Nepřipravujeme se zase na minulé (jazykové) války?

18. 1. 2010 / Miroslav Prokeš

Jazyky se živím a proto se zájmem sleduji polemiku na téma, kdo se kde jak efektivně učí anglicky. Nechci k ní přispívat ani právě získaným ověřením toho, že průměrný Turek umí anglicky stejně jako průměrný Japonec, tzn. skoro vůbec ne (i když pracuje ve styku s cestujícími na kterémkoli mezinárodním letišti v Istanbulu), ani potvrzením faktu, že ve Skandinávii se všude domluvíte švédsky (přinejmenším vám tam budou rozumět).

Ale když jsme během Pražského jara 1968 debatovali o tom, zda závody mezi kapitalismem a "komunismem" vyhrají USA, nebo SSSR, došli jsme k názoru, že vítězem bude nejspíš Čína: civilizace stará 6000 let, pro niž sto let není žádná věčnost jako pro nás. Už od převratu v listopadu 1989 radím mladým lidem, aby se začali učit čínsky, že to budou potřebovat, až angličtina jednou vyjde z módy. A protože to myslím zcela vážně, přihlásil jsem se nedávno do tříletého průvodcovského kurzu čínštiny. Milí anglisté, nesnažte se přesvědčovat Číňany, že by se měli učit anglicky... Nebo snad česky???

Pozn. JČ: V budoucnosti zřejmě bude skutečně důležité vědět něco o Číně a umět čínsky: proto právě posílá britská vláda každoročně za státní peníze do Číny na pětitýdenní stáž dvě stě dvacet studentů, studujících v Británii, aby zájem o tuto zemi mezi mladými lidmi stimulovala. V současnosti a v nadcházejících letech či desetiletích zůstává světovou lingua franca angličtina a pro Čechy je ekonomicky výhodné mluvit a psát tímto jazykem plynule. Mimo jiné se tak osvobodíte ze zápecnictví českých médií, ale má to i velký hospodářský význam. Kdo to neumí, je tím výrazně poškozen.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 18.1. 2010