Prosperovat znamená důvěřovat

18. 1. 2010 / Jan Čulík

Jediným důvodem veškeré lidské činnosti není "sobecké uspokojování hospodářských potřeb jednotlivce". Důležitější je touha každého člověka, aby společnost uznala jeho zásluhy a schopnosti.

Francis Fukuyama, Trust: The Social Virtues and the Creation of Prosperity, (Důvěra. Sociální ctnosti a vytváření prosperity.) Hamish Hamilton, Londýn, 1995. 457 stran. 25 liber.

Na telefonické zavolání se v českém úřadě či podniku ještě dnes většinou setkáte s nevrlou nebo aspoň ostražitou reakcí. Mnoho lidí je pořád jaksi ve střehu vůči okolí, v němž žijí, jako by v nejbližším okamžiku čekali nějaký podraz. Nedůvěra se rozplyne, až když se ukáže, že jste známý nebo přítel. Může mít tento apriori nedůvěřivý postoj českých lidí vůči neznámému okolí nějaké hospodářské důsledky?

Tuto recenzi napsal autor v roce 1995. Dějí se věci, které dokazují, že je vysoce aktuální dodnes.

Některým ostravským lékařům chybí lidská empatie

18. 1. 2010 / Jan Čulík

Konsternován jsem přečetl vysvětlení dr. ... z Ostravské fakultní nemocnice, proč nebylo možné pouštět pravidelně syny k umírající jednadevatesátileté matce. Při četbě tohoto byrokratického zdůvodnění prostě nevěřím svým očím. V medicině totiž, pane doktore, neléčí jen fakta, ale také lidskost.

Byl jsem svědkem úmrtí rodičů celé řady svých přátel i příbuzných. Vždycky, když dotyčný umíral, měli příbuzní neomezený přístup k umírajícímu, bez ohledu na návštěvní hodiny v nemocnici. Musím říci, že tento přístup je běžný nejen v britských nemocnicích, ale zažil jsem ho i v pražských nemocnicích. V případě umírajícího, řekl bych, má nemocnice z etických a lidských důvodů povinnost přítomnost příbuzných umožnit v jakékoliv denni či noční době.

Vysvětlení pana doktora Srovnala z Fakultní nemocnice Ostrava považuji za neuvěřitelné a nelidské. Počkejte, pane doktore, až bude umírat maminka vám.

Každý příběh je vyprávěn ústy svého vypravěče

18. 1. 2010 / Petr Kopec

Když jsem v reakci na svůj článek obdržel dopis zakladatelky českého hospicového hnutí MUDr. Marie Svatošové, v němž se ptá na aktuální stav naší maminky a nám bratrům děkuje za tolik potřebné svědectví, věděl jsem, že se objeví i opačná reakce, na kterou má druhá strana vždy právo. Každý příběh je vyprávěn ústy svého vypravěče. Kupříkladu příběh lásky a nelásky muže a ženy bude mít také jistě své nejméně dvě verze, a tak tomu jistě je i v našem příběhu o nemocnici a umírající matce. První verze příběhu vypráví o milujících synech, narážejících na tupý systém nemocnice, druhá verze o zlé chřipkové pandemii, kosící v téže nemocnici desítky pacientů. V tomto případě navíc vyprávěna tentokráte nikoli jedním z "hlavních hrdinů", ale údajně jen vypravěčem v "epizodní roli" našeho příběhu.

Bez sociálního kapitálu, tedy bez důvěry, vstřícnosti a slušnosti mezi lidmi, společnost nemůže prosperovat

18. 1. 2010 / Jan Čulík

Napsal nám v neděli do Britských listů neuvěřitelný, drzý rasista, že není pravda, jak píše Independent i Karel Dolejší, že za bídu, chaos, vládu mafie a téměř úplnou absenci jakékoliv státní infrastruktury mohou Spojené státy, které tam plánovitě už desítky let drtí jakoukoliv občanskou společnost. Ne, podle zmíněného rasisty vládne na Haiti chaos, "protože tam žijí černoši". "Běloši by tam udělali pořádek."

