ROZHOVOR S KANDIDÁTEM NA PRIMÁTORA PRAHY JIŘÍM DIENSTBIEREM

Je 17,85 % pro ČSSD v Praze hodně, nebo málo?

26. 10. 2010 / Lukáš Jelínek

Jak interpretujete ono rozdání karet, o které se voliči v Praze postarali?

Čtu je jako jednoznačnou poptávku po změně, po vyčištění korupčního chlívu na radnici, po nastavení otevřených a transparentních pravidel rozhodování města a samozřejmě i jako poptávku po programových prioritách představených jednotlivými stranami v kampani, zejména zlepšování kvality života, včetně ochrany zeleně a dalších ploch před developery, na které byla shoda téměř všech kandidujících stran.

K předvolební kampani. Mám dojem, že o ČSSD bylo letos slyšet víc než kdy jindy. Čím to?

Částečně zřejmě díky naším tématům, která voliče oslovila. Určitě i důrazem na slušnost a otevřenost v budoucím řízení města. Zcela jiný byl i vzhled naší kampaně, podařilo se zvolit velmi moderně a svěže vypadající grafiku. Nejsilnějším poselstvím byla nepochybně důrazně prezentovaná změna poměrů, kterou si lidé přejí.

Stála kampaň více na jednotlivcích, nebo na týmové hře, programovém zázemí apod.?

Žádný z těchto prvků nemůže v úspěšné kampani chybět. Jako kandidát na primátora jsem byl přirozeně v kampani nejviditelnější, do jisté míry si voliči s mou osobou spojovali nejen programová témata ale i zásady, podle nichž bychom se chtěli v tomto volebním období na radnici chovat. Proto mi tolik záleží na tom, abychom vše, co bylo přislíbeno, plnili, protože to považuju i za můj osobní závazek.

Kampaň ČSSD nepříznivě poznamenaly dvě kauzy. První souvisí s xenofobií říznutým volebním programem a plakáty soc. dem. z Prahy 5. Vaše odmítavé stanovisko je známé. Jak ale tímto problémem žila pražská ČSSD jako taková?

Populistickou kampaň ve vztahu k sociálně vyloučeným skupinám obyvatel jsem naštěstí neodmítnul pouze já, ale jednoznačně i vedení sociální demokracie. V kampani nebylo moc času na podstatnou debatu, jak se s xenofobními tendencemi v našich vlastních řadách vypořádat, očekávám ji v době mezi volbami a březnovým sjezdem. Jakákoliv nesnášenlivost je pro sociální demokracii zničující, naše hodnoty jsou založeny na integrování lidí do společnosti, na pomoci sociálně postiženým, ne na odsouvání kohokoliv ještě více na okraj.

Nemáte pocit, že ČSSD je složena z tak pestrých názorových skupin, že nacházet konsensus v některých vyhrocených tématech (vztah k menšinám, imigrantům apod.) bude pro ni velmi obtížné?

Jak už jsem říkal, naším programem, součástí našich nepominutelných hodnot, je integrace lidí do společnosti. Od člena naší strany bych očekával jako samozřejmost, že jsou mu tyto hodnoty vlastní. Jde o vážné problémy, takže nacházení konsensu na jejich řešení není snadné, ale v našem prostředí musí debata směřovat pouze ke způsobu, vhodné podobě integrace, ta samotná by jako princip neměla být jakkoliv zpochybňována

Existuje nějaká skutečně reálná alternativa vůči represivnímu přístupu k lidem, kteří získali nevábnou nálepku „nepřizpůsobiví“?

Alternativa samozřejmě existuje a také se už do jisté míry uplatňuje. Jde o mix různých opatření. Zásadní je prevence, aby pokud možno co nejmenší množství lidí propadlo až na samé sociální dno. Následovat musí pomocné programy, které dají těmto lidem naději na návrat do důstojných podmínek. Snaha současné vlády oklešťovat sociální stát evropského střihu, ničit nebo privatizovat veřejné služby, jde však bohužel přesně opačným směrem. Obávám se, že díky tomu budeme na různé sociálně patologické jevy narážet čím dál tím častěji.

