O přežilých výročích

29. 10. 2010 / Karel Dolejší

Jako se v soukromí někdy ze zvyku, někdy spíš ze slušnosti slaví nejrůznější dávno vyvětralá výročí, slavíme veřejně 28. říjen. Část někdejšího česko-slovenského dvojdomku jde sice dávno vlastní cestou, Česká republika si však dál připomíná vznik státu, který dávno neexistuje -- a co z něj dosud zbývá, to se v mnoha ohledech profiluje protichůdně záměrům zakladatelů.

Jen namátkou: První republika stavěla knihovny a vyzvedávala učitelský stav. Býval to stát, jehož hlavní představitelé -- žel, příliš často jen rétoricky -- na přední místo stavěli postupným úsilím řešenou otázku sociální. Býval to též stát s aktivní zahraniční politikou, zejména ve vztahu ke spojencům Jugoslávii a Rumunsku; ne poslušný dodavatel kanónenfutru do Hindúkuše a hostitel základen.

První republika měla jistě daleko k mýtickému rajskému stavu, k němuž ji ze špatného svědomí připodobňují především ti, kdo v mládí poslední poválečné zbytky pomáhali pohřbívat. Spokojme se tedy s konstatováním, že to byl prostě úplně jiný stát, o kterém víme dost málo; leccos se nám líbit nemusí, naopak jiné stránky by ve srovnání s dneškem vlastně představovaly "pokrok".

O státním svátku neorganicky narušujícím předvánoční prodej se politici předháněli v kecech, jež sugerují běžným smrtelníkům neviditelné paralely dneška s někdejší ČSR; Ježíška vydávali za Santa Klause a naopak. Myslím, že marně -- a že už nemá smysl ani pokoušet se "autentický" odkaz vyprostit z nánosů zneužívání. To by snad dokázal jen fenomén, o němž kdysi spekuloval Karel Kosík -- odkudsi z neznáma se vynořivší Vítězný prosinec...

Vytisknout