SCOTRAIL:

Omlouváme se za zpoždění vlaku, vracíme vám 50 procent ceny jízdenky

18. 1. 2010

Vážený pane Čulíku,

děkuji vám za váš email datovaný 1. ledna 2010 týkající se vaší cesty s námi z Glasgow do Mallaig a zpět dne 28. prosince 2009.

Je mi velmi líto, že jsme vám způsobili nepřijemnosti. Jak asi víte, váš vlak měl zpoždění, protože v Tullochu přestaly fungovat výhybky. Mohu vás ujistit, že navzdory tomu, jaký mohl vzniknout dojem, vyvinuli jsme veškeré úsilí snížit zpoždění na minimum.

Je naším cílem ve ScotRail poskytovat za všech okolností spolehlivé spojení, které jede načas. Je mi líto, že tentokrát jste shledal, že tomu tak nebylo. Plně chápeme, jaký dopad může mít takové zpoždění na plány našich zákazníků a dovedu si představit, že jste za těchto okolností byli rozhněváni. Prosím, přijměte mé upřímné omluvy, že jsme vám způsobili nepříjemnost.

Dvacet let kapitalismu: "Ještě" nedůvěra?

18. 1. 2010 / Karel Dolejší

Jeden z hrdinů, jejichž příběhy vypráví kniha Heleny Epsteinové Děti holocaustu, vyrůstá v 50. letech - na samotném vrcholu americké prosperity - v New Yorku u rodičů, kteří prošli koncentračním táborem a ztratili takřka všechny příbuzné. Jednoho dne dítě před otcem chválí charakterové vlastnosti svých kamarádů, načež ten propukne v bouřlivý smích: "Měl bys je vidět, kdybys je nechal týden o hladu!" Lidé, kteří prošli peklem, si tedy velmi dobře pamatovali, čeho je člověk schopen; a následky tohoto krutého poznání nesly nejméně dvě další generace jejich potomků. Americká společnost jednou ztracenou důvěru v druhé v případě těchto lidí obnovit už nedokázala. Každý okamžik jejich života až do smrti byl naplněn zřetelným vědomím křehkosti a tenkosti civilizační slupky na "přirozeném" člověku.

A přesto, a přesto

18. 1. 2010 / Jan Čulík

Karel Dolejší má naprosto pravdu, ve svém, jako obvykle, vysoce informovaném a erudovaném, ale - také jako obvykle - pochmurném článku, v němž právem poukazuje na to, že Fukuyama nemá žádný recept, jak by se v traumatizovaných společnostech, jako je Česko, dal vytvořit sociální kapitál, tedy důvěra mezi lidmi. Má pravdu i v tom, že se nám to rozkládá pěkně dnes po celém světě, takže sociální kapitál bude vniveč zřejmě i v mnoha zemích, dosud plných vstřícnosti a vzájemné společenské důvěry.

A přesto, a přesto...

Haiti jako hovádko boží

18. 1. 2010 / Daniel Veselý

Vrcholem cynismu je nyní, za statného kuropění mediálních trub, tolik deklarovaná humanitární pomoc Spojených států nejchudšímu státu západní hemisféry Haiti, aktuálně postiženému přírodní pohromou biblických proporcí. Jakoby vedle přírodních kataklyzmat, nestačila dvě století, kdy tuto bohem odmrštěnou zemi ekonomicky a fyzicky týraly dvě velmoci -- Francie a Spojené státy. Nejdříve zemi téměř zlikvidujeme, abychom ji pak, za nadiktovaných podmínek, "pomohli". Sbratření harpunářů a velryb. Haiti je drastickým plakátovým děckem globálního kapitalismu v nejděsivější jeho podobě, a to mluvíme o době před apokalyptickým zemětřesením.

Monitor Jana Paula: Skutečně morální lidé se musí uskrovnit, chtějí-li pečovat o své rodiče

18. 1. 2010 / Jan Paul

Obdržel jsem na poslední Monitor překvapivě velkou řadu pozitivních ohlasů, je z nich zřejmé, že mnoho lidí před tímto tématem neklopí oči a to je potěšující. Nemocnice není hospic, specializované zařízení, zřizované k důstojnému umírání nevyléčitelných lidí, kde pracují specielně školení odborníci. V hospici klient nepřekáží, je na správném místě, pokud nemůže z nejrůznějších důvodů umírat doma mezi svými blízkými. A zde jsem u dalšího tématu, které se svém článku otevřela Darina Martykánová.

