Havlovy děti -- finále

Celkem jste paní Martině darovali více než 370 000 Kč

17. 1. 2011 / Jiří Šejnoha

Všem šlechetným dárcům, kteří přispěli na pomoc, všem čtenářům Britských listů, zajímajícím se o další osud pani Martiny, bych chtěl oznámit, že jsem v doprovodu manželky v pátek 14. 1. 2011 navštívil paní Martinu na jižní Moravě, abych se pozeptal, jak se nyní cítí a co se jí všechno podařilo. Nejkratší cestou jsem projel autem rovných 101 km.

V úvodu mi dovolte bez vlastního komentáře použít část textu emailu, který mi přišel od dárce Pavla Rinna:

... jakmile mi přišel Váš druhý článek, tak jsem už nad ničím nepřemýšlel a zaslal okamžitě nějakou částku paní Martině. Proč jsem to udělal? Na začátku jsem přemýšlel nad tím, zda je Váš článek pravdivý. Pak jsem si také říkal, že je tisíce dalších lidí v podobné situaci a že pomoci jednomu člověku a ostatním ne, by bylo trochu nespravedlivé a že to stejně nebude mít smysl.... Pak jsem si ale vzpomněl na knížku "Slepičí polévka pro duši", kterou jsem kdysi četl a která je plná podobných příběhů. Byl tam jeden... Nevím, jestli si ho pamatuji přesně a také myslím, že jsem to četl anglicky, tak doufám, že se mi to podaří v hlavě nějak smysluplně přeložit. Příběh byl zhruba tento:

"...... chodil jsem často na pláž uklidňovat se od práce. Na procházce jsem často potkával člověka, který do moře házel medúzy vyplavené na břeh. Jednou mě to nedalo a dal jsem se s ním do řeči. Zeptal jsem se ho, proč to dělá. Vždyť na břehu jsou miliony medúz. Nemůže je přeci zachránit všechny a tak to nemá moc smysl. Podíval se na mě, sebral další medúzu, hodil ji zpátky do moře a řekl: "Pro tuhle to smysl mělo". Od té doby, pokaždé když přijdu na pláž, seberu několik medúz a hodím je zpět do moře, protože pro ty to smysl má......"

Věřte mi, že bych nejraději vybral asi 50 zajímavých emailů od dárců a postupně je na Britských listech všechny zveřejnil. To aby bylo jasné, že jako národ ještě nejsme úplně na kolenou, jak zpíval Karel Kryl v písni Pasážová revolta (1969). Ale úplně nejraději bych všechny vaše emaily složil do jednoho textového souboru a poslal je na adresu jedné nejmenované exprezidentské kanceláře do Prahy.

Dovolte mi nyní malou rekapitulaci celé sbírky. Paní Martina od Vás obdržela ke dni 14. 1. 2011 celkem 370.200 Kč, a to buď převodem na účet, anebo v hotovosti poštovními zásilkami. Byl to velký počet darů v částkách od 100 Kč až po 10.000 Kč. Žádná dílčí částka však nepřesáhla 20.000 Kč, a proto jsou všechny tyto dary dle vyjádření příslušného finančního úřadu osvobozeny od darovací daně. To je velmi dobrá zpráva. Paní Martina vám všem ještě jednou děkuje a je vám moc vděčná za to, že mohla udělat tlustou čáru za všemi těmi nepříjemnostmi. Řekla mi, že před Vánocemi uvažovala o tom, jak tady úplně skončit. Co jí na světě drželo, byly jenom její děti.

Lidé pomohli radami, penězi, dárky, hračkami pro děti a přišlo dokonce i 14 stravenek po 70 Kč. Objevila se dokonce i nabídka práce, ale paní Martina by musela mít osobní automobil, který však nemá. Některé částky přišly poštou na moji adresu, tak jsem je všechny bez prodlení přeúčtoval na účet její.

Asi polovina dárců se vyjádřila, že nechtějí být jmenovitě uvedeni v poděkování. U většiny ostatních dárců jsou známa jména a příjmení, u některých i bydliště. Mezi dárci jsou všechny věkové kategorie od studentů po naše seniory, všechny pracovní kvalifikace od lékařů, právníků, advokátů, přes manažery firem, živnostníky, techniky, umělce až po dělnické profese. Jsou jimi lidé z celé České republiky, ale i ze Slovenska, naši krajané z USA, Kanady, Skotska, Finska, Německa, dokonce i jeden pár mladých lidí, pobývajících tou dobou v Paříži.

Speciální poděkování patří Milanu Danielovi, jednateli občanského sdružení Most pro lidská práva, za jeho čas a pomoc při hledání informací a zprostředkování kontaktů na specialisty v oblasti sociální pomoci.

Druhé speciální poděkování za neocenitelnou právní pomoc patří paní PhDr. Jarmile Bisomové, vedoucí oddělení sociálních dávek a SPO, odboru sociálních věcí z Krajského úřadu Jihomoravského kraje.

