Důchod není sociální dávka, jsou to peníze, které si každý v životě vydělal

4. 2. 2011

Autor článku postavil svoji argumentaci na celkem logickém argumentu, a to "kdo vychovává děti, spoří tím na vlastní důchod". S tímto lze souhlasit, nicméně je zde několik "ale". Existuje významná skupina lidí, kteří děti nemají, nebo mít nemohou. Důchodový systém by neměl tyto lidi ideologicky stavět do kategorie občanů druhého řádu, ale měl by nastavit ekonomické parametry na principu "buď investuj do dětí, a nebo si peníze odlož".

Stávající důchodový systém je minimálně za posledních 60 let založen na předpokladu vysokého populačního přírůstku a nivelizace příjmů. Za těchto podmínek může fungovat dlouhá léta. Tyto předpoklady přestaly být za posledních 20 let platné. Situace, kdy populační přírůstek stagnuje, nebo i klesá, a kdy nivelizace, vyjádřená extrémní mírou progrese v důchodovém pojištění ( nikoli v platbách do systému, ale v důsledku redukčních hranic v čerpání ze systému), byla v nedávné době indikována i ústavním soudem, je dalším signálem, že je nezbytné přejít ze systému "platím důchod generaci svých rodičů" na systém "odkládám peníze na svůj důchod". Což prosím, ať je chápáno jako trend, kterým bychom se měli vydat, a ne jako rozhodnutí, že stávajícím důchodcům -- naším rodičům -- nebudeme důchod vyplácet.

Důchod je "odložený příjem" -- tedy je to příjem , který člověk vydělá v době své ekonomické aktivity a spotřebuje jej v době, kdy není schopen, nebo z jakéhokoli důvodu nechce, být ekonomicky aktivní. Výše důchodu se tedy plně odvíjí od příjmu daného jednotlivce, v době, kdy ekonomicky aktivní byl. Důchodový systém, by měl být postaven jako plně zásluhový, tedy "kolik jsem si uspořil, tolik dostanu", s tím, že je nutné ošetřit nejnižší příjmy ( a tedy logicky i nejnižší důchody), které by se mohly dostat pod hranici důstojné existence. Zde lze regulérně diskutovat o jisté úrovni progrese, která by se ale neměla týkat více jak 5% nejchudších a nejbohatších.

Začali jsme na téma děti. Skutečně platí, že náklady na jedno dítě jsou v řádu jednotek milionů korun, a pokud započteme i nerealizovaný příjem (mateřská dovolená, komplikovaná kariéra, obtížná ekonomická migrace, preference stability...), dostaneme se k částkám několikanásobně vyšším.

Řešením je, kdy dítě a jeho výchova je ( a prosím za prominutí cynicky ekonomického pohledu) významným faktorem v daňové oblasti (odečitatelné položky) a v oblasti plateb do důchodového pojištění. S tím, že v zásadě hovoříme o desetinásobcích stávajích částek - ale pozor, jako odečitatelná položka od základu daně - a možná i definovaná procentní částkou z tohoto základu, ne pevnou sumou - protože každý, kdo má doma teenagera ví, že mají spotřebu jako stíhačka.

Abych se vrátil k článku, který mě přiměl k této reakci:

- Logická zdůvodnitelnost a politická průchodnost je nesmysl -- politici se logikou neřídí.

- Beznákladovost není možná, každá lidská činnost má svoje náklady.

- Důchodová politika by měla být pokud možno nezávislá na populačních trendech, pokud od tohoto upustíme, můžeme se záhy dostat do situace, kdy lidé bez dětí budou považováni za občany druhé kategorie a kdy antikoncepce a potrat budou na hranici zákona - a v takové zemi bych žít nechtěl.

Jak jste si jistě všimli, vůbec se zde nezmiňuji o tom, má-li být důchod administrován státem průběžnou formou, má-li jít o penzijní fondy toho či onoho typu či jakoukoli jinou variantu. Nepovažuji to za podstatné, protože jde pouze o formu, nikoli o obsah. Pravděpodobnost ztráty peněz v důsledku krachu soukromého penzijního fondu nebo ztráty peněz v důsledku nesprávného hospodaření státu je řádově obdobná.

Za klíčové považuji postupný přechod k chápání toho, že důchod není sociální dávka, milostivě poskytovaná státem, ale že jsou to peníze, který si každý občan během svého života vydělal a během toho života svěřil - bance, státu, penzijnímu fondu - nebo vlastnímu polštáři - k opatrování.

Vytisknout