V Kyjevě vítězí Janukovyč

17. 1. 2010

ŠOK│ Anna Čurdová, která monitoruje prezidentské volby na Ukrajině, hlásí z hlavního města Kyjeva aktuální výsledky voleb. Janukovyč 33% (podle exit pool 35-26%) , Julie Tymošenková 27% (25-27%), za nimi Tihipko (13%) a Jacenjuj. Výsledky prezidenta Juščenka jsou tristní: 7%. V televizi běží normální debaty - jako u nás. Centrální volební komise už řekla, že nebylo žádných závažných porušení voleb, s čímž se na základě svého monitoringu ztotožnila i skupina poslanců, provádějících pro Radu Evropy monitor. Předběžné prognózy jsou téměř hodné. Oficiálně zpracováno je prozatím jen 56%. Další podrobnosti budeme přinášet průběžně.

Janukovyč neví, s kým se bude domlouvat do druhého kola. Tvrdí, že nebude ani růžová (Gruzie) ani pomerančová (Ukrajina) revoluce... Julia vyzývá "demokraty" a voličům slibuje pokračování politické kariéry Juščenka, Tihipka i Jacenjuka. Splní to, co slibovali...

Scénáře jsou dva: buď bude prezidentem Janukovyč a Tymošenková se s tím nesmíří - pak nejspíše dojde k rozdělení a budou dvě Ukrajiny. Otázkou je, jak se zachová armáda... Nebo bude prezidentkou Julie, vše poběží jako dosud ve starých kolejích a lidé z Janukovyčova tábora "zkousnou" Julu. Podstatná je ale jedna informace: ať zvítězí kdokoliv, prohrála Západem inscenovaná pomerančová revoluce snů a iluzí. Vyhrála ropa a plyn.

Co s tím...?!?

18. 1. 2010 / Ladislav Žák

Čtu si příspěvek Michaela Hausera o podnětech, které se ukrývají pro současnou levici v díle malíře Caravaggia. Myslím, že se to dá podepsat, i když upřímně řečeno, je to takové až dojemně prosté. Možná, že právě v tom je ono kouzlo krásy a dokonalosti, že jsou ve své podstatě prosté a jednoduché. Na druhou stranu jde o podnět tak univerzální, že se hodí pro každého, pro jakoukoliv činnost a v každé době. Otázka zní jinak: "Co s tím...?!?", popřípadě mužněji: "Co s tím, sakra...?!?". Co to znamená udělat dnes, zítra, pozítří?!? A hlavně, kdo má odpovědět na tuhle otázku?!?

Nevyléčitelná kulturní závislost Čechů na "západu"

18. 1. 2010 / Bohumil Kartous

Češi a malé národy vůbec mívají problémy s kulturní identifikací. S globalizací totiž vtrhl i do těch nejmenších a nejnepatrnějších kultur světa problém kulturní konkurence. Vyrovnávaní se s ní má různé podoby, od svaté války slibující zničení všeho "nekulturního" až po líbání rukou fotbalistům, kteří se dostanou na mistrovství světa, slovutnou to scénu mezinárodního úspěchu a zdroj národní hrdosti. Češi jsou v tomto ohledu na cestě od líbání rukou fotbalistům (hokejistům) k určité míře svébytnosti, kterou, nebo spíše jejíž pocit po dlouhá léta postrádali. Přesto ale nemá příliš na výběr. Nejen v ekonomickém, ale také v kulturním vývoji je ovládána determinanty, které leží mimo její hranice a kterým se může jen těžko vzepřít. Zvlášť tehdy, vyplňují-li z převážné většiny představivost běžného člověka, protože vlastním představám se vzepřít jen ztuha.

