Péče a krmení pro stroje času
3. 9. 2010 / John Michael Greer
KD│ Rozdíl mezi intenzivní a extenzivní produkcí potravin diskutovaný v posledním příspěvku má důsledky, které jdou daleko nad rámec toho, co je zřejmé. Když intenzivně zahradničíte na dvorku nebo na několika akrech, můžete ušetřit čas, energii a zdroje nutné k tomu, co nelze provádět na rozsáhlé farmě o výměře několika set akrů, a návratnost může být velkolepá.
Tentokrát se chystám prozkoumat jednu sadu těchto možností. Mohl bych být prozaický a přidělit jí libovolný počet názvů, jenže polovina zábavy při projektu zeleného kouzelnictví se skládá z poukazování na to, že řada možností, které se nám právě teď otevírají, se zatoulala přes hranici do říše fantazií a legend - takže budu pro přístupy, jež mám na mysli, používat trochu pestřejší termín. To co budeme diskutovat je tedy umění výroby a využití strojů času.
Zahradnické umění koneckonců vyžaduje přesný smysl pro čas, a zejména pro ty jeho dimenze, jež soudobá kultura není s to uchopit tak, jak by měla. Jsme natolik zvyklí uvažovat o čase jako o abstraktním numerickém měření - tolik minut, hodin, dní, atd. - že je často snadné ztratit přehled o tom, že pro živé bytosti má čas vždy stejně tak kvalitativní rozměr jako rozměr kvantitativní. V mírném pásmu znamenají pro živé bytosti například čtyři hodiny odpoledne úplně jiný čas v lednu než v srpnu, a dvacet dnů znamená něco úplně jiného v jednom ročním období než v druhém.
Odborné zahradnictví závisí na těchto kvalitativních rozdílech. Většina nejlepších zahradníků, co jsem kdy znal, měla zvyk jít ráno ze všeho nejdříve ven do zahrady, stát tam s rukama v kapsách a nedělat nic zvláštního, kromě toho, že se snažila získat vhled do toho, co zahrada v ten určitý den dělala, nebo byla připravena dělat. Většina z nich také měla sbírku základních pravidel, která stanovila elementární pravidla pro načasování, s trochou volnosti, aby mohla být upravena pro rozmarů počasí a podobně. Výběr správného času k zasazení určitých plodin je obzvláště vybraným uměním, a obvykle končí podporou tradičních zaklínadel, která se dědí z generace na generaci.
Například ve vlhkém klimatu západního Washingtonu, kde jsem se učil organickému zahradničení, bylo obvykle předávanou moudrostí, že je třeba dostat hrách do země na narozeniny George Washingtona, aby bylo možno získat dobrou úrodu. Tam, kde žiji nyní, na severu centrálního masivu Apalačských hor, mi stejně tak bylo zahradníky opakovaně řečeno, že čas k setí kukuřice nastal, když listí dubu dorostlo velikosti myšího ucha. Víte, nevím jistě, zda existuje nějaká standardní apalačská myš, jejíž uši všichni místní veteráni pečlivě měří, ale nejsem si jistý, jestli by mě to překvapilo.
Rozdíly mezi tím či oním časem mají zásadní význam v celém ročním cyklu zahrady, ale zejména to platí na počátku a v závěru vegetačního období, kdy pár stupňů teploty tím či oním směrem může znamenat rozdíl mezi úspěšným klíčením a nevydařenou úrodou, a hrozba nečekaných mrazů se vznáší nad záhony jako Godzilla nad Tokiem v japonském filmu. Tehdy si zahrádkáři přejí, aby mohli nějak vykouzlit pár týdnů bez mrazivého počasí navíc pro jarní výsadbu, nebo náhradní měsíc dobrého počasí na podzim, který by dovolil některým později dozrávajícím plodinám dokončit životní cyklus.
