Churchillův Gulag

29. 10. 2010

George W. Bush ponechal u svého stolu v Bílém domě Churchillovu bustu ve snaze asociovat svou osobu s heroickou službou lídra v boji proti fašismu. Barack Obama bustu vrátil Británii. Není těžké zjistit proč: Jeho keňský dědeček, Hussein Onyango Obama, byl po dva roky bez soudu vězněn a mučen za to, že se Churchillovu impériu postavil na odpor.

Lze tyto vzájemně si odporující Churchilly smířit? Žijeme současně ve světě, který pomohl zachránit, a ve světě, který pomohl rozbít? Toye, který je jedním z nejchytřejších mladých historiků Británie, se snažil probrat tyto otázky bez emocí - a přinejmenším nás může přivést ke zralejší rozpravě o jedné z největších národních ikon.

Churchill se narodil v roce 1874 v Británii, která zabírala Zemi pro bílého muže za cenu jejího zrudnutí krví vzdálených národů. Královna Viktorie byla právě korunována indickou impératorkou a soupeření o Afriku začalo jen před několika lety. V Harrow School a pak v Sandhurstu Churchillovi vyprávěli jednoduchou historku: Nadřazený bílý muž dobyl země primitivních domorodců s tmavou kůží a poskytl jim civilizační výhody. Jakmile to jen šlo, Churchill se zúčastnil "dost rozjařených drobných válek proti barbarským lidem". V údolí Svát, které je dnes součástí Pákistánu, však zažil pochyby. Uvědomil si, že místní obyvatelstvo se brání kvůli "přítomnosti britských vojsk v zemi, kterou místní lidé považují za vlastní", stejně jako by to udělalo v Británii, kdyby byla napadena. Ale Churchill tuto myšlenku brzy potlačil a místo toho se rozhodl věřit, že šlo o pouhé "nepříčetné džihádisty", jejichž násilí lze vysvětlit "silným domorodým sklonem k zabíjení". S potěšení se účastnil nájezdů, které zdevastovaly celá údolí, zničily domy a spálily úrodu. Pak pomáhal znovu dobýva Súdán, kde se chlubil, že osobně zastřelil přinejmenším tři "divochy".

Samozřejmě, je jednoduché odmítnout kritiku těchto činů jako anachronistickou,píše dále Johan Hari. Cožpak tak tehdy neuvažovali všichni? Jedním z nejpozoruhodnějších rysů Toyova výzkumu je zjištění, že neuvažovali: dokonce i ve své době byl Churchill považován za nejbrutálnější a nejprimitivnější konec spektra britských imperialistů. Premiéra Stanleyho Baldwina varovali jeho kolegové v kabinetu, aby Churchilla do vlády nejmenoval, protože jeho názory jsou tak předpotopní. Dokonce i jeho šokovaný lékař, lord Moran, se vyjádřil o jiných rasách: "Winston uvažuje jen o barvě jejich kůže."

Mnoho Churchillových kolegů usuzovalo, že Churchill je motivován hlubokou nenávistí vůči demokracii, vůči komukoliv, kdo nebyl Brit a příslušník miniaturní kliky údajně nadřazených ras.To bylo nejjasnější v jeho postojích vůči Indii. Když zahájil Mahatma Gándhí svůj boj pasivní resistence, Churchill zuřil, že "by ho měli svázaného položit u bran Dillí a pak by ho měl rozšlapat obrovský slon, na němž sedí nový britský viceroy". Jak se odpor začal šířit, Churchill prohlásil: "Nenávidím Indy. Je to zvířecký národ se zvířeckým náboženstvím." A tato nenávist zabíjela. Jen jeden příklad: r. 1943 vypukl v Bengálsku hladomor, který vyvolala - jak dokázal ekonom Amartya Sen, nositel Nobelovy ceny - britská imperiální politika. Hladem zemřely tři miliony lidí, zatímco britští činitelé prosili Churchilla, aby do oblasti poslal potraviny. Churchill to odmítl udělat. Zuřil, že je to jejich vlastní vina, "když se množí jak králíci". Jindy se jim posmíval, že hladomor nám "pěkně" vybíjí obyvatelstvo.

