Ruské bezpečnostní jednotky vážně porušovaly lidská práva a porušovaly mezinárodní humanitární právo v pokračujícím konfliktu v Čečenské republice téměř beztrestně. Po moskevském incidentu s rukojmími, k němuž došlo v Moskvě v říjnu, bezpečnostní orgány zasáhly tvrdě proti čečenským civilistům po celé Ruské federaci. Čečenské ozbrojené skupiny vážně porušovaly lidská práva. Přibližně 110 000 Čečenců, vyhnaných z domovů, žilo za tvrdých podmínek v sousední Ingušetii. Údajně čelili násilnému návratu do Čečenska, v situaci, kde nebylo možno zajistit jejich bezpečnost a důstojnost. Odjinud v Ruské federaci přicházely i nadále zprávy o mučení a špatném zacházení. Podmínky ve vězeních byly často kruté, nelidské a ponižující. Členové etnických menšin byli obětí rozsáhlé diskriminace a k rasistickým útokům často docházelo beztrestně. Uprchlíci a žadatelé o azyl byli vraceni do zemí, kde čelili porušování lidských práv.

Zázemí

1. července vešel v platnost nový Trestní řád. I když plně neodstranil nedostatky předchozího Trestního řádu, obsahoval důležité reformy, včetně ustanovení, že soudy rozhodnou, zda má být podezřelá osoba postavena před soud, a požadavek předvést zadržené osoby před soud do 48 hodin po zatčení. V únoru hlasovala Duma proti tomu, aby do trestního zákoníku byl včleněn konkrétní zločin mučení. Po krizi s rukojními koncem října, kdy asi 50 osob zajalo více než 800 osob v jednom moskevském divadle, schválila Duma zákonné dodatky o sdělovacích prostředcích a o boji proti "terorismu". Vzniklo znepokojení, že tyto dodatky vážně omezí svobodu projevu, avšak vetoval je prezident Putin, který je poslal zpět do Dumy k dalšímu projednávání. Přicházely další zprávy o etnicky motivovaném násilí páchaném nestátními činiteli v ruských městech. Úřady nijak nezasahovaly proti rasistickým výrokům veřejných činitelů v ruských regionech a antisemitské publikace jsou otevřeně na prodej.

Konflikt v Čečensku

Obě strany konfliktu dál vážně porušovaly lidská práva a v druhé polovině roku 2002 se lidskoprávní situace v Čečensku zhoršila. Čečenští bojovníci zintenzivnili svou činnost, v srpnu sestřelili ruskou armádní helikoptéru a usmrtili tak nejméně 119 osob, v prosinci došlo k sebevražednému atentátu. Postoj federálních jednotek vůči místnímu obyvatelstvu dále přitvrdil. Po incidentu s rukojmími v moskevském divadle vybudovaly federální jednotky další kontrolní stanoviště a počet zadržených osob se podle zpráv zvýšil. V čečenském hlavním městě Groznyj docházelo v různých částech města a na předměstích k velkým raziím ruských jednotek a byly údajně prováděny s velkou brutalitou.

Porušování lidských práv ruskými jednotkami

Docházelo k mimosoudním popravám, ke "zmizením" a k mučení, včetně znásilňování. Tyto činy jsou válečnými xločiny. Dále docházelo k bezdůvodnému zatýkání, špatnému zacházení, plenění a ničení majetku. (Následují dva konkrétní příklady.)

Vojenské razie

Takzvané začistki - razie ruských bezpečnostních jednotek -- byly i nadále doprovázeny vážným porušováním lidských práv, pleněním a vydíráním.

Beztrestnost

Situace v Čečensku je charakterizována absencí zákonnosti. Skoro žádné z tisíců zločinů, spáchaných na civilistech federálními jednotkami nebyly vyšetřeny a ještě méně osob kdy skončilo před soudem. (Zpráva vypočítává, kteří ruští důstojníci byli postaveni před soud.)

Porušování lidských práv čečenskými bojovníky

Čečenské jednotky porušují podle zpráv mezinárodní humanitární právo, i když je nesmírně obtížné nezávisle vyšetřovat tyto incidenty v důsledku omezeného přístupu do oblasti a nedostatku bezpečnosti. Čečenští bojovníci, operující v obydlených oblastech, údajně nečiní opatření na ochranu civilistů. Čečenské jednotky se zaměřují na civilní členy promoskevské správy při útocích, při nichž byly desítky osob usmrceny a vážně zraněny. Čečenské jednotky unášejí civilisty a zadržují je jako rukojmí. Tyto činy jsou válečnými zločiny.

(...)

Náhradní civilní služba

Prezident Putin podepsal nový zákon o alternativní vojenské službě. Má vejít v platnost v lednu 2004. Zákon se sice zabývá některými otázkami, které vznesla Amnesty International, avšak navrhovaná alternativní služba neodpovídá mezinárodním normám, protože je nesmírně dlouhá (42 měsíců služby náhradou za 24 měsíců vojenské služby) a není úplně civilní.

Mučení a špatné zacházení

Policie podle zpráv policie běžně mučí osoby ve vazbě a špatně s nimi s zachází, aby je donutila k přiznání. V květnu vyjádřil Výbor OSN proti mučení vážné znepokojení ohledně četných a neustálých svědectví o široce užívaném mučení zadržovaných osob pracovníky bezpečnostních jednotek, jehož cílem je získání přiznání. Lidé jsou vystavováni největšímu riziku mučení a špatnému zacházení ze strany policie během několika hodin těsně po zatčení, předtím, než je proti nim vzneseno trestní obvinění. Oběti jsou ze všech společenských vrstev, avšak příslušníci etnických menšin a chudí jsou nejvíce ohroženi.

Podmínky ve vězeních

Vězení v Rusku jsou i nadále přeplněná a plná infekčních nemocí. Často je více než 100 vězňů nacpáno do cel menších než 100 čtverečních metrů a vězni musejí spát na směny. V květnu údajně uvedl náměstek ministra spravedlnosti, že více než polovina vězňů je nemocná, včetně 92 000 vězňů, trpících tuberkulózou, 33 600 má AIDS a 30 000 syfilis.

(...)

Násilí proti ženám

V lednu vyjádřil Výbor OSN pro odstranění diskriminace vůči ženám znepokojení, že vláda nepřijala dostatečně naléhavá opatření proti velké míře domácího násilí vůči ženám.

(...)