Zde samozřejmě nastupují stroje času. Samozřejmě bychom je mohli označit jako "prodlužovače sezóny", nebo prostě jen jako způsoby, jak nastavit počet týdnů, po který vaše zahrada může být produktivní - ale proč nezvolit pestřejší označení?
Existují dva odlišné přístupy k péči a krmení strojů času a na zahradě toho druhu, o níž je zde řeč, lze použít jednu z nich nebo obě současně. První se opírá o jednoduchý botanický fakt, že ne všechny rostliny stejně reagují na teplotu, a že plodiny s různými vegetačními obdobími se mohou v intenzívně obhospodařované zahradě poměrně úzce překrývat, aniž by si jakkoliv navzájem překážely. Druhá se opírá o stejně jednoduchý botanický princip, že je to teplota, a nikoliv délka dne, co určuje sezónní limity téměř všech potravinářských plodin, a chlad - zejména mráz - je pro většinu mírného pásma hlavním limitujícím faktorem, takže cokoliv, co mění teplotu vašich rostlin a jejich okolí, ovlivňuje i délku jejich efektivní sezóny.
První stroj času, pokud vím, byl vynalezen zapomenutým zahradníkem jménem A. B. Ross, jehož knihu Velké úrody z malých zahrad (Big Crops from Little Gardens) naskenuji a zpřístupním pro zelené čarodějské učně, jakmile to čas dovolí. Ross zjistil, že mohl pěstovat svou zahradu ve třech směnách - "předplodiny", které dobře klíčí v jarních chladných teplotách, "hlavní plodiny", které k tomu, aby se jim dařilo, potřebují letní teplo, a "následné plodiny", které zvládnou mrazy, když zrají - a tyto tři směny pěstoval ve dvou řadách, mnohem hustěji, než běžná zahradní praxe té doby považovala za možné. Jeho přístup spoléhá na intenzivní zahradnické metody - nemohli jste s nimi vyjít na velké pole - ale ve svém vlastním kontextu fungují opravdu velmi dobře.
Chodí to takhle: První věc, kterou uděláte na jaře, jakmile je půda obdělatelná, je, že připravíte záhony a začnete sít do řádků předplodiny - hrášek, rané ředkvičky, salát, špenát, a podobně - s mezerou mezi řádky asi devadesát centimetrů, a zasejete nový řádek zhruba každých deset dní, aby vaše sklizeň byla v čase rozložena a neskončili jste s příliš velkým množstvím jídla naráz. Jakmile to dovolí počasí, začnete výsev hlavních plodin v řádcích rozložených uprostřed mezi předplodinami, takže začnou růst, zatímco předplodiny zrají. V době, kdy zrají hlavní plodiny, předplodina je už pryč, a vy jste měli čas zapracovat trochu kompostu do nyní prázdných řádků; tehdy sejete následnou plodinu pro podzim a zimu - zelí, kapustu, tuřín, další hrách a ředkvičky, a tak dále. V době, kdy jsou tyto plodiny připraveny k plnému růstu, hlavní plodina je již sklizena. Výsledkem je, že dostanete tři sklizně z jednoho záhonu.
Ross aplikoval stejný trik i v rámci jednotlivých řádků a například vyvazoval rostliny na tyče, aby se minimalizovalo množství půdy, které zastiňují. Jediná pozdější kniha o níž vím, že odkazuje na jeho metodu, Ekologické zahradnictví pro zdraví a výživu (Organic Gardening for Health and Nutrition) Johna a Helen Philbrickových, připoměla, že "Člověk někdy potřebuje diagram výsadby, aby nalezl některé rostliny v džungli, která je pravděpodobným výsledkem." Taková je rozhodně má vlastní zkušenost; je to jediná zahradnická metoda, kterou znám, jež přináší zelinářskou zahradu tak hustou jako plevelný porost nebo staromódní chatová zahrada, nemluvě o tom, že nese sklizeň nepřetržitě od pozdního jara až do prvních mrazů.