Vyzáblí, polomrtví lidé přicházeli do měst a umírali na ulicích, ale Churchill - jeho podřízení tím byli šokováni - pro ně měl jen posměch.

Hussein Onyango Obama je neobvyklou Churchillovou obětí jen v jednom ohledu: jeho historie byla vytažena z historického zapomnění, protože se jeho vnuk stal prezidentem USA. Churchill byl přesvědčen, že úrodná vrchovina v Keni má být majetkem bílých osadníků a schválil vyhnání místního černošského obyvatelstva. Považoval příslušníky místního národa Kikuyu za "primitivní děti". Když zorganizovali povstání v době, kdy byl po druhé světové válce Churchill v Británii premiérem, 150 000 z nich bylo deportováno do koncentračních táborů - které pak charaktizovala jako "Britský gulag" profesorka Caroline Elkinsová, nositelka Pullitzerovy ceny. Studovala Churchillovy koncentrační tábory po dobu pěti let a vydala pak pozoruhodnou knihu Britský Gulag: Brutální konec britského impéria v Keni. V ní vysvětluje taktiku, kterou používal Churchill ve snaze rozdrtit místní úsilí o nezávislosti: "Běžně se používaly rány elektrickým proudem, cigarety a oheň," píše. "Vyšetřovatelské týmy bičovaly, střílely, pálily a zohavovaly osoby podezřelé z podpory povstání Mau Mau." Hussein Onyango Obama se z mučení nikdy nezotavil.

Mnoho ran, které Churchill způsobil, se dosud nezhojilo. Najdete je na titulních stránkách novin každý den. Churchill byl mužem, který vymyslel Irák: Uvěznil tři národy na arbitrárně vytvořeném území, za hranicemi, které krvácejí dodnes. Nabídl "Zaslíbenou zemi" židům i Arabům - i když jimi oběma soukromě rasisticky pohrdal. Posmíval se Palestincům jako "barbarským hordám, které požírají jen velbloudí trus," a šokovalo ho, že Izraelci považují za automatické, že "místní obyvatelstvo bude odstraněno, aby měli oni sami volnou ruku."

Když byly v Jižní Africe vybudovány koncentrační tábory pro bílé Búry, prohlásil, že způsobily "minimum utrpení". Zemřelo takřka 28 000 lidí, a když v britských táborech skončilo i 115 000 černých Afričanů, přičemž jich zemřelo 14 000, psal pouze o tom jak ho irituje, že "Kafrům může být dovoleno střílet na bělochy".

Pak premiér požadoval program dalšího dobývání založený na jeho přesvědčení, že "árijské plemeno má povinnost triumfovat". Z některých soukromých dopisů se zdá, že doopravdy věřil, že "domorodci" jsou bezmocné děti, které se "ochotně, přirozeně, vděčně začlení do zlatého kruhu pradávné koruny." Ale pokud tomuto popisu neodpovídali, Churchill požadoval, aby byli extrémní silou rozdrceni. Jako ministr kolonií ve 20. letech dal v Irsku volnou ruku notoricky známým kriminálníkům z Black and Tans, a když Kurdové povstali proti britské vládě, řekl: "Jsem silně pro použití otravného plynu proti necivilizovaným kmenům..."

Byl Churchill opravdu v morální opozici vůči nacismu, nebo tím jen maskoval skutečnost, že se snaží bránit Britské impérium před rivalem?

Americký obhájce lidských práv Richard B. Moore citovaný Toyem prohlásil, že pokud v danou chvíli zájmy Britského impéria byly shodné se zájmy ohromné většiny lidstva, šlo o "vzácnou a šťastnou shodu náhod"... Možná, že byl Churchill zločinec, ale když narazil na většího zločince, dokázal ho rozeznat.

Slova velkého slavného Churchilla stavícího se na odpor diktatuře nakonec překonala činnost krutého a omezeného Churchilla, který se snažil uvalit diktaturu na lidi s tmavou kůží.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout