Připomněl mi podivným způsobem onen děsivý portrét mučednictví svatého Šebestiána, všude šípy a otevřené rány. Avšak Zuheir al-Mukhtaseb byl terčem hrubého posměchu, nikoliv poct, děti a palestinští muži středního věku řvali radostí, když se od zkrvavené mrtvoly tohoto kolaboranta odrážely kameny.

"Tohle je pro všechny lidi poučení." Obrátil jsem se a nalezl jsem obtloustlejšího muže středního věku, který ukazoval na další hrůzný pytel lidského masa za mnou. "Tohle byl Mohamed Mebebsi. Je to pro všechny lidi poučením. Všichni by to měli vidět." Skupina rozradostněných mladých mužů hodila jeho mrtvolu na korbu popelářského vozu.

Co si počít, když lidé propadnou šílenství, radosti nad takovým divošstvím? Nejprve jsem si nemohl zaznamenat do reportérského zápisníku, co jsem viděl, a namísto toho jsem si nakreslil obrázky, abych si připomněl, čeho jsem byl svědkem. "Allahu Akbar" - "Bůh je velký" - řval ten strašlivý dav. Na vrcholcích střech stály dívky, mladí muži ve večerních oblecích a v kravatách, civěli na mrtvoly, které byly od nich ve vzdálenosti sotva tří metrů, chlapci házeli kamením, aby dokončili oddělení hlavy Zehira al Muktaseba od jeho těla.

A ulice, kde se tato - pornografie - odehrávala? "Sharia Salam." Ulice míru.

Tito tři muži byli uvězněni v místním vězení. Byli odsouzeni tak dávno, že mnozí lidé v davu si už nepamatovali datum - za kolaboraci s izraelskými okupačními jednotkami. Dokázali předpovědět, co se jim stane, když o několik hodin předtím slyšeli, jak izraelský vrtulník značky Apache vypálil čtyři rakety, jejichž exploze bylo slyšet ve vězení, vzdáleném od výbuchů necelý kilometr? Izraelci vyslali ve vrtulníku popravčí četu, aby eliminovala Marwana Zaluma, jednoho z šéfů Brigády mučedníků al-Aqsa v Hebronu. Čtyři vypálené rakety (které vyrobila firma Lockheed Martin na Floridě, podle jejich pozůstatků, které jsem našel) proměnily jeho automobil značky Mitsubishi v ohnivou kouli.

Zalum, jemuž bylo 43 let, byl ženatý a měl malou holčičku jménem Saju, zemřel okamžitě - v izraelské armádě to vyvolalo nadšení. Zalum byl podle izraelských vojáků "ekvivalentem celé jedné ozbrojené milice" - absurdně to přehnali - a podle izraelské armády prý zorganizovali jeho muži "stovky ozbrojených útoků". Třikrát hovořila izraelská armáda, když mluvila o svých popravčích četách a jejich exekucích, o "židovských komunitách", čímž měla na mysli židovské osady, postavené protizákonně na arabském území. A jaksi se nezmínila o tom, že izraelská armáda usmrtila spolu se Zalumem svými raketami i jeho přítele Samira abu-Rajaba.

Je to jedno. V 9.30 v úterý ráno se brigády al-Aqsa a pravděpodobně také organizace Hamas - a bezpochyby i velký dav palestinských mladíků - rozhodly pomstít se Izraelcům tím, že usmrtí tři palestinské kolaboranty, kteří seděli, bezmocni v místním vězení. Jeden stavební inženýr, který se na dav díval, mi sdělil, že tři vězni byli přivedeni na místo exploze automobilu, zbiti davem do bezvědomí a pak zastřeleni.

A pak se dostavili obyvatelé čtvrti Ein Sara v Hebronu k oslavě této odporné scény. Pár lidí sahalo na mrtvoly, jiní házeli kamením. Bylo to jako řeznictví, děti vylezly na elektrické pylony a pózovaly vedle této řeznické proce pro kamarády s videokamerami. A jak všichni jásali, když davem přijel popelářský vůz, do něhož byly pozůstatky všech tří mužů hozeny.

A tak se občané vznikajícího palestinského národa chovali v úterý v hněvu a zuřivosti a v strašlivé radosti nad svou pomstou Izraeli za usmrcení Zakuma a abu-Rajaba.

Divošství, barbarství, bestie jednající jako bestie. Samozřejmě jsme věděli, jak by Palestinci argumentovali. Tito tři muži pracovali pro Izrael, pro zemi, která okupuje jejich území už 35 let. "Pravděpodobně to dělali pro peníze," zamumlal jeden řidič.

Všichni tři kolaboranti byli ženatí. V Hebronu se hovořilo o tom, že jim bude odepřen muslimský pohřeb. A člověk uvažuje nad tím, do jaké míry budou muset být Palestinci zbrutalizovaní, než se jim dostane vlastního státu.