Druhý způsob, jak postavit stroj času, je dnes o mnoho populárnější než chytrá Rossova metoda. Opírá se o zásadu, kterou budeme v těchto příspěvcích opakovaně uplatňovat - o schopnost jednoduchých technologií měnit sluneční energii v užitečné množství rozptýleného tepla. Pokud jste někdy vlezli do auta, jež bylo v horký letní den ponecháno pár hodin na slunci, a vyjekli, když se vaše ruka otřela o vinylové sedadlo zahřáté tak, že žhnulo, budete znát základní trik: Uzavřený prostor s průhledným krytem, který umožňuje slunečnímu záření vstupovat dovnitř, ale nenechá teplo uniknout ven, se slunečními paprsky velmi účinně prohřívá.
To je trik, který používá druhá skupina strojů času. Existuje řada metod jeho uplatnění, počínaje zvonovým krytem (cloche). Co to je? Průhledný, zvonovitě tvarovaný kryt s otevřeným dnem, kterým na jaře přiklopíte rostlinu předtím, než se počasí oteplí. Sluneční světlo proudí dovnitř a ohřívá vše, co tam najde - vzduch, rostlinu i výsek půdy pod krytem - ale teplo se nemůže dostat zpátky tak snadno, jako se dostane dovnitř. Můžete utratit spoustu peněz za elegantní skleněné kryty s malými průduchy v horní části nebo bez nich, nebo si můžete vzít běžné dvoulitrové láhve, odstranit štítky, odříznout dobrým ostrým nožem či nůžkami dna, a máte to. Tyto kryty jsou zvláště užitečné, pokud chrání sazenice počátkem sezóny, kdy chlad může bránit růstu rostlin a je tu stále určité nebezpečí mrazu; v době, kdy se rostliny dobře ujmou a začínají narážet na strop, počasí je obvykle dost teplé, abyste mohli kryt sejmout, dobře ho umýt a uschovat jej do sklepa na příští rok.
Dalším krokem je řádkový kryt. O co jde? Představte si průhledný kryt dost dlouhý a široký k pokrytí celé sekce záhonu - řekněme, že dva a půl metru dlouhý, široký a vysoký šedesát centimetrů. Většina těch, co jsem viděl, měla rám ze dřeva nebo dvou a půl centimetrové PVC trubky a byla nahoře a po stranách pokryta průhledným plastem; obvykle se používají i lepicí pásky. Můžete takový kryt umístit na rostliny, které chcete chránit proti chladu a mrazu, stejně jako zvonovitý kryt. Pokud žijete v oblasti, kde fouká, budete potřebovat kotvící kolíky; pokud žijete v oblasti, kde slunce pálí i na jaře, budete se chtít ujistit, že pod řádkovým krytem během odpoledne nebude příliš horko, a po jedné dlouhé straně ho nadzvednete, aby přebytečné teplo mohlo odcházet ven, pokud by to bylo třeba.
Připraveni k dalšímu kroku? Tím je pařeniště, které by mohlo být nejlépe popsáno jako stálý řádkový kryt. Vaše standardní pařeniště má dřevěné stěny po stranách a vzadu, nahoře víko šikmo nakloněné směrem k jižní straně, které je ze skla nebo průhledného plastu; přední stěna může být ze dřeva nebo ze skla, v závislosti na vašem přání; dnem je záhon. Čím chladnější je vaše klima, tím opatrněji musíte izolovat zadní a boční stěny a utěsnit víko, abyste získali dobré výsledky. Berte to jako miniaturní skleník s přístupem shora a v podstatě jste to pochopili. Místo pro pařeniště si dobře vybírejte, tak aby mělo v zimě spoustu slunce, a můžete z něj získávat silné rostliny po celý rok.
