Stalo se už tradicí, že redaktoři jsou jen výjimečně schopni (a to často jen díky náhodě) pokládat otázky na tělo, jejichž prostřednictvím se posluchač dozví víc, než informaci o tom, co dotazovaný právě snídal či večeřel. Neštěstí je, že Český rozhlas má svou vlastní představu o tom, jak by měl anebo mohl svět vypadat a z této pozice ho "reflektuje".

V jeho pohledu je to ale vyfešákovaný seladon, trochu má uhry, trochu trpí inkontinencí, ale jinak se mu vede dobře (pozitivně). Moderátoři skáčí volajícímu do řeči (většinou ve chvíli, kdy už chtěl něco říci), přerušují ho uprostřed pointy (kdyby náhodou nepasovala k jejich obrazu světa), peskují ho a ukázňují (v tom zvlášť vyniká Jan Pokorný). Způsob komunikace s posluchači je většinou opravdu tristní a když už se chudák nakonec dovolá, bohužel vypršel čas.

Někteří moderátoři jsou neuvěřitelně slabí a nechávají hosty řečnit to, co chtějí. Když David Rath v jednom z pořadů Ozvěn dne mluvil o kulturnosti zacházení s lékaři v nemocničních zařízeních, reportérka Pavla Kvapilová mlčela místo toho, aby mu kontrovala, že je přece záhodno, aby především lékaři a ošetřující personál zacházeli kulturně s pacienty.

Hloupost a neschopnost (zformulovat otázku je pro moderátora často nadlidský výkon) je norma u námi placených lidí, kteří by se za nás měli ptát na věci, o kterých mediální komparsisté nechtějí mluvit.

"Budou lékaři ochotni se vrátit, anebo tam zůstanou?", ptala se naopak zcela nesmyslně v tomto pořadu reportérka dr.Ratha, když se hovořilo o možném odlivu "lékařských mozků" do Německa. "Řada se jich jistě vrátí, kteří nenajdou uplatnění", odpověděl důležitě prezident České lékařské komory...

Český rozhlas nechápe, že svět "takový, jaký je," jsou právě i ty hlasy, které se dobře neposlouchají, že jsou to i ti lidé (a posluchači zvlášť), jejichž jazyk a vidění světa se nám nemusí líbit, ale mají právo svět popsat a vyjádřit, jaké s ním mají zkušenosti.

Jenže Český rozhlas ví, co má dělat, ví, jak má co říkat a jak se má chovat (je přece veřejnoprávní). Nezprostředkovává nám svět takový, jaký je (v celém spektru jeho složitosti), ale takový, jaký by měl podle představ svých zaměstnanců být. Český rozhlas chce stále vychovávat, a to je bohužel jeho tradice i konec.