Kdo dřív přijde aneb limity demokracie

3. 9. 2010

Tato shromáždění ODS často ohlašuje ještě před vyhlášením termínu voleb. Zkušení političtí harcovníci jiných stran dle termínů těchto shromáždění dokonce dopředu odhadují, na kdy přesně prezident republiky volby vyhlásí.

ODS samozřejmě nemůže ve skutečnosti uskutečnit tolik předvolebních mítinků na desítkách a desítkách míst po Praze každý den po dobu několika měsíců. Ale získává takto významnou taktickou výhodu – pokud ODS nevysloví souhlas, tak mítinky jiných subjektů se legálně konat nemohou. V praxi, po zdvořilé prosbě, představitelé ODS obvykle některé ze zabraných míst a dnů přepustí jiným stranám. Ostatní politické strany jsou ale v zákonitě slabší pozici a jsou takto tlačeny do udržování konstruktivních vztahů s představiteli pražské ODS.

Tuto taktiku se snaží napodobovat i jiné strany, např. ČSSD. Podobná „záborová bitva“ se vede i o politicky významné dny 17. listopadu a 1. května.

Dle shromažďovacího zákona (84/1990 Sb.) je možné shromáždění nahlásit v termínu šest měsíců až pět dnů před dnem konání shromáždění. Platí princip „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ (§10 odst. 2 shromažďovacího zákona). Strany tedy ohlašují svá shromáždění na začátku lhůty. Role příslušných úředníků hl. města (často loajálních k ODS) je zásadní, neboť oni posuzují, které oznámení přišlo dříve a které později. [Dle mého názoru rozhoduje razítko podatelny s hodinou a minutou, nikoliv úředník – pozn. ŠOK]

Domnívám se, že této praxi není možné zabránit jen zkrácením lhůty z 6 měsíců na 14 dní, jak je navrhováno v článku Petra Uhla. Ale mohlo by být zavedeno, za účasti stran a event. též pod záštitou Státní volební komise, losování nejvýhodnějších míst a časů pro politické shromáždění kandidujících stran.

Shromažďovací zákon možnost losování výslovně uvádí jako řešení situace, kdy není možné rozhodnout, které oznámení bylo doručeno dříve (§10 odst. 2).

Velké strany mohou namítat, že losování by příliš zvýhodnilo malé subjekty, které nemají dostatek členů a aktivistů pro realizaci většího počtu mítinků. Za úvahu by potom stálo losování vážené, tj. zohledňující velikost dané strany (a tedy řekněme i schopnost pořádat řadu předvolebních shromáždění) např. dle počtu členů k určenému datu.

Za povšimnutí stojí, že podobný systém „kdo dřív přijde...“ využívá hl. m. Praha i pro žádosti soukromých subjektů o evropské dotace v rámci operačního programu Praha Adaptabilita. Např. v rámci poslední výzvy bylo možné podávat žádosti mezi 19. květnem a 30. červnem 2010, což rozsahem (6 týdnů) zhruba odpovídá jiným operačním programům.

Na rozdíl od jiných operačních programů, spravovaných agenturou CzechInvest, ministerstvy, nebo kraji, pro platnost žádosti bylo nezbytné navíc podat elektronicky registrační žádost. Přičemž platné byly pouze žádosti podané do celkové požadované sumy odpovídající 250% alokace výzvy. Alokace zde označuje celkovou sumu, která je v rámci výzvy k dispozici na rozdělené mezi žádosti.

Výše 250% bylo dosaženo již během druhého dne (20.5.). V praxi se tedy z šestitýdenní lhůty stal jeden den a subjekty, které se této výzvě včas neinformovaly, měly prostě smůlu.

Vytisknout