Druhou kauzu spustil zastupitel Miroslav Poche, když prozradil, že část odměn, které získává coby vyslanec města v Pražské energetice, nedává straně formou daru, ale rozděluje je prostřednictvím členských příspěvků spolustraníků. Co si z této tragikomické aféry vzít?

Politici by neměli být tímto způsobem odměňováni za členství v orgánech společností, kde má město přímo nebo zprostředkovaně podíl. Je samozřejmě také zcela nepřípustné, aby byly politickým stranám peníze poskytovány neprůhledným způsobem. Pokud se Miroslav Poche přiznal k rozepisování darů na členské příspěvky a k nezpůsobilému pokusu trestného činu krácení daně, měl samozřejmě vyvodit zásadní důsledky, odstoupit z kandidátky a nezatěžovat svým jednáním své kolegy. Obecně by se měl prosadit princip odpovědnosti politiků za své činy. Za podobné prohřešky by se mělo ve všech případech platit odchodem z volených, zejména veřejných funkcí, i z kandidatur na ně.

Kampaň ČSSD letos osvěžil důraz na transparentnost, boj s korupcí, zelená témata... Je ještě něco, čím byste rád do budoucna oživil pražský sociálně demokratický program?

Kromě kvalitních sociálních a dalších veřejných služeb by to měl být důraz na dobré životní prostředí a kvalitu života v nejširším smyslu slova. Důraz na ochranu a zlepšování životního prostředí by měl být samozřejmostí v moderní sociálně demokratické straně.

Co je ten klíčový faktor, který určuje vztahy tří nejsilnějších pražských stran? Když se člověk podívá na komunální partajní sliby a programy, získá dojem, že všechny jsou tak trochu „doleva“...

Nejen tří nejsilnějších stran. V předvolební kampani byly postoje téměř všech k řadě témat až nudně stejné. Trochu doleva jsou programy tak trochu díky předvolebnímu populismu, např. ODS naslibovala zcela neuvěřitelné věci. Povolební jednání ukazují, že najít shodu v oblasti programu bude možné s kterýmkoliv z partnerů. Klíčovým faktorem je proto otázka důvěryhodnosti, otázka, komu lze věřit, že své sliby myslí vážně a nejde jen o prázdná slova.

Která varianta povolebního uspořádání je nejméně špatná podle vás a proč?

Jasně jsem formuloval požadavek slušnosti, otevřenosti a transparentnosti v řízení a rozhodování města. Je nepředstavitelné, že by bylo možné něčeho takového dosáhnout s pražskou ODS, která doposud řídila město v rozporu s těmito zásadami a je zodpovědná za zkorumpovanost pražského prostředí. Pro Prahu by nejvýhodnější byla koalice ČSSD a TOP, protože ta jako jediná dává naději na zásadní změnu. Pro ČSSD by byla nejlepší opoziční role, protože bychom nemuseli dělat žádné kompromisy v oblasti programu, nikdo by nám nepředhazoval, že spolupracujeme s kteroukoliv z pravicových stran odpovědných za asociální politiku na vládní úrovni, a měli bychom prostor pro sebereflexi, protože opoziční role je očistná. Mezi těmito dvěma variantami bychom se měli rozhodnout, obě mají svá pro i proti, ale obě jsou důstojným řešením. Varianta koalice s ODS je zničující pro Prahu i pro ČSSD.

Hodně se hovoří o nepřijatelných, z minulosti zdiskreditovaných politicích ODS, kteří jsou hlavní překážkou spolupráce ostatních s občanskými demokraty. Jaká jména vás v této souvislosti napadají?

Jmen mě napadá celá řada, skoro by se dal až na výjimky přečíst seznam klubu zastupitelů ODS. V první řadě jde o pány Richtera a Klegu. Za nové tváře nepovažuji ani Borise Šťastného nebo Alexandru Udženija, kteří jsou napojeni na tzv. kmotra Hrdličku, dobrá pověst nepředchází ani další „nové“ tváře jako jsou Hurda z Prahy 3 nebo Mlejnský z Prahy 11.

