O vědě

14. 1. 2010 / Boris Cvek

S článekm Martina Škabrahy "Když pravda vítězí", v zásadě souhlasím.

Každému českému vědci bych doporučil si přečíst slovo po slovu knihu Rozprava proti metodě od Feyerabenda a vést s tímto filozofem vědy vnitřní polemiku.

Jako pravidelný čtenář Nature a Science mohu jen potvrdit, že věda se mezi prestižními vědci samozřejmě automaticky chápe jako společenská instituce, která nemá smysl sama v sobě, nýbrž je zodpovědná přinášet užitek (za jeden z největších takových užitků lze považovat kritickou a na fakta orientovanou vzdělanost).

V dnešní době je věda obrovským byznysem s napojením na centra moci v politice, průmyslu, zdravotnictví, vědecké objevy a vědecké expertízy rozhodují o kvalitě našeho života, ba dokonce "vědecký" se stalo téměř synonymem pro slovo "pravdivý".

A někde tady se stává věda nevědeckou a nebezpečnou institucí s rysy středověkého papežství. Věda musí být schopna reflektovat samu sebe, uvědomit si stádovité chování vědecké komunity jako problém, "samozřejmost" jako smrt ducha a musí obdivovat vítězství nezávislých osobností, které "navzdory všem" a navzdory rutinnímu provozu a prolévání peněz prosadili nové důležité objevy a myšlenky.

Martin se ve svém článku zmiňuje o politické angažovanosti vědce a také píše o tématu mi velice blízkém (možná to téma má vlastně i ode mne, neboť jsem se s ním o tom u piva občas bavil):

"Notoricky známý případ: současný farmaceutický průmysl, na jehož prosperitě závisí nemalá část přírodních vědců, a jeho role při prosazování tzv. alternativních léčebných postupů, jako je možnost léčit rakovinu konopným výtažkem. Je banalitou, že kdyby se takováto, v principu nepatentovatelná léčba osvědčila a prosadila, přišly by firmy vyrábějící preparáty pro chemoterapii o významnou část zisků. Velkou podporu od nich tedy asi pro takovou léčbu nezískáme. Důležité ale je uvědomit si přesné příčiny."

Dříve jsem do Britských listů psal několik článků (odkazy jsou níže) o disulfiramu jako možném léku proti rakovině. Tento lék je nepatentovatelný, proto nezajímavý pro farmaceutické firmy. Nemyslím, že by tyto firmy nějak aktivně bránily jeho uplatnění, nemohou však investovat do jeho vývoje (v miliardách dolarů), když by se jim náklady nemohly vrátit.

To, že nepatentovatelné přípravky byly tak dlouho (a stále jsou) ignorovány společností, jež by mohla jejich zavedením značně zlevnit a zřejmě i zefektivnit léčbu smrtelných nemocí, je typická slepost a lhostejnost k důležitým otázkám současnosti ze strany současníků.

Když jsem byl v září na konferenci v Bostonu, věnované vývoji nových léků, z klíčových přednášek bylo zřejmé, že období obrovských investicí do hledání zcela nových, patentovatelných molekul končí velkým debaklem.

Víra v nové molekuly nás učinila slepým k těm starým, v klinice osvědčeným a levným.

Z této slepoty se však začínáme probouzet. V srpnu 2007 vyšel vNature článek o databázi nových použití pro staré léky, která se buduje na Johns Hopkins University v Marylandu. V červnu 2009 v Science publikovali přední američtí vědci článek "Repurposing with a difference", v němž naléhají na to, aby se u léků napříště zaznamenávali nikoli jen jejich negativní vedlejší účinky, ale i ty pozitivní, jež by se daly využít k léčbě dalších nemocí.

Na začátku roku 2009 v Texas Law Reviewy), zabývající se otázkou, jak dostat do klinického použití nepatentovatelné molekuly.

A konečně pod dojmem úmrtí blízké osoby se jeden harvardský profesor medicíny rozhodl spolu se svou ženou založit společnost Global Cures, jejímž cílem je právě zajistit financování (od vlád a charit) pro klinické testy nepatentovatelných molekul (je třeba zmínit, že hlavní faktor, který komplikuje vývoj všech léčiv, jsou nesmírně nákladné klinické testy, které mají chránit pacienty před vedlejšími účinky či neúčinností léků... problematické to je v okamžiku, kdy "chráníte" umírající pacienty před jedinou nadějí, která jim zbývá, což např. vedlo americký úřad pro kontrolu léčiv FDA k povolení léku velcade proti mnohočetnému myelomu ještě před dokončením klinických testů).

Odkaz na stránky Global Cures (se zakladatelem jsem v kontaktu a chystáme se rozvinout širší spolupráci právě v případu disulfiramu) lze najít ZDE

Odkazy na mé články o disulfiramu a jiné důležité odkazy jsou ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 14.1. 2010