Nepodařilo se mi zatím přimět britský soud, aby zahájil trestní stíhání za válečné zločiny, spáchané v Indočíně, proti bývalému americkému ministru zahraničních věcí Henrymu Kissingerovi, píše Tatchell, avšak je dobrý důvod se domnívat, že budoucí, lépe připravený pokus uspěje.

Když soudce Nicholas Evans u soudu v londýnské Bow Street odmítl vydat na Kissingera zatykač, konstatoval, že "v současné době" není schopen zformulovat "dostatečně konkrétní obvinění", na základě "všeobecných tvrzení", které jsem předložil.

Soudce Evans pochybuje, zda se mi podaří předložit konkrétnější důkazy, které by byly přijatelné. Avšak z jeho výroků vyplývá, že není vyloučeno, že by na Kissingera vydal zatykač v budoucnosti - pokud budu schopen předložit přesvědčivější důkazy, že se Kissinger podílel na vraždění, zohavování, mučení a násilných přesunech civilního obyvatelstva ve Vietnamu, v Laosu a v Kambodži koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let.

Mám nyní v úmyslu spojit se s americkými právníky a organizacemi, specializujícími se na lidská práva, a získat další důkazy a svědky. Pokud se mi to podaří, doufám, že se za několik měsíců vrátím k soudu a podám další podnět k vydání zatykače na Kissingera.

Podal jsem nyní tento podnět proto, že britský šéf prokuratury David Calvert-Smith odmítl zahájit proti Kissingerovi trestní stíhání.

Kdybych šel a zavraždil svého souseda, britská prokuratura by vyvinula nejvyšší úsilí, aby mě pohnala k soudu. Henry Kissinger zorganizoval kobercové nálety bombardéry B 52, které usmrtily statisíce lidí a pan Calvert-Smith nehne prstem. Jsem přesvědčen, že to jsou srovnatelné trestné činy.

Jako poradce prezidenta Nixona pro otázky národní bezpečnosti v letech 1969-1973 a později jako americký ministr zahraničních věcí v letech 1973 - 1977 byl Henry Kissinger hlavním tvůrcem americké válečné politiky ve Vietnamu, v Laosu a v Kambodži.

Ve svých vlastních memoárech, White House Years, Roky v Bílém domě, se vychloubá, jakou měl obrovskou moc a jaký měl vliv na amerického prezidenta. Tvrdí, že se v Indočíně nikdy nestalo nic, o čem by nevěděl a co by neschválil.

Podle výboru amerického Senátu pro uprchlíky byly v období od března 1968 do března 1972 usmrceny, zraněny či zbaveny domovů tři miliony civilistů.

Během téhož období, po většinu z něhož byl Kissinger prezidentovým poradcem pro národní bezpečnost, shodily Spojené státy téměř 4,5 milionů tun vysoce explozivních látek na Vietnam, Laos a Kambodžu. Byl to více než dvojnásobek bomb, shozených během celé druhé světové války.

Američané v Indočíně hromadně zabíjeli civilisty a záměrně a systematicky likvidovali celé životní prostředí, prostřednictvím chemických defoliantů jako byl Agent Orange. Podle zákona o Ženevských konvencích z roku 1957 to jsou válečné zločiny.

Usiluji jen o to, aby bylo použito zákona, bez speciálních výjimek. Nikdo by neměl být nad zákonem, ani ne Henry Kissinger. Možná, že tentokrát unikl zatčení, ale budu dál usilovat o to, aby byl postaven před soud. Tři miliony civilistů volají po spravedlnosti.

I soudce Evans, ve svém rozhodnutí, přiznal, že je tento případ závažný:

"Pan Tatchell podal svůj podnět zdvořile a se zjevnou upřímností. Nepochybuji, že on i mnoho jiných lidí jsou přesvědčeni, že má-li být učiněno spravedlnosti zadost, pan Kissinger by se měl z obvinění, vznesených proti němu, zodpovídat u soudu," uzavřel.

Většina tvrdých důkazů proti Kissingerovi je obsažena v knize The Trial of Henry Kissinger (Proces s Henrym Kissingerem) od Christophera Hitchense, Verso, Londýn 2001.

Hitchens dokazuje, že Kissinger navrhl, schválil hlavní prvky americké válečné politiky ve Vietnamu, v Laosu a v Kambodži a pak dohlížel na jejich plnění. Podílel se na každodenním vedení války, včetně plánování a schvalování hlavních vojenských operací.

Hitchens také cituje zdroje, podle nichž Kissingers schválil bombardování, které se neomezovalo jen na vojenské cíle i v případech, kdy bylo pravděpodobné, že bude usmrceno či zraněno velké množství civilistů.