Závěrečným krokem v posloupnosti, posledním strojem času na vaší zahradě, je skleník. To už není žádný jednoduchý projekt, a je třeba, aby ho postavil někdo s alespoň základními tesařskými dovednostmi. Pokud to jste vy nebo někdo, koho znáte, neváhejte, protože skleník v dobré lokalitě může znamenat velkolepý přínos, počínaje dodávkami zeleniny po celý rok. Pokud můžete zařídit, aby stál naproti jižní zdi vašeho domu, může se stát zdrojem solárního vytápění - budeme o tom diskutovat později.
Hodnota všech těchto metod prodloužení vegetačního období ze sedmi měsíců na devět nebo více je dost zřejmá, když si uvědomíte, že systém, který dodává čerstvou zeleninu a další na živiny bohaté potraviny do místního obchodu, je obrovsky závislý na nepřerušovaném přísunu paliv a zemědělských chemikálií založených na levné ropě. Je pravděpodobné, že se tak stane ještě nějaký čas předtím, než kdekoli v Severní Americe vyschnou i dodávky volně váženého obilí a suchých luštěnin, ale vážné narušení zásobování ropou - něco, co by se stalo z politických nebo ekonomických důvodů a v podstatě bez varování - může uvrhnout většinu lidí v průmyslovém svět do zápasu o získání přístupu k čemukoliv jinému. Mít prosperující zahradu, která vám a vaší rodině zajišťuje pohodlné zásobování zeleninou, představuje jeden typ zabezpečení; to, že můžete učit ostatní lidi ve vašem okolí, jak dělat totéž, je jiný druh zabezpečení - a oba stojí za to si pořídit.
Zdroje
Dvě knihy, na které odkazuje tento příspěvek, jsou A. B. Ross, Big Crops from Little Gardens, a John a Helen Philbrickovi, Organic Gardening for Health and Nutrition. Ta druhá je snadno k dispozici; ta první je dost vzácná, a (protože jí už dávno vypršel copyright), bude naskenována a umístěna na webových stránkách nadace Cultural Conservers Foundation, jakmile na to najdu čas.
Existuje řada dobrých knih o zvonových krytech, fóliovnících, pařeništích a sklenících. Tři knihy, které tvořily základ mé knihovny, jsou klasika Ricka Fishera a Billa Yandy The Food and Heat Producing Solar Greenhouse, Gardening Under Cover Williama Heada a předvídatelně masivní a podrobný tisk z Rodale Press věnovaný tomuto tématu, The Solar Greenhouse Book editovaná Jamesem C. McCullaghem. Všechny tři obsahují podrobné plány skleníků, a poslední dvě také některých menších druhů v tomtéž rodu strojů času.
Článek v angličtině: ZDE
VytisknoutObsah vydání | Pátek 3.9. 2010
-
3.9. 2010 / Kdo dřív přijde aneb limity demokracie3.9. 2010 / Jan PaulMezi údělem a rolí po deseti letech, aneb umění a umělci po prvním desetiletí 21. století2.9. 2010 / Jan KohoutKohout: Česká republika by měla aktivně podpořit mírový dialog mezi Izraelem a Palestinou2.9. 2010 / Jak by naše životy vypadaly, kdyby nebyla válka3.9. 2010 / Vědci navrhli "nezničitelný" beton2.9. 2010 / Zahájení kampaně proti protiraketovému centru2.9. 2010 / Karel DolejšíStudie Bundeswehru varuje před katastrofálními dopady ropného zlomu na západní svět2.9. 2010 / Přehodnocení amerických opcí vůči Íránu2.9. 2010 / Jsem pro jednotné maturity1.9. 2010 / Ministr Bárta vydírá stavební firmy1.9. 2010 / Svět čelí globálnímu oteplení o 3,5°C1.9. 2010 / Iniciativa ProAlt chce zodpovědnou energetickou politiku zahrnující úspory a decentralizovanou výrobu3.8. 2010 / Hospodaření OSBL za červenec 2010