Budou trafiky na Úřadech práce?

29. 10. 2010 / Igor Pleskot

Návrh předpokládá vytvoření jednoho centrálního Úřadu práce České republiky podřízeného Ministerstvu práce a sociálních věcí. Tento úřad by byl organizační složkou státu a samostatnou účetní jednotkou..V předkládací zprávě vládě se uvádí: „... nový správní úřad, Úřad práce České republiky, by se vnitřně členil na generální ředitelství a krajské pobočky, jejichž prostřednictvím by zajišťoval současnou činnost úřadů práce.“ Vnitřně by se tedy úřad členil na krajské pobočky. Osud dosavadních úřadů práce je určen v předkládaném návrhu zákona následovně: „Úřady práce zřízené podle zákona č. 435/2004 Sb. se považují za kontaktní pracoviště krajských poboček.“

Laik se ptá, odborník se diví: Co se sakra změní? Dvoustupňové řízení se změní na třístupňové. A to má být úspora nákladů?!

Dosavadní „Správa zaměstnanosti“ na MPSv se změní na centralizovaný centrální Úřad práce s GŘ a jeho nově vzniklými krajskými pobočkami a dosavadní samostatné úřady práce se stanou kontaktními pracovišti. Připustíme-li žádoucnost upevnění jednoty metodiky práce a rozhodování jednotlivých ÚP, čehož lze však dosáhnout zkvalitněním práce ministerstva, pak další argumenty jsou při nejmenším problematické

Dle důvodové zprávy se jako zásadní výhody navržené reorganizace uvádí zlepšení řízení soustavy úřadů práce, snížení provozních nákladů, sjednocení rozhodovací praxe, jednotná struktura úřadů a větší transparentnost. Zda zařazením dalšího hierarchického stupně (krajských poboček) dojde ke zlepšení řízení, snížení provozních nákladů a větší transparentnosti je značně nejisté. Spíše lze očekávat opak.

Pokud jde o rozdíly v rozhodovací praxi jednotlivých dosavadních Úřadů práce v místech příčiny leží spíše v nedostatcích metodického řízení ze strany ministerstva a nikoliv v četnosti existence okresních ÚP.

Smluvní agenda, dnes zajišťovaná ÚP, je značně rozsáhlá, (spolupráce s podniky, servisními organizacemi zajišťujícími rekvalifikace, s jinými státními a samosprávnými orgány a především práce se samotnými nezaměstnanými). Vyžaduje rozhodování se znalostí místních poměrů a podmínek. Návrh reorganizace, předkládaný ministerstvem způsobí zahlcení krajských poboček, prodloužení termínů a sníží úroveň a kvalitu rozhodování. Tím utrpí aktivní politika zaměstnanosti, která se v posledních 5-7 letech prohloubila a zlepšila.

Současná struktura kopírující obvody okresů je přitom funkční a odpovídající potřebám trhu práce. Kraje jsou příliš velké pro úspěšné řešení problémů specifických regionálních trhů práce, nemluvě již o tom, že tento postup odporuje principu subsidiarity, zdůrazňovanému v evropské praxi.

Argument o potřebě kompatibility s  územním členěním státu má formálně byrokratický charakter. Tato potřeba však není tak výrazná, aby svědčila pro přechod na územní členění podle jednotlivých krajů. Každá zásadní organizační změna má vyplývat z nefunkčnosti stávajícího systému – pakliže systém funguje, je jeho zásadní změna jen ke škodě věci Jednotlivé agendy krajského charakteru mohou stejně jako dosud obstarat vybrané „pověřené“ úřady práce v sídlech krajských měst nebo mohou být vyčleněny přímo jako detašovaná pracoviště generálního ředitelství.

Alternativa vyčlenění detašovaných krajských poboček zřejmě způsobí zvýšení nákladů a ne jejich snížení. Může však hrát roli jako příspěvek k vytvoření trafik pro oddané přÍvržence v krajích. A vlastně také v centru.

Autor je docentem katedry sociální práce na Fakultě sociálně ekonomické UJEP

Vytisknout