Manipulace veřejností a VÚKOZ v Průhonicích

29. 10. 2010

Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (zkratkou VÚKOZ) je veřejnou výzkumnou institucí a výzkumné záměry si musí složitě získat a obhájit. Autorovi zmíněného článku se nelíbí vývoj ve šlechtění nových odrůd, netuší však, že jejich licence se velice dobře dají zpeněžit. U jím kritizovaného šlechtění chryzantém je hlavním šlechtitelským záměrem posílit odolnost rostlin proti chorobám, což pro méně informované souvisí s menším používáním pesticidů. Toto šlechtění je přínosem nejen pro životní prostředí, ale také technologicky zlevňuje výrobu. Nutno také poznamenat, že chryzantémy se v ČR stále pěstují - a za zmínku v této souvislosti stojí i fakt, že květinářství je jedním z mála odvětví rostlinné výroby, které se rozvíjí a jehož roční produkce je v ČR ekonomicky významnější než například produkce chmele. Pokud upozorním na celkový význam okrasných rostlin, jejichž výzkumu se vedle krajinářství a dalších ekologických záměrů VÚKOZ věnuje, pak jejich produkce v běžných cenách v ČR převyšuje např. produkci brambor, kukuřice a mnoha dalších komodit rostlinné výroby. Rád bych, aby zaznělo, že Česká republika tuto výzkumnou instituci potřebuje k rozvoji oboru, do kterého se významně investuje i na západ od nás, protože umožňuje efektivně zaměstnat velké množství lidí s kvalifikační úrovní od vyučení až po univerzitní vzdělání, navazující služby jsou nespočetné a přidaná hodnota je ohromná. Ke kritice výzkumu laviček snad jen tolik, že dnes se veřejné zeleni a technickým prvkům v ní věnují zejména komerční společnosti s hlavním zájmem dobře svůj výrobek prodat, z jejich propagačních materiálů se však na rozdíl od výzkumného posouzení těžko dozvíme objektivní informace.

Rád bych také upozornil, že tento ústav je chloubou České republiky. Tradice sahá k zakladateli Průhonického parku Arnoštu Emanuelovi Silva Taroucovi, který již v roce 1885 začal budovat Průhonický park (dnes na seznamu UNESCO), v roce 1908 byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Dendrologické společnosti v habsburské monarchii a roku 1922 byl zvolen předsedou v navazující Československé dendrologické společnosti. Nakonec inicioval v roce 1927 i vznik Výzkumné stanice pro okrasné zahradnictví a dalších výzkumných stanic, které vyrostly na jeho bývalých pozemcích, které s tímto záměrem a pod tíhou ekonomických změn, zejména pozemkové reformy, odprodal státu. Průhonice se pak staly evropsky významným centrem zahradníků a odrůdy zde vzniklé jsou známé po celém světě.

Nehloubejme však nad slavnou minulostí a zaměřme se na veřejnosti neznámé úspěchy posledních dvaceti let. Například málokdo ví, že české odrůdy tulipánů jsou významně rozmnožovány i v Nizozemí a uspěly tam natolik, že Holanďané nabízeli v Průhonicích nemalé peníze za licence k jejich množení. Zmíním-li jen čtyři nejvýznamnější odrůdy Antarktica, Gavota, Jumbo Pink a Havran, tak produkce cibulí těchto u nás vyšlechtěných tulipánů představuje cca 50 miliónů ks každý rok, a to mluvím jen o čtyřech z 25 ve světě známých českých odrůd tulipánů. Ale nemluvme jen o tulipánech. Ve Velké Británii jsou velice populární "dvoukorunkaté" mrazuodolné Primule polyantha z Průhonic. Série muškátů vyšlechtěná ve VÚKOZ byla v USA ohodnocena jako nejkrásnější odrůdy Pelargonium zonale na světě. Odrůda Piccolo, ve světě známá jako Pink Poppet, je jednou z nejrozmnožovanějších vajgélií (růžově kvetoucí keř). O nádherné, chorobám odolné chryzantémy nebo precizně vyšlechtěné převislé petúnie známé jako surfinie mají dlouhodobě zájem kromě našich i mnohé zahraniční firmy. Ve světě jsou dobře známé i průhonické odrůdy jiřinek a samostatnou kapitolou jsou azalky a pěnišníky patřící do rodu Rhododendron. Unikátní je i sbírková dendrologická zahrada, která, jakož i jiné pozemky Výzkumného ústavu, je dlouhodobě ohrožována různými "zlatokopy" dychtícími po lukrativních plochách v Průhonicích. Přínosy VÚKOZ jsou nezanedbatelné i v oblasti kulturní krajiny, uchování genových zdrojů, šlechtění rychle rostoucích dřevin vhodných do naší krajiny v záměrech věnovaných obnovitelným zdrojům energie a v mnoha dalších i celosvětově významných projektech.

Dále bych rád autora ne příliš pochvalného článku upozornil, že zahradnické podniky odevzdávají tak velké daně, že si existenci takovéhoto výzkumného pracoviště určitě zaslouží. Až bude možnost cíleně určit, kam část našich daní "poteče", pak bude ironické konstatování autora k veřejnosti na místě, nicméně dnes na kritická slova "Zaplatili jste si například vyšlechtění několika nových odrůd ...", odpovídám: ANO, naše společnost si už dávno vývoj těchto odrůd zaplatila, a to nejen daněmi dobře prosperujících zahradnických podniků, ale i velkou reklamou, kterou Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví dlouhodobě České republice ve světě dělá.

Vytisknout