Pouhá výměna radních ještě změnu poměrů ve vedení města a zpřetrhání klientelistických sítí nezaručí. Co by se tedy mělo změnit ještě dál? Jaké „systémové kroky“ podniknout?

Je nutné radnici zcela otevřít, prakticky by neměla existovat žádná informace nebo dokument, které by nebyly na žádost kdykoliv k dispozici. Pouze tak je možné zajistit dostatečnou veřejnou kontrolu, zejména prostřednictvím různých sdružení a dalších subjektů občanské společnosti. Dále je nutné nastavit zcela transparentní a férová pravidla rozhodování, zejména v oblasti veřejných zakázek, majetkových transakcí a rozhodování o územním plánu. U zakázek jde zejména o to, aby je nebylo možné šít na míru různým spřáteleným podnikatelům nebo společnostem s neprůhlednou majetkovou strukturou.

Jak hodnotíte vyjednávání o složení radnic v jednotlivých pražských obvodech? A jakou roli v nich hraje ČSSD?

Nemám zcela přesné informace o jednáních ve všech částech. Pokud vím, tak se jedná o velmi různorodých koalicích. Díky slušnému volebnímu výsledku bychom mohli získat šanci mnohem podstatněji ovlivňovat dění na řadě míst ve městě. Jednání na městských částech by mělo vycházet z místních podmínek, v komunální politice hodně záleží na konkrétních lidech zastupujících jednotlivé volební strany.

V jaké kondici je po volbách pražská ČSSD? Dá se očekávat, že bude více vidět ve městě, ale třeba i na celorepublikové stranické úrovni?

O kondici pražské ČSSD mám trochu pochybnosti. Je to vidět i na povolebních jednáních a na enormním tlaku na mě, abych ustoupil od svého předvolebního slibu, že s ODS koalici na pražské radnici neutvoříme. Pokud by tato koalice vznikla, byl by to podraz na voliče, zásadně by byla zpochybněna důvěryhodnost ČSSD v Praze, pravděpodobně bychom ztratili šanci na slušné volební výsledky v budoucnosti a tím i možnost více prosazovat naše hodnoty. Malá podpora ČSSD v Praze může ohrozit i šanci na vítězství ČSSD v příštích sněmovních volbách. Toto si lidé z celostátního vedení i z krajů zjevně uvědomují. Praha by se proto mohla dostat v ČSSD do izolace.

Na nedávné programové konferenci ČSSD Václav Bělohradský zopakoval, že sociální demokracie by měla být méně stranou a více hnutím, Vladimír Špidla pak hovoří o tom, že ČSSD by měla být jádrem širšího sociálně demokratického hnutí. Jak se vám tyto myšlenky zamlouvají?

Programová konference v Olomouci pro mě byla velmi osvěžujícím zážitkem, něčím v ČSSD zcela novým, co mi dodává optimismus z hlediska možných změn strany k lepšímu. Myšlenky Václava Bělohradského, Vladimíra Špidly ale i dalších řečníků mi jsou velmi blízké. ČSSD se musí co nejvíce otevírat občanské společnosti, institucím, které prosazují podobné hodnoty, musí být schopna vstřebávat co nejvíce dobrých nápadů a spolupracovat s co největším množstvím lidí znalých různých oborů a oblastí, aby nezakrněla a udržela si schopnost předkládat kvalitní řešení výzev moderní společnosti.

V posledních týdnech jsem získal pocit, že vaše kroky a názory mají poměrně silnou podporu celostátního vedení ČSSD. Jak se vám s ním jako pražskému lídrovi spolupracovalo?

S celostátním vedením ČSSD se mi spolupracuje velmi dobře. Měl jsem velkou podporu ve své kandidatuře na primátora a cítím i silnou podporu v mých současných postojích k povolebnímu uspořádání pražské radnice.

ČSSD má před sjezdem. Jak byste se stavil k tomu, kdyby se objevila ochota nominovat vás, jako úspěšného komunálního politika, do nejužšího vedení soc. dem.?

Musel bych dobře zvážit, zda bych mohl být v případě úspěšné volby ve vedení strany přínosem, zda bych měl dostatečnou podporu pro mé názory na změnu politiky i vnitřního fungování ČSSD.

Vytisknout