Anebo autor počítá s tím, že "přece" čtenáři nejsou burani, podá jim informaci zahuštěnou, naznačí souvislosti, které si mají domyslet, dohledat, dostudovat. Tím ovšem umožní pochopení jen malé vrstvě lidí blíže informovaných, nebo zvyklých studovat výzvy, které k nim doléhají, ale u laiků budou jeho nesrozumitelné informace zase budit jenom nedůvěru či odpor k odbornosti, nebo jim umožní si vytvořit falešné pojmy a závěry.

Při popularizaci přírodních věd se dá zjednodušovat bez rizika, že mylně pochopené pojmy a údaje budou v lidech šířit předsudky a falešné postoje. Vědění o přírodě nebo kosmu je daleko méně svázáno s našimi pocity, postoji nebo vzájemnými vztahy.

Při veřejné debatě o tak závažných věcech společenských, jako je rasismus a xenofobie, máme myslím přece jen k dispozici jednu cestu:

Brát si malá sousta, klást zřetelné malé otázky jednu po druhé. Nad jednotlivými otázkami se dá stihnout to, aby si každý čtenář uvědomil, zda on by provdal dceru za černocha, zda by pomohl Jařabovi a proč ne, jak souvisí to, že zná pár velmi milých a chytrých Rusů, ale že jako národ jsou podle něho civilizačně nebezpeční, atp. atd. A vždy k takovému malému okruhu by se dalo vyjasnit mnohé z toho, co se v něm vědět a pochopit dá, a naopak rozpoznat, k čemu bude potřeba se nejprve zorientovat v dalších malých otázkách a okruzích.

Až se nám podaří strávit první sérii malých soust, asi se podaří vyjasnit i některé méně složité souvislosti, a s postupujícími krůčky debaty se snad podaří stále kompetentněji postihnout věci větší a složitější. A hlavně se v tom postupu dost často ukáže, kde místo myšlenek máme v hlavě jen výplně -- kde jsme přijali hotová tvrzení, aniž víme, proč je v hlavě a ústech máme.

Nedocivilizované národy se dříve vyznačovaly tím, že tvorba postojů mezi lidmi byla řízena hodně nevědomě, hodně masově, rituálně. Dnes však se nedocivilizovanost asi vyznačuje taky tím, že u mnoha lidí nefunguje ani osobní promýšlení, ani řízenost zevními mechanismy. Společnost mentálního guláše?

Samozřejmě by bylo výborné, kdyby aparát k myšlení a osobnostnímu dospívání nemusel být v lidech vytvářen tiskem, ale kdyby to bylo v každém už připraveno ze škol -- vždyť do nich chodil aspoň 10 let, ne-li 13, či dokonce 18. Jenže škola jako by u nás na takové myšlení o společnosti a o sobě samém dost nepřipravovala.

Raději "probírá látku", "plní osnovy". Že tomu tak je, není divu - pro císařské úřadníky, pro diktaturu proletariátu, pro samodujný parlament je takové školství nejlepší. Plodí voliče poslušné reklamních kampaní.

Ale my rodiče a sousedi dovolujeme učitelům a školskému systému, aby připravoval děti na přijímačky do střední školy, na testy státních maturit, na přijímačky na VŠ.

Možná bychom měli své poslance nutit, aby udělali ve vzdělávání pořádek a umožnili našim dětem, aby se naučily o sobě a o společnosti přemýšlet soustavně, s argumenty a ve spolupráci s druhými. Neděláme to, rozhodně ne masově a cílevědomě. To vypovídá něco o naší povaze. Je povaha dána dědičností, historickým vývojem, nebo myšlením a vůlí? Obstojí naše výmluvy před našimi dětmi?

Každý máme poslance a senátora. Neměli by dostat jasnou osobní výzvu, že místo tahanic o partajní prezidenty mu dáváme za úkol naučit se rozumět vzdělávání a úkolovat ministry, aby financovali vzdělávání učitelů a podporu rozvoje škol směrem k inteligentnosti a lidskosti? Pro začátek by stačilo psát dopisy a posílat e-maily. Však on už se najde někdo, kdo se ujme organizace (jen ho budeme muset uhlídat, aby...)