Povinné odvody do soukromých penzijních fondů neboli opt-out = pouštění žilou do (bezedných) soukromých kapes

4. 2. 2011 / Jiří Baťa

O tom, že způsob pokrytí výplat penzí s výhledem na období cca do r. 2050 je více než složitý není pochyb. Pochybnosti však nastávají, když si člověk uvědomí, proč tomu tak je. Nelze pochybovat o tom, že autoři navrhované penzijní reformy vnáší do konstrukcí reformy i takové podněty, které jsou lidem nejasné, nepochopitelné a v mnoha případech se jeví jako antisociální. Zvláště jakási podmíněnost počtem vychovaných dětí kontra lidé bezdětní je dost silné kafé k tomu, aby se člověk mohl zbavit dojmu, že se penzijní reforma staví na principu nezaviněných lidských osudů, podmíněných populačním či demografickým vývojem nebo přístupem rodičů k početí dětí atd. Hlavní negující dojem pak působí snaha a z ní čišící zvýhodnění jedné ze tří stran, tj. uvažovaných soukromých penzijních fondů, alias bank. Což samo o sobě zpochybňuje čistotu úmyslů autorů reformy.

Bude mlácením prázdné slámy opakovat, že peníze na fondu sociálního zabezpečení pro výplatu důchodů v řádu okolo 80 miliard korun po sametové revoluci v r. 1989, v rámci změn zprofanovaného totalitního společenského systému na nový demokraticko-kapitalistický režim, díky nekontrolovatelného řádění ekonomických expertů s ekonomickými experimenty typu kuponové privatizace, restitucí, praní špinavých peněz, tunelování apod. byly postupně, až k dnešnímu katastrofálnímu stavu naší ekonomiky, zcela legálně (!) vytaženy ze státní kasy. Víme rovněž, kdo na tom má svůj větší či menší podíl. S jejich bohatstvím rostla i jejich sláva. Dnes nám někteří visí (nebo viseli) i na zdi kanceláří, škol apod., jiní nám vládnou ještě i dnes.

Nu což, jaké politiky jsme si zvolili, takové jsme měli a máme i nadále. Což ovšem neznamená, že se nelze bránit postupu, který se nám snaží řada odborníků vnutit, abychom dnes a hlavně v budoucnosti finančně naplňovali jednotlivé koše návrhů a variant penzijní reformy. Situaci, kterou občané nezavinili (stejně jako celou řadu jiných ekonomických problémů státu) nyní politici znovu přehazují na bedra občanů a požadují, aby to byli zase občané, kteří svými penězi budou suplovat představitele státu, tj. vládu a ostatní politiky v  záchraně zkrachovalého současného penzijního systému. Je to vůči poctivým občanům nečestné, neférové a hlavně nespravedlivé.

Zde ani tak není podstatné či rozhodující procento, kolik do kterého koše bude ze mzdy plátce odváděno (pomineme-li teoretické zdůvodnění úmyslného rozdrobení reformy na více systémů), ale rozhodující je, k a m by měly být peníze směrovány! Z grafiky vyplývá, že kromě standardních povinných odvodů v rozsahu 20 až 28% ze mzdy do stávajícího státního systému by měl občan navíc povinně odvádět 2 až 5% jako další desátek na účet soukromých penzijních fondů (5% navrhuje lidumil Drábek). Zcela nepodstatné jsou jisté možnosti dobrovolného spoření na penzijní fondy, případně podle návrhu ODS jakási odměna či prémie státu těm, kteří sami spoří do důchodových fondů (jaké fondy, není blíže specifikováno). Za pozornost stojí konstatování v návrhu, že občan "bude moci" odvádět, což si lze vysvětlit i tak, že když odvádět " nebude moci", že by to zřejmě platit nemusel. To je můj subjektivní pohled, jaké vysvětlení pro to má předkladatel návrhu, není známo.

Soukromé penzijní fondy! To je něco, co by mělo (a snad tomu i tak je) zajímat všechny potenciální plátce. Tento speciálně vytvořený finanční institut, který po jeho zřízení lze považovat za něco jako penzijní banku (a ona to banka skutečně bude - a bohatá), je instituce, která by "jako" měla spravovat všechny platby, evokovat zvýšení výnosových fondů, určené k posílení osobního penzijního účtu klientů-potenciálních důchodců. Ve své podstatě ale jde o speciálně vytvořený mezičlánek mezi plátcem a správou sociálního zabezpečení (nebo jak se tomu bude říkat), ze kterého budou v tom lepším případě jeho správci prakticky bezpracně vydělávat nesmírné miliony, v horším případě (pro klienty) mohou získat všechno, když se jim podaří tento fond přivést "na buben". Což v české kotlině, vzhledem k nemalým zkušenostem, by nebylo nic mimořádného. Expertů pro takovou "práci" je zde celá řada (i v záloze).

Je zde ovšem velmi opodstatněná otázka, zda a k čemu jsou tyto sofistikované instituce, tedy soukromé penzijní fondy, nutné a dobré. Z obecného pohledu je možné konstatovat, že nutné nejsou vůbec, zato jsou dobré (nikoliv potřebné) pro několik málo lidí, kteří by se z těchto fondů měli nadmíru dobře. Jak by ne, když budou disponovat hezkou řádkou milionů či miliard, z nichž jen pouhé mizivé jedno procento bude dělat hned několik milionů zisku.

