Stává se uzákoněná zlodějna skutečně právem?

18. 1. 2011

Vyjádření pana Křečka v obecné rovině vypovídá leccos o českém právním (ne)řádu, jehož praktické aplikace ani náhodou nepodporují vzrůst právního povědomí nás občanů, úctu k právnímu řádu a zákonnosti, důvěru ve spravedlnost, a v konečném důsledku úctu k povolání právníka. Spíše to vzbuzuje strach z nebezpečí dostat se do spárů "(ne)spravedlnosti", píše Josef Mezihorák.

Panu Křečkovi totiž vyčítám neschopnost pochopit, že ve všech příbězích exekučního vymáhání dlužných částek není zpochybněna povinnost splácet dluh, ale že se jedná o způsob jednání s dlužníkem, o způsobu vymáhání dluhů a zlodějské spekulativní nepřiměřenosti částek spojených s jejich exekučním vymáháním. (Samozřejmě, přesně vypočítané dle zákonem stanoveného sazebníku, vždyť si jej sami prosadili).

Zvláště otřesné jsou příběhy lidí, kteří o nepatrném dluhu ani nevěděli, nebo řadu let žili v přesvědčeni, že upomínaný dluh dávno vyrovnali, nebo exekutor zabaví majetek i spolubydlících, kdy původně nepatrný dluh zbaví "dlužníka" střechy nad hlavou.

Princip současného legislativního procesu spočívá na zásadě: když se loupež uzákoní, stane se bohulibou činností a povolání advokátů a vymahačů dluhů ctihodným.

Nyní chápu lépe důvody, proč odcházejí lékaři, nespokojení se svou mzdou když hodinová sazba např. advokátů se pohybuje řádově od 2.000,-Kč s horní hranicí bez omezení.

Bezduché uplatňování nedokonalých zákonů by právnický expertní systém na bázi výpočetní techniky zvládl levněji. O spravedlnost a humanitu přece nejde, že?

Šalamounova starozákonního moudrost patří jen do říše legend.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 18.1. 2011