V duchu teď slyším ty, kdo říkají, že se o závazek vůbec nejedná a že OSN je jen orgánem poradním a deklarace jen kusem papíru, jehož nenaplněním nebo porušováním se žádný stát či režim v něm vládnoucí nevystavuje žádnému nebezpečí. Tomu ale tak není. Podpisem se státy zavázaly naplnit deklaraci ve všech bodech a pokud k tomu nebudou svědomitě směřovat, čeká je totéž, co režim minulý. Není totiž možné nekonečně dlouho (deklarace byla podepsána před 54 lety!) některá tato práva ignorovat nebo zpochybňovat a domnívat se, že lidskou touhu po spravedlnosti lze umlčet. Dříve či později nastane nutnost všechna práva naplnit.

A teď už konkrétně k těm lidským právům, která jsou často zamlčována a upírána bezdomovcům:

Všeobecné deklarace lidských práv OSN, Článek 2. bod 1.: Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Z čehož vyplývá, že se všechna tato práva týkají i osob bez dokladů, majetku, přístřeší a bez trvalého pobytu včetně osob jiné národnosti.

Článek 22. : Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti.

Tedy každý člověk je členem společnosti, která v případě, že mu odpírá sociální zabezpečení, snižuje s jeho lidskou důstojností i důstojnost vlastní.

Článek 23.: Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci.

Pozor! Právo na práci není výmyslem minulého režimu, ale nezcizitelné lidské právo, zcela rovnocenné například právu svobody projevu nebo pohybu. Nedostatečnou ochranou proti nezaměstnanosti zaviňuje společnost sociální, zdravotní a psychickou nezpůsobilost člověka k práci a to ve velmi krátkém čase (jak dokládají výzkumy lékařů). Proto je nutno nezaměstnanost jako fenomén zcela eliminovat.

Článek 25. bod 1.: Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítaje v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření, má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.

Toto jsou další, bezdomovcům často záměrně nesdělovaná lidská práva. Nestátní charitativní organizace jsou s to s maximálním úsilím zajistit výživu, šatstvo, ubytování a lékařskou péči pouze pro menší část bezdomovců. Ostatní zmíněná práva, která spadají pod pravomoc státu, jsou bezdomovcům systematicky upírána. Podle systému, že bez trvalého bydliště člověk prakticky nemůže získat podporu v nemoci, nezaměstnanosti a ve stáří.

Článek 28. : Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny.

Konstatování, že každý má právo, se pochopitelně vždy vztahuje i na bezdomovce. Pokud současný sociální systém nezajišťuje všem lidem plně jejich práva, je nutné jej v jejich prospěch změnit. Teprve pak budeme moci být důstojnou lidskou společností, což se o takové, jež potlačuje některá Lidská práva, říci nedá.

A na závěr si dovoluji připojit pár odvážných doporučení:

1. Velmi si vážím organizací, které se zabývají lidskými právy, jako jsou Amnesty International nebo Český Helsinský výbor, avšak v jejich práci postrádám stejně progresivní zaměření i na ta ostatní práva obsažená ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Byl bych velmi rád, kdyby tyto organizace rozšířily svůj program i o tato lidská práva a jestliže to není v jejich moci, tak bude třeba založit další podobná občanská sdružení, která budou zaměřena na všechna práva v deklaraci uvedená.
2. Ačkoli jsou nestátní charitativní organizace jediné, ve kterých se dnes bezdomovec něco dozvídá o svých lidských právech, doporučoval bych ještě intenzivnější osvětu se zřetelem na to, že jsou to jejich práva a tedy je mají žádat. Často se totiž setkávám s tím, že mají strach z úřadů a bojí se přihlásit o podporu v nezaměstnanosti, důchod či jiné sociální dávky.
3. Je potřeba v bezdomovcích vzbudit odvahu hlásit se o svá práva, neboť většina z nich neví, že lidská práva jsou dost mocná na to, aby se o ně mohli opřít v těžkých chvílích svého života. Možná, že tomu nevěří, vždyť mnozí lidé se při zmínce o nich jen usmějí. Ale lidská práva jsou opravdu mocná, vzpomeňme ještě jednou na to, že kvůli jejich porušování již padlo několik režimů- například apartheid, mnozí diktátoři, nebo i režim minulý. Jednou lidská práva ve své úplnosti zvítězí, je to jen otázka času a ten čas se blíží.
4. Čtěte a rozšiřujte Všeobecnou deklaraci lidských práv všude. Hlavně mezi těmi, kdo nejvíc potřebují znát svá lidská práva, jako jsou právě lidé bez domova, důchodci, nezaměstnaní, rodiny s dětmi, které potřebují byt, nemocní, práce neschopní, postižení, sociálně slabí a další...