Znovu věda a politika

18. 1. 2010 / Hynek Bíla

Zdá se, že debata mezi přírodovědci a představiteli humanitních oborů na druhé straně je nejen plná nedorozumění, ale navíc ani k většímu porozumění nesměřuje. Soudím tak podle článku "Když pravda vítězí" Martina Škabrahy, který je reakcí na můj článek a článek Vladimíra Wagnera, které zase byli reakcí na článek Jana Matonohy, který sám byl v podstatě reakcí na již ústní debatu na téma "věda a politika".

Independent: Spojené státy v případě Haiti selhávají

17. 1. 2010

Americká pomoc zemětřesením postiženému Haiti začíná děsivým způsobem vypadat jako obdobně drasticky pomalá humanitární pomoc městu New Orleans poté, co ho r. 2005 zničil hurikán Katrina, píše v deníku Independent Patrick Coburn.

V obou případech přišlo v době, kdy toho bylo nejvíce zapotřebí, velmi málo pomoci: v případě města Port-au-Prince v době, kdy lidé pod troskami budov byli ještě naživu. Až konečně na Haiti dorazí záchranné čety s zařízením na zvedání těžkých bloků, bude už pozdě. Není divu, že lidé na Haiti stavějí barikády z kamení a z mrtvol.

Haiti v širší perspektivě

17. 1. 2010 / Karel Dolejší

Ohledně paušální kritiky mezinárodních humanitárních organizací na Haiti, se kterou na okraji kritiky Spojených států přišel Patrick Coburn, je snad vhodné uvést některé podrobnosti ohledně podmínek, za nichž tyto organizace v zemi působí. Například Lékaři bez hranic (Medecins Sans Frontieres, MSF) měli na Haiti před zemětřesením 800 místních a 30 mezinárodních zaměstnanců v několika zdravotnických střediscích včetně vlastní nemocnice. Podle zpráv AFP mnohé z těchto osob se nacházely uvnitř zhroucených budov a ještě více z nic mělo rodiny v Port-au-Prince. Veškerá místní infrastruktura MSF byla zemětřesením buď zničena, nebo vyřazena z provozu. Proto mohla organizace v prvních dnech poskytovat pouze tu nejzákladnější péči. Situaci dále komplikovaly periodické výpadky proudu a rychle se zhoršující bezpečnostní situace. Ředitel místní pobočky McPhun přesto prohlásil, že po desetiletém působení v zemi má jeho organizace takový kredit, že si troufá nadále působit i v oblastech, kam většina ostatních organizací i za "normálních" okolností nevkročí bez ozbrojené eskorty.

Děti z Haiti

18. 1. 2010 / Sandra Wain

Vzpomínám si při dnešní tragické příležitosti na knihu z dětství. Jmenovala se Děti z Haiti. Nepamatuji si autora či autorku, ani o čem ta kniha přesně pojednávala. Byla o bídě a bezmoci. Myslím, že končila nadějí na lepší příští. Připomínala naše poměry -- tehdejší, ale i ty dnešní.

O politickom aspekte vedy

18. 1. 2010 / František Cudziš

S článkom Borisa Cveka "O vědě" v zásade súhlasím. Z toho logicky vyplýva, že v zásade súhlasím aj s článkom Martina Škabrahy "Když pravda vítězí" ako aj s mnohými myšlienkami v predchádzajúcich článkoch od rôznych autorov na danú tému -- o vede všeobecne i o vede v podmienkach Českej republiky. Naozaj súhlasím s mnohými tam vyslovenými myšlienkami. Ale keď sa zamyslím nad jednotlivými článkami vcelku, vždy mi tam niečo chýba, vo všeobecnosti tam niečo nesúhlasí. Vždy je niečo podstatné zamlčané.

Čo mi vadí, pokúsim sa ukázať na príklade článku pána Cveka. Jeho článok sa "hladko" číta, mnohé formulácie sú priam dokonalé, a aj napriek tomu on sám sa prepadá - v tom najdôležitejšom - do bezradnosti.