Třetí poděkování patří, bohužel jen anonymně, všem dotčeným příslušným úřadům pro sociální oblast a místnímu obecnímu úřadu v bydlišti paní Martiny.

Čtvrté speciální poděkování patří Janu Čulíkovi, šéfredaktorovi Britských listů, za jeho čas a pomoc při vyřizování emailové korespondence v souvislosti se sbírkou.

Na co byly peníze dárců použity a co ještě paní Martině zbylo:

Doplatek na elektřinu, kvůli kterému jí distribuční společnost odpojila elektřinu, činil celkem 17.100 Kč.

Zrušení exekuce na pozemek a dům se všemi náklady stálo celkem 26.600 Kč.

Za půjčky od společností Provident, Smart, Ferratum zaplatila sumu 123.000 Kč.

Za půjčku soukromé osobě na smlouvu zaplatila 28.000 Kč.

Bývalému druhovi, otci svého třetího syna, vrátila půjčku celkem 40.000 Kč.

Nová krbová kamna na dřevo a přenosná plynová kamna stála celkem 11.000 Kč.

Za ledničku s mrazničkou a za dvoje nové vchodové dveře dala 14.500 Kč.

Ostatní nespecifikované platby (obecní úřad, obchod) činily do 10.000 Kč.

Celkem tedy srovnala všechny dlužné částky a pořídila nezbytné věci; z vámi darovaných peněz zaplatila celkem 270.000 Kč. Zhruba 100.000 Kč jí zbývá v železné zásobě. Na jaře by chtěla vyměnit okna, ostatní prý bude muset zatím počkat.

Krbová kamna jí pomohl instalovat do obývacího pokoje bratr, stará kamna-petry přestěhovala do pokoje ke starším synům, do koupelny si pořídila přenosná plynová kamna na propan-butanovou 10 kg láhev. Koupila si dvoje nové vchodové dveře, ty původní byly v dezolátním stavu. Na leden má objednané palivové dříví, to jí ale zatím nepřivezli, tak velmi omezeně topí dřevěnými briketami, jsou příliš drahé. Ještě že teď nejsou venku moc nízké teploty. Leden je prozatím o 1,5 °C nad dlouhodobým teplotním normálem. Ještě pořád čeká na opravu elektřiny (obvod nízké sazby pro boiler) a na opravu rozvodu teplé a studené vody v koupelně.

Co říci na závěr. Možná vám to, milí čtenáři, bude znít přehnaně, ale pro mne tento předvánoční čas roku 2010 byl jedním z nejhezčích v mém životě. Na týden jsem přerušil svoji obvyklou práci a nevěnoval se ničemu jinému. Mám tu výhodu, že si svůj čas mohu zorganizovat podle libosti. V žádném případě toho času nelituji, skutečně dobrá věc se díky vám, lidem s krásným srdcem, podařila a já jsem měl jen tu čest být u toho. Ještě jednou děkuji všem za účast a za poskytnuté dary. V takových případech se obyčejné peníze mění na skutečnou svátost.

Všem nám je jasné, že to byla pomoc pouhým čtyřem lidem, matce na mateřské dovolené se třemi dětmi ve stáří 2,5 roku, 10 roků a 15 roků. Byl to příklad neobyčejně šlechetné a především rychle provedené záchranné akce, bez předem určené organizace a bez pevně stanovených pravidel. Jako když skočíte do studené řeky a vytáhnete z havarovaného auta matku s dítětem. Není dost času na přemýšlení, jak to provést.

V souvislosti s případem pani Martiny nás čtenáři Britských listů sami upozornili na další takové případy matek samoživitelek, které se ocitly v podobné materiální nouzi. Četli jsme o matce, které musí její kamarád občas půjčovat malý elektrický generátor, aby měla na chvíli doma proud v zásuvkách. Vypomáhá jim s nákupem potravin a dalších věcí potřebných pro chod domácnosti. Vše jen proto, že žijí s manželem odděleně, ale přitom díky probíhajícímu soudnímu řízení se manželův příjem stále započítává do společně posuzované částky, ale přitom ona žádné peníze od manžela nedostává. Musí vyjít se 2.000 Kč měsíčně.

Pro osamělé matky s dětmi by bylo nejlepší, kdyby například v naší společnosti bylo možné dát s nimi dohromady podobně osaměle žijící muže. Internetových seznamek je sice dost, ale nejsem si jist, jestli jsou pro takové případy vhodné. Mnohem lepší by bylo případy matek samoživitelek anonymně zveřejnit a počkat si, zda se na výzvu neohlásí nějaký slušný muž, který by ve svém životě chtěl něco změnit od základu, nebo dát svému životu zcela nový smysl. Taková sociální seznamka by se mohla jmenovat například Adoptuj matku. To by už pak bylo skutečně dobré a systémové řešení.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 17.1. 2011