Paradoxy náboženství

4. 2. 2011 / Boris Cvek

Velice na mne zapůsobilo video, v němž Lesley Hazleton vysvětluje, co to ve skutečnosti je Korán. Srovnejte to se zprávou z Pákistánu, podle níž sedmnáctiletého studenta stíhá policie za to, že v písemné práci ve škole urazil Proroka. Tohle je podle mne paradox mnoha náboženství a určitě těch abrahámovských (judaismus, křesťanství, islám), v nichž je Bůh absolutní a "slitovný" (jak říká Korán) a lidé si s ním nevědí rady. V jedné dávné exercicii (myslím z roku 1990) s názvem "Bůh je jiný" o tom krásně mluvil nynější generální delegát Karmelitánského řádu v ČR P. Cyril Vojtěch Kodet (jeho vystoupení se mi dostalo do rukou asi před desíti lety prostřednictvím magnetofonové kazety). Cituji z jeho výkladu.

"Nevěřím v boha, který by z lidí chtěl mít loutky a otroky svých samolibých zájmů a rozkazů. Nevěřím v boha, který by nepochopil zamilovaného člověka, který by se nezrcadlil v dětských nevinných očích, ale také v očích plačící mámy. --- V takového boha nemohu věřit.

Nemohu věřit ani v boha, který by ztratil zájem o svět, boha, který by se bál lidského těla a krve a který by měl nejradši vykastrované krásné lidské duše. Nemohu věřit v takového boha. Boha, který by přesně dělal to, co chci já, ani boha, který by chtěl po mně dělat přesně to, co chce on. --- Nevěřím v boha, v kterého by se nedalo doufat proti vší naději.

Takový bůh totiž může existovat jen v lidských myslích a představách! Takového boha si udělali lidé, protože si nevěděli rady sami se sebou, vymysleli si "pány bohy", vymysleli si boha, kterého se malé děti bojí. Vymysleli si boha, kterému je potřeba platit daň za každý skutek lásky, radosti. Vymysleli si boha, kterého musíme usmiřovat, jeho trestající hněv...

Každý takový by se měl spíš sám nad sebou zamyslet, když takového boha má... poněvadž když mi řekneš, jakého máš B/boha, tak přesně mluvíš o tom, jaký jsi. --- Právě takový, jaký jsi nebo jaký chceš být, takového budeš mít boha. A připustíš-li, že Bůh je ten, který nebrání tvému růstu a tvému rozvoji, který tě miluje jako svobodného člověka, člověka hodného i schopného lásky, tak pak tvůj Bůh bude stále větší... a ty porosteš... a nebudeš se muset bát a třást úzkostlivě o nevěru svých přátel a svých dospívajících dětí, protože oni jednou poznají, že Tvůj Bůh je pravý.

Budeš trpět. --- Ale nebudeš moci přestat milovat, protože tě to naučí Bůh.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a říká Voltaire, že mu to člověk jedinečně odplatil. Podle svých neřestí, nedokonalostí, psychických úletů, podle všech svých deviací a deformací jsme si utvořili boha a pobožný člověk se diví a žasne nad nevěrou světa... už mu nedochází, že jeho nevěřící spolubratři, spolupracovníci, jeho nevěřící rodina nemůže uvěřit právě kvůli němu... protože takového boha ve své úctě k pravdě a ve svém hledání pravdy nemohou přijmout. A na rozdíl od něj možná jsou Bohu o moc a o moc blíž."

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.2. 2011