Nevyléčitelná kulturní závislost Čechů na "západu"

18. 1. 2010 / Bohumil Kartous

Češi a malé národy vůbec mívají problémy s kulturní identifikací. S globalizací totiž vtrhl i do těch nejmenších a nejnepatrnějších kultur světa problém kulturní konkurence. Vyrovnávaní se s ní má různé podoby, od svaté války slibující zničení všeho "nekulturního" až po líbání rukou fotbalistům, kteří se dostanou na mistrovství světa, slovutnou to scénu mezinárodního úspěchu a zdroj národní hrdosti. Češi jsou v tomto ohledu na cestě od líbání rukou fotbalistům (hokejistům) k určité míře svébytnosti, kterou, nebo spíše jejíž pocit po dlouhá léta postrádali. Přesto ale nemá příliš na výběr. Nejen v ekonomickém, ale také v kulturním vývoji je ovládána determinanty, které leží mimo její hranice a kterým se může jen těžko vzepřít. Zvlášť tehdy, vyplňují-li z převážné většiny představivost běžného člověka, protože vlastním představám se vzepřít jen ztuha.

Česká společnost a čeština znají pojem "západ". Tento pojem, užívaný v běžném jazyce a srozumitelný pro většinu členů této společnosti ve věku od nabití svéprávnosti, shrnuje kulturní, politickou a ekonomickou definici západního euroatlantického prostoru a jeho obsah je konstruován na základě principů vzniku sociální reality, zejména ze zkušenosti v současné době žijících generací. To znamená, že vliv na utváření toho, co chápeme pod pojmem západ, mají zejména zkušenosti z doby politické a kulturní izolace, a dále zkušenosti vzešlé z dvacetiletého období po uvolnění politických vztahů, které následovalo po roce 1989. Jakkoliv jsou tato dvě období v mnoha ohledech protikladná, zejména v ohledu na šíři a dostupnost vytvoření autentické zkušenosti, spojník tvoří dva velké a dominantní faktory, které obsah pojmu "západ" trvale utvářejí -- zábavní a reklamní průmysl.

Jak vlastně probíhalo vytvoření představy české společnosti o životě na "západě" v letech částečné zahraniční izolace, zejména v posledních letech před rokem 1989? Vytvoření představy se odehrávalo na úrovni několika málo načerno kopírovaných videokazet s hollywoodskými zábavními filmy, "božským" produktem coca-cola, který byl tak dobrý, že se v omezeném množství dostal na tuzemský trh a dokonce byl socialistickým hospodářstvím i licenčně produkován, a jeho propojením coby loga, značky, se světem dalších produktů, jako Marlboro, Levi's, Mercedes apod. To vše zastoupeno fragmenty obalů či materiálů z reklamních kampaní, které se v podobě vysoce cenné relikvie dostávaly v silně omezeném množství do vnitřní struktury této společnosti a tvořily dokonce hlavní materiální spojení se západním světem.

Při cenzurované mediální filtraci, kterou kromě propagandisticky manipulovaných zpráv, v nichž se na západě převážně stávkovalo a děly se katastrofy, a kterou prošlo (nebereme-li v úvahu na disent omezený samizdat) jen západem podporované zahraniční vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy s velmi omezenou možností účinku a s nulovým potenciálem vytvořit hmotná pouta důležitá pro vytvoření si představy, je útržkovitý styk prostřednictvím fragmentů zábavního a reklamního průmyslu jediným "autentickým" zobrazením západního světa. A tak, v široké společnosti, vznikla "předrevoluční" představa "západu", z níž, vlivem dlouhého období izolace a manipulace veřejného mínění, do značné míry vyprchaly zkušenosti z období mezi světovými válkami.

V porovnání se současností nepochybně je nutné přiznat možnost získat představu o tzv. západu doslova autenticky a tuto možnost má velká část společnosti, což dovoluje i vytvoření daleko kritičtější a objektivnější představy pojmu "západ". Nicméně zábava a reklama zůstávají velmi silným faktorem vlivu: nejsou jedinými, ale jsou nejčastějšími spouštěči představotvornosti. Stačí se podívat na to, jaký masový kult vyrostl z oděvního průmyslu. Oblékání, nebo spíše dotváření vlastního těla, hraje od primitivních kmenových společenství klíčovou socializační a informační roli. To platí dodnes, nicméně trend neurčuje žádné původní náboženství, nýbrž síla reklamního potenciálu módních log. Jejich úroveň, velmi dobře vyjádřitelná monetárně, je vcelku dobrým nástrojem k tomu, jak ukázat společnost "v řezu". Módní průmysl tak představuje důležitý prvek vytvářející svébytnou stupnici sociální stratifikace. Zajímavé je, že jednotlivá módní loga jsou v drtivé většině západního původu a "západ" se tak stává pro českou společnost známější tím, že se do něj "obléká".

Toto "oblékání" má nepochybně velký vliv i na vytváření představy a na identifikaci se zažitou společenskou vidinou "západu". A mediátorem tohoto vztahu je symbióza zábavního a reklamního průmyslu, který se navzájem podporuje za použití stejných "tváří" a log, z jejichž vzájemnosti vychází komplex mediálního proudu, na jehož intenzitě do značné míry záleží usazování kulturních sedimentů, z nichž následně čerpají představy naplňující pojem "západ".

Nejedná se pochopitelně jen o módu. Celá společenská hierarchizace je postavena na prvcích, které odkazují vně české kultury, protože elity (včetně těch intelektuálních), pseudoelity virtuálního věku i všichni, kdo k elitám vzhlížejí, v což můžeme směle zahrnout masu společnosti, ti všichni žijí v představách o světech statusových elementů, které představují mety úspěchu a příčky na společenském žebříčku. Jejich svět ale neleží zde, leží za hranicemi, na "západě".

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 18.1. 2010