29. 10. 2010 / Boris Cvek
Myslím, že je ahistorické hodnotit Churchilla jen z pohledu dnešní doby. Tak třeba Voltaire obchodoval s otroky a lze při znalosti mentality 18. století snadno pochopit, že byl zároveň velkým bojovníkem za lidská práva a osvobození člověka od tyranie králů a církví. Historie je plná paradoxů.
Vzdělaní, osvícení lidé 18. a 19. století vesměs byli rasisté a chápali kolonialismus jako sice krutou, nicméně přece jen osvětovou misi mezi barbary - po vzoru takových galských válek Julia Caesara. Jejich boj proti katolické církvi a klerikalismu, zejména pak boj francouzských osvícenců a jansenitů proti jezuitům, vnímáme dnes velmi pozitivně, a přitom právě jezuité vzali při svém působení v Paraguayi v 17. a 18. století poprvé vážně koncept lidské rovnosti bez ohledu na rasu a kulturu. Jezuitská politika umožňovala konverzi Indiánů na křesťanství bez nutnosti vzdát se zcela jejich původní kultury a vedla k vytváření indiánské domobrany, jež efektivně bránila Indiány proti španělským kolonizátorům. Churchill byl oproti tomu jasným dědicem imperiální mentality, rasismu a militarismu. Je otázka, zda mu to lze v 21. století vyčítat, aniž by se zmínilo, že tyto hodnoty byly v 19. století, v němž vyrostl, běžné a že evropská kultura minimálně do 1. světové války na těchto hodnotách de facto dokonce stála. Je také otázka, zda Evropané pro bývalé kolonie v duchu změn západní mentality, jež se obrátila proti rasismu a imperialismu, nemohli udělat více tím, že by v nich zůstali a prosazovali naše hodnoty, než tím, že z nich odešli a nechali je napospas Idi Aminům, studené válce, nadnárodnímu kapitálu, občanským válkám, náboženské a národnostní nesnášenlivosti a genocidám.
Více o jezuitské politice v Latinské Americe ZDE
Vytisknout10.3. 2014 / Josef Vít
Roku 1945 existoval plán spojenců, zvaný Nemyslitelná operace, který se zdá skutečně nemyslitelný, totiž začít třetí světovou válku těsně po skončení války druhé. Měl jí být útok na Rudou armádu a kobercové bombardování ruských měst - něco na způsob ...