Píše:

Poetika procesu s Dělnickou stranou

18. 1. 2010

Musím se přiznat, že jsem k zahájení soudního řízení s dělnickou stranou šel s rezolutně odmítavým postojem k zakazování jakékoli politické strany, ale sám bych tomu nevěřil, kdyby se mi někdo snažil tvrdit že svůj názor tak snadno změním. Nejsem žádným zastáncem Dělnické strany, což je samo o sobě dost mírné vyjádření mých antipatií k této organizaci, přesto jako odkojenému liberálovi si ke mně jakákoli snaha cokoli omezovat hledá cestu velice těžko, píše Václav Krajňanský

Suverenita a kuriózní inovace "jeden furt"!

18. 1. 2010 / Miloš Dokulil

Opravdu nic ve zlém. Ani zájem někoho ironizovat v tom není. Ne že by museli hlasatelé či hlasatelky znát cizí jazyky. Jenže když už s nějakým cizím jazykem motyka spustí, pak ten, kdo mluví v rozhlase nebo v televizi, měl by se podívat, jak to slovo vyslovovat! Teď naposled (už se to ale lepší!) zvukově prezentovaná média nejednou měla pro název těžce postiženého města v Karibiku Port-au-Prince pokřivenou výslovnost.

Ke knize Tato fakulta bude rudá

18. 1. 2010 / Štefan Švec

Nechci polemizovat s výkladem Karla Dolejšího o knížce Tato fakulta bude rudá. Rád bych jen proti Dolejšího víceméně negativní poznámce knihu rehabilitoval v očích čtenářů. Ta sedmisetstránková publikace o jedné katedře filozofické fakulty se čte skoro jako detektivka, tak je zajímavá.

Založeno Sdružení nezaměstnaných občanů

18. 1. 2010

Vážení nezaměstnaní občané,

je zcela evidentní, že na současnou ekonomickou krizi nejvíce doplácejí zejména nezaměstnaní. Jen těžko lze věřit tomu, že současná politická reprezentace bude do budoucna schopna tuto krizi nějak zmírnit, nebo dokonce vyřešit, tak, jako nám to už dlouho slibuje. Jednou z možností, jak současnou velmi neutěšenou situaci řešit je podle mého názoru to, že se sami nezaměstnaní, začnou aktivně zajímat o veřejné dění v naší společnosti.

Nukleární reset v mezinárodní bezpečnosti

18. 1. 2010

Vědomosti s datem 18. ledna 2010 uveřejňují na toto téma článek Nikolaje Zlobina, toho času ředitele jednoho z projektů Institutu světové bezpečnosti ve Washingtonu.

Rusko a USA i v tomto roce nadále pokračují ve vyjednávání o nové smlouvě o omezení jaderných zbraní. Nikdo netuší, jek dlouho ještě. Už dva měsíce žije svět bez smlouvy, jež by omezovala jaderné choutky dvou jaderných supervelmocí - a nic katastrofického se neděje. Nikdo se nebojí rusko-amerického jaderného konfliktu. Nedochází k panice kvůli nějakému závodu ve zbrojení. Neschází se kvůli tomu Rada bezpečnosti OSN, vojska NATO nejsou uvedena do stavu bojové pohotovosti atd.

Nepřipravujeme se zase na minulé (jazykové) války?

18. 1. 2010 / Miroslav Prokeš

Jazyky se živím a proto se zájmem sleduji polemiku na téma, kdo se kde jak efektivně učí anglicky. Nechci k ní přispívat ani právě získaným ověřením toho, že průměrný Turek umí anglicky stejně jako průměrný Japonec, tzn. skoro vůbec ne (i když pracuje ve styku s cestujícími na kterémkoli mezinárodním letišti v Istanbulu), ani potvrzením faktu, že ve Skandinávii se všude domluvíte švédsky (přinejmenším vám tam budou rozumět).

Lobbyisté a "lobbyisté": jak na veřejné zakázky?

15. 1. 2010 / Michael Kroh

V souvislosti s rostoucím schodkem veřejných financí se v poslední době i v pravicovém tisku přetřásají podezření z nekalých praktik při veřejných zakázkách. Bohužel, jak už to bývá u našich novinářů zvykem, jsou plná nepřesností a zavádějící argumentace.