Kissinger je odpovědný jako druhá nejvlivnější osoba - hned po americkém prezidentovi - za tajnou, protizákonnou invazi a bombardování dvou neutrálních zemí - Laosu a Kambodže, aniž by Spojené státy těmto zemím vyhlásily válku anebo varovaly jejich civilní obyvatelstvo.

Ve svém životopise White House Years přiznává Kissinger, že v letadle Air Force One dne 24. února 1969 připravil spolu s H. R. Halermanem, Alexandrem Haigem a plukovníkem Ray Smittonem "instrukce pro [tajné a protizákonné] bombardování enkláv nepřítele" v Kambodži a v Laosu.

Americký generál Telford Taylor, bývalý hlavní prokurátor při norimberských procesech, odsoudil Kissingerovu a Nixonovu politiku leteckých úderů proti vesnicím, podezřívaným, že se v nich ukrývají vietnamští partyzáni, jako "otevřené porušování Ženevských konvencí o ochraně civilistů".

Následující příklady, které zdokumentoval Christopher Hitchens, jsou důkazem masových amerických útoků, které nařídil Kissinger a které způsobily velké množství civilních obětí:

Kevin Buckley napsal dne 19. června 1972 v týdeníku Newsweek, že jeden americký činitel přiznal, že v roce 1969 při vojenské operaci Speedy Express v provincii Kien Hoa bylo usmrceno americkou střelbou "až 5000 civilistů": "Obrovský rozdíl mezi počtem mrtvých (11 000) a počet zabavených zbraní (748) je těžko vysvětlitelný - je vysvětlitelný jen závěrem, že mnoho obětí byli neozbrojení nevinní civilisté."

V jedné vesnici svědčil jeden starší: "Američané zlikvidovali všechny domy dělostřelectvem, leteckým bombardováním anebo je pálili zapalovači na cigarety."

"Asi 100 osob bylo usmrceno bombardováním, ostatní byli ranění a jiní se stali uprchlíky."

Americké nálety prováděly většinou bombardéry B-52. Létaly tak vysoko, že nebyly vidět ze země a nijak nebyli před jejich příletem varováni civilisté.

Kromě toho nedokázaly přesně rozlišovat své cíle - v důsledku toho, že létaly velmi vysoko a že shazovaly obrovské množství bomb. V období od března 1969 do května 1970 se jen v Kambodži uskutečnilo 3630 takových amerických bombardovacích náletů.

Šéfové amerického ústředního armádního velení vypracovali pro ministerstvo obrany a Bílý dům memorandum, které Kissinger téměř určitě četl. Memorandum varovalo, že "tato operace povede k určitému množství raněných a mrtvých v Kambodži" a že "efekt překvapení při útocích povede ke zvýšenému počtu raněných a mrtvých".

V memorandu se uvádělo, že tyto oblasti jsou obydlené, i když řídce. Kissinger posléze informoval výbor amerického senátu pro zahraniční vztahy, že oblasti, které jsou bombardovány, jsou "neobydlené".

Od července do listopadu 1973 došlo k 21 procentnímu zvýšení bombardování Kambodže. Mapy amerického letectva konstatují, že oblasti, které mají být bombardovány, jsou hustě obydlené civilisty. Jinými slovy, bylo známo, že existuje vážné riziko, že budou usmrcováni civilisté.

Vyšetřovatel Fred Branfman tajně natočil americké piloty účastnící se bombardovacích náletů na Kambodžu začátkem sedmdesátých let. Piloti nikdy nekontrolovali, jestli náhodou nebombardují civilisty. Jeho svědectví, že americká armáda se nijak nepokusila vyhnout se bombardování civilistů, otiskl posléze v New York Times Syndey Schanberg. Poskytl tím přesvědčivé důkazy, že americké bombardování bylo plošné, bez ohledu na civilisty.

Odhaduje se, že americké bombardování usmrtilo 350 000 civilistů v Laosu a 600 000 v Kambodži. Několikanásobek tohoto počtu civilistů byl zraněn a proměněn uprchlíky.

Během prvních třiceti měsíců Nixonovy a Kissingerovy vlády byl americký protipovstalecký "Phoenix Programme" odpovědný za zavraždění či únos 35 708 vietnamských civilistů.

Kissingerova role při formulaci a realizaci americké válečné politiky šla ruku v ruce se systematickým využíváním chemických defoliantů a pesticidů, včetně substance nazývané Agent Orange.

Ty vyvolávaly u nově narozených dětí znetvořeniny a způsobily, že rozsáhlé oblasti Vietnamu, Laosu a Kambodže byly chemicky zamořeny a jsou neobyvatelné - vznikla tak ekologická katastrofa, která bude postihovat ještě mnoho budoucích generací.

V tomto článku (v angličtině) reaguje Henry Kissinger na pokusy pohnat ho před soud za válečné zločiny přiznáním, že "k určitým chybám zřejmě došlo".