Co říká Zeman je samozřejmě nadsázka, ale s tím novinářským stavem je to u nás skutečně na pováženou. Nemohu pochopit například, že v letech 1991-1997 se drtivá většina novinářů tak ztotožnila s ODS (popř. s ODA), že nic jiného, než chválu této strany a jejího předsedy jsme téměř nikde neviděli.

V roce 1992 jsem si např. přečetl vyjádření tehdejšího zástupce šéfredaktora Lidových novin Karla Kříže, že redakce nebude otiskovat názory ekonomů kritických k tehdejší reformě.

Po roce 1997-98 se zase většina těchto zfanatizovaných novinářů obrátila zády ke Klausově politice a začala podporovat jeho odpůrce většinou v US. Vrcholem tohoto snažení byla tzv. televizní krize.

Proto je i zábavné, že Zeman vzpomenul komunistickou minulost hlavního komentátora Mladé fronty Dnes Martina Komárka a jeho "angažované" psaní v předlistopadové Mladé frontě.

Leschtina, dnes v Literárních novinách, je stejný případ.

Přitom tito lidé patřili v 90. letech k hlavním "antikomunistům", vytvářeli celé antikomunistické kampaně, hony na "levičáky" a dokonce zvláštní pohrdání měli pro bývalé vyloučené komunisty, třebaže ti na rozdíl od nich byli v disentu aspoň v posledních 20 letech.

Novináři mají obrovskou moc ovlivňovat veřejné mínění, v podstatě dělají politickou propagandu místo svých oblíbených stran a proto i politici mají právo se bránit proti takovýmto politicky zaměřeným útokům. "Novinář" není osoba zbavená odpovědnosti, za to, co píše. Zeman byl ze strany martinů komárků, leschtinů a spol. po celou dobu tím největším otloukánkem a démonem a proto se jeho reakcím nedivme. Opravdu se ale divím tomu, že toto všechno paní Válová a spol. [ze Syndikátu novinářů] nevědí či ignorují.

(převzato z fóra Britských listů)