Diktování ve školách je mor

18. 1. 2011 / Boris Cvek

Postoj "nediktovat" může být trochu problémem na základní škole, kde si děti mají vést sešity, učitel má psát na tabuli a z pouhého povídání si děti nejsou schopny dělat adekvátní záznamy. Děti často samy diktování vyžadují (jsou už tak naučené). Ale i při výuce na ZŠ lze velkou část hodiny věnovat výkladu místo diktování a psaní.

Na gymnáziích a zejména pak VŠ by sepisování informací do sešitu mělo být přímo zakázáno a potlačováno.

Když jsem učil na gymnáziu, někteří studenti nemohli pochopit, že po nich v hodinách chemie chci chemické myšlení a nikoli nazpaměť naučený seznam vlastností látek, nadiktovaný do sešitu (pak měli na vysvědčení 4 místo dřívější 2 u předchozího učitele).

Na univerzitě studentům své přednášky v powerpointu poskytuji ideálně již před přednáškami samotnými, aby si je mohli vytisknout a dělat si na vytištěné papíry případně poznámky během mého výkladu.

Na přednášce však mají poslouchat, přemýšlet a dotazovat se a diskutovat.

Bohužel čeští studenti se neptají a nediskutují a je těžko je k tomu při přednáškách přinutit (toho je však třeba dosáhnout aspoň na seminářích).

Snažím se v testech dávat důraz (letos zkouším z buněčné biologie přes 220 studentů) na přemýšlení a pochopení látky, biflováním se student nemůže nic skutečného naučit.

Absolutní prioritou je pro mne i skládání zkoušek bez jakýchkoli podvodů: jaký má smysl "vzdělání", které je získáno podvodným způsobem?

Ptávám se studentů: jak byste si cenili svých diplomů, kdybyste je získali jen tak bez námahy a selekce nebo podvodně?

S tím samozřejmě souvisí i to, že mnozí studenti (jde o první ročník biologických oborů) neprojdou (loni asi 40 ze 170).

Dovedete si pak představit mé pocity, když ve vlaku jedna žena pokročilého středního věku řve do telefonu na svou kamarádku, jak je to skvělé, že podvodným způsobem udělala testy na VŠ v jakémsi dovzdělávání zdravotních pracovníků a že té své kamarádce poskytne otázky? To je mentalita na poblití.

Pozn. JČ: Jediným důvodem psaní do sešitu v hodinách na základní škole je "krasopis", tedy opisování z tabule, v první či druhé třídě, aby se žáci naučili psát, případně řešení (třeba početních) úkolů. Shromažďovat psaním v sešitech informace je nesmysl.

Naopak je nutné, aby už od nejútlejšího věku psali žáci lkaždý den analytické slohové práce, v první a druhé třídě nejjednodušší, jen pár řádek, a pak každý rok složitější. Doma i ve třídě. Aby se naučili analytickému a strukurovanému myšlení.

K tomu ovšem je zapotřebí zpětné vazby od učitele - aby písemné práce opravoval a o směroval žáka k lepším způsobům strukturace textu a vyjadřování.

Vytisknout