Pasy v čase Nečase

3. 9. 2010 / Pavel Pečínka

Pro rodinu levnější návštěva bazénu, rozhledny nebo zmenšeniny nádraží s funkčními miniaturními vlaky, na jejichž vagony se akorát tak vlezou jedna dvojčata. To všechno zajišťují barevné knížečky s uculujícími se zvířátky. Tedy Rodinné pasy, zřizované Jihomoravským krajem. Ovšem zalovím-­li v paměti, myslím, že propagační chvála této akce převládala nad praktickým efektem. Slevy se většinou vztahovaly nikoliv předvídatelně na určitý typ akcí či dny nebo místa, ale jen na některou z celé série akcí, na jeden den, nepravidelně, často úplně nahodile. Tudíž nebylo snadné si akci naplánovat a s rodinou na ni dorazit. To spíš mít "pas" u sebe vždy a před akcí zkusit (tak v poměru 5 : 1), zda se na ni náhodou sleva vztahuje, či nikoliv.

Zamýšlená odvozenina těchto Rodinných pasů pro seniory, zahrnující navíc slevy v lékárnách, lázních, ubytovnách či jídelnách, může mít větší význam. Ten, kdo žije (pardon -- živoří) ze 7--8 tisíc důchodu a je, jak by nás poučilo duo Mádl--Issová, myšlením omezený, uvítá naprosto jakoukoliv slevu. Zvláště pak slevu, která mu ušetří peníze v záležitostech souvisejících se zdravotním stavem, kde se cáluje čím dál víc. Ovšem všechny tyto miniaturní úlevy a sociální dávky se slévají do nepřehledného roje, náročného na dokladování oprávněnosti a na administrativu. A hlavně -- jejich výsledný finanční efekt působí jako chatrná náplast aplikovaná na proříznutou krční tepnu.

Vyšlo v Brněnském deníku Rovnost

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.9. 2010