některé – za řeč stojí Írán a Sýrie – s ním již aktivně bojují, začaly pod vlivem náboženské polarizace a nenávisti brát věc Islámského státu za svou.

Nic není pro Islámský stát tak užitečné jako představa, že útok na něj znamená útok na islám a že tedy Turci, Íránci, Syřané, ba dokonce i Kurdové nesmějí bojovat proti Islámskému státu, protože by to byl útok na samotný islám. Ale např. sunitští Kurdové dnes bojují proti Islámskému státu na život a na smrt navzdory jeho názvu. Vědí, že o názvy nejde. Ostatně dnes v bojích proti Islámskému státu umírají de facto jen muslimové. Zatím tedy Islámskému státu jeho hra na to, že je islámský, mezi muslimy nevychází.

Ti, co se k němu připojují z různých částí světa, přijeli de facto zabíjet především jiné muslimy. Je pak pozoruhodné sledovat, jak Írán (šíitové) a Kurdové (sunnité) mají v boji proti Islámskému státu společný zájem, jak (sunnitské) Turecko váhá, ale jak naopak mnoho Čechů má jasno, že Islámský stát je přece islám a jeho činy vycházejí z Koránu. Možná by se baasisté v Islámském státu k smrti uchechtali, kdyby se o tom někdy dozvěděli.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.12. 2014