Kromě mnoha jiných důvodů, že tyto soukromé fondy nejsou nutné, to lze doložit i na letitých zkušenostech jediné státní instituce ČSSZ, která existuje desítky let. Svého (totalitního) času obhospodařovala o třetinu více klientů a na důchodových účtech bylo vždy dostatek peněz a důchody byly vždy (až na výjimky) řádně vypláceny. Obdobná situace je dnes i v systému zdravotního pojištění, kde dříve rovněž jedna státní pojišťovna (ČP) zvládla opečovávat 15 milionů občanů, dnes na 10 milionů je potřeba (?) pojišťoven bezmála deset! A zdravotnictví nadále strádá! Nutno poznamenat, což je rozhodující, že v tomto systému neexistovala demoralizující zainteresovanost, tj. touha po penězích, tedy bezpracném zisku pro nějakou skupinu lidí (bankéřů, ti v tu dobu neexistovali, tedy ne v dnešní podobě), a že takto veškeré vybrané peníze šly na účet k tomu sloužící -- sociální fond. A tento fond, kupodivu, nikdy netrpěl nedostatkem finančních prostředků-peněz (viz výše!).

Chápu, že jsme a žijeme v jiné době, době dravého kapitalistického režimu, kde hlavním ukazatelem je zisk, už méně úroveň či kvalita služeb! To ovšem neznamená, že se necháme bezuzdně vykořisťovat jen proto, že se v rámci neodkladného řešení zoufalého stavu sociálního zabezpečení občanů vymyslí takové způsoby reformy, aby se sice problém vyřešil (což je otázka), ale při tom se mimoděk vytvořily i podmínky pro to, aby si pár jedinců mohlo mazat kapsy z peněz, které by se za složitých podmínek měly dostat na zajištění potřeb důchodového systému, tj. jejich výplat. V návrzích sice není uveden počet eventuálních soukromých fondů, nepochybně však bude eminentní zájem o více než jeden takový fond. Možnosti jsou totiž velké a velmi lákavé.

Jedním z největších rizik je však riziko bankrotu soukromých penzijních fondů. Z krátké historie novodobých dějin naší demokratické společnosti máme dostatek zkušeností, čeho jsou někteří lidé schopni (někteří dokonce všeho schopni). To jsou ti kapitalističtí bezohlední dravci z různých stranických, ministerských a jiných sekretariátů, kolem kterých krouží řada užitečných idiotů, kteří jim slouží a mají se z toho víc než dobře. To vyhovuje jedněm i druhým.

Soukromý penzijní fond jako soukromý subjekt bude mít jisté výjimky a privilegia proti stejné instituci státní. Ty si vždy majitelé dovedou, za pomocí renomovaných advokátů, zabezpečit, ochránit a obhájit. Z toho vyplývá, že jakékoliv zásahy do vedení fondů ze strany státu by byly minimalizovány a proto nelze vyloučit, že se vklady mohou časem dostat do jiné finanční sféry, do jiných rukou, a tedy i k jiným správcům (ne-li už majitelům), než původním klientům. Na konci této cesty může být zcela logický bankrot. A poctivě platící klienti nejenže jak se říká "utřou", ale mnozí se takto mohou dostat do tragických životních situací. Ono totiž ani za normálních okolností, bez přičinění soukromých fondů, není zcela vyloučeno, že stát nakonec bude lidem v penzi vyplácet almužnu, možná jen životní minimum! Současná, ale i očekávaná finanční situace státního rozpočtu nedává velké naděje, že za 50 let (s ohledem na vývoj populace) bude dostatek finančních prostředků na výplatu penzí. Zmíněné soukromé penzijní fondy ten nedostatek mohou jen prohloubit!

V dostupných materiálech návrhů předkladatelů není zmíněn ani běžný prvek bankovních nástrojů, jakým jsou úroky - přesto, že v materiálech návrhů je kladen důraz na zvýšení výnosů fondů. Předpokládám, že jsou tím myšleny úroky klientům, kteří budou do fondů vkládat během desítek let nemalé částky. Na druhé straně lze očekávat, že správci fondů nebudou žádní "neplacení dobrovolníci", a že tedy za správu fondů si budou účtovat "skromné" poplatky, tedy úroky z nějakých dosud záměrně nezveřejněných či nespecifikovaných úrokových sazeb, které po eventuálním zřízení těchto fondů budou příslušnými lidmi z ministerských postů vypracovány jistě k nemalé radosti či spokojenosti správců fondů. Pokud budou zpracovány na bázi klasických bankovních podmínek, pak to budou částky skutečně mimořádné.

Suma sumárum, penzijní reforma se zcela jednoznačně obejde bez soukromých penzijních fondů, které kromě záměru na penzijní reformě vydělat, ale také značných rizik plátců, nemají žádné jiné racionální opodstatnění. Naopak, byly by to instituce, které svými zisky výrazně oslabí validitu fondů. Je to jenom důkaz toho, jak politici a vlivní lidé ve všem a v každém případě hledají možnost využít příležitostí k bezpracnému a jistému zisku. Za tím účelem jsou i vytvářeny různé speciální komise a týmy, jen aby bylo možno využít šancí, které jim plánovaná penzijní reforma nabízí. Že to jde z peněz obyčejných občanů, i těch nejpotřebnějších, případně těch, kteří mohou mít dokonce obavy, že na stáří nebudou mít z čeho vyžít, to už naše arogantní politiky prostě nezajímá. Konec konců, není to případ ani první, a nejspíše ani poslední, kdy bezohledně sají z občanů peníze. Jako trest za ty, kteří k vlastnímu prospěchu zlikvidovali státní kasu a všechny evidentní nemalé finanční zdroje a rezervy, které nám ten "zpropadený komunistický režim" dal do vínku! Jó, bejvávalo!

Vytisknout