Okolo veřejných zakázek se točí tajemné vlivné osoby, které tisk nazývá lobbyisty (záměrně užívám tento výraz, používají se ale i termíny "lobisté", "lobbisté" apod.). Točí se tak intenzivně, že skupina poslanců se pokouší prosadit zákon upravující jejich působení. Snahu poslance Tejce a spol. považuji za chvályhodnou, nicméně od praktického dopadu zákona si můžeme slibovat jen částečný efekt, nebude-li doprovázen zásadním přepracováním zákona o veřejných zakázkách.

Když Čína vládne světu IV.

15. 1. 2010

KD│ Přinášíme další část rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového světového řádu). První část věnovanou postavení země v mezinárodním prostoru jsme zveřejnili ZDE, druhou o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE, třetí na téma zvládání politické změny ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.

Robert Scheer: Takže skončili jsme u otázky, zda neexistuje zásadní konflikt mezi nároky a zvědavostí jedince, který je vzdělaný, ví o jiných modelech ve světě, než jaký prosazovala zvláštní dynastie během 2000 let čínských dějin, o níž říkáte, že má na imaginaci tak velký vliv. Takže existuje nová imaginace, vědí, jak [lidé] žijí v Anglii, ve Spojených státech a tak dále. Nebude to v rozporu s názorem na stát, za nímž stojí 2 000 let historie, podle nějž stát je paternalistický? Neexistuje nějaký zásadní konflikt - a pokud ne, jak to dokázali?
Martin Jacques: Změna vždy zahrnuje konflikt, protože staré instituce nebo existující instituce je třeba reformovat, aby umožnily určité změny, a tak dále. Myslím, že společnost, která tohle nedokáže, se zasekne. A otázka je, jak dojde k reformě? Dojde k ní v nějaké oblasti zbavené gravitace, která nemá žádný vztah k minulosti, nebo spíše v úzké souvislosti s tradicí, zvyklostmi, a tak dále, dané společnosti? Myslím si - a tohle jistě odpovídá situaci - že politická změna v Číně bude odpovídat tradicím. Takže stát náhle nezačne připomínat stát v Americe, protože americký stát vznikl v úplně jiné společnosti, téměř naprosto opačně uspořádané, než jak to odpovídá čínské zkušenosti. Když ekonomika roste tempem 10% za rok jako v Číně, život lidí prochází mimořádnou transformací, dotýká se to každé stránky jejich životů, včetně myšlenek. Jde o změnu v takovém měřítku, jaké na Západě neznáme. A Číňané nyní tvoří největší skupinu uživatelů Internetu na světě. Není tomu tak, že by Číňané byli vůči zbytku světa uzavřeni. To není jako v Sovětském svazu, který byl od světa oddělen. Čína je nyní největším světovým exportérem. Lidé, zejména mladí, jsou otevřeni vůči myšlenkám přicházejícím ze světa, jsou s nimi dobře obeznámeni, učí se anglicky jako šílení, a tak dále. Takže jde o fluidní společnost v procesu rapidních změn. Stačí jen jet do Číny; pokaždé, když se vracím, je tam obrovská nová univerzita, všechno se mimořádně rychle mění.

Na zemětřesení na Haiti bylo "zaděláno" půl druhého století

15. 1. 2010

KD│ Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály, které v úterý pozdě večer zasáhlo Haiti, "sbíralo síly" již sto padesát let před tím, než je naráz uvolnilo proti zbídačené zemi, napsal pro AFP Richard Ingham. Přírodní síly, ignorance a zdrcující chudoba se společně promítly do otřesné bilance, kterou haitský premiér Jean-Max Bellerive odhaduje na více než 100 000 mrtvých. Epicentrum se nacházelo v hloubce pouhých deseti kilometrů a ve vzdálenosti pouhých patnácti kilometrů od hlavního města Port-au-Prince, takže seizmické vlně prakticky nestálo v cestě nic, co by mělo šanci ji částečně pohltit, sdělili experti.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2009

9. 1. 2010

V prosinci 2009 přispělo finančně na Britské listy 203 osob celkovou částkou 67 486.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 11. 2009 částku 147 734.43 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a