Červenec bývá jen málokdy "bramborovou sezónou"

3. 9. 2010 / Miloš Dokulil

Červenec bývá běžně začátkem jakoby parlamentní "bramborové sezóny". Kdekdo se vydává na dovolenou. Že jsme neměli v Evropě příznivé jaro, ale po něm hned tropické léto, za povšimnutí zajisté stojí. Do jižní Ameriky zato v půli července vpadly nečekaně prudké mrazy, se záplavou sněhu. Možná by to mělo nutit občany naší planety k opětnému zamyšlení nad tím, zda jako lidé mámo právo spokojit se s neúčinnými aktivitami mezinárodní instituce k problematice klimatu, IPCC. Samozřejmě že některé její údaje nebyly průkazné a korektní. Ale skleníkových plynů stále přibývá a případná regulativní opatření po jednáních v Kodani ustrnula bez závazných řešení. Přitom podle průzkumů obavy z klimatických změn v řadě států klesly o desítky procent! Po 15. 7., když se konečně podařilo -- po 87 dnech -- zastavit další unikání ropy v Mexickém zálivu, vznikla také naděje, že se nebude nadále zhoršovat tamní ropná katastrofa. Nikdo ovšem zatím neví, do jaké míry a na jak dlouho kromě ropou v moři kvalita vody a života v ní byly ohroženy také masovým nasazením razantních rozpouštědel k likvidaci ropných "skvrn".

My lidé vesměs zůstáváme ponořeni do své všední každodennosti; nanejvýš do ní vtáhneme lačně nabízející se technické prostředky komunikace, jako mobily, mailování, twitterování, blogování nebo facebook. Už se taky třeba ví, že letos má vzrůst prodej počítačů o 20 %. Příznivců facebooku je dnes na světě už nejméně 400 milionů; a průměrný uživatel takto disponuje 130 přáteli po internetu (měsíčně takto lidé tráví na síti přes 500 miliard minut).

Koho neohrožuje třeba extrémní sucho, nedostatek kvalitní vody (nebo koho zrovna voda nevyplavila), ztráta práce před důchodem (nebo možnost jejího získání na začátku kariéry), moskyti (hrozbou malárie), zákeřná choroba (třeba rakovina), "ten si žije". Přitom třeba mj. Indie patří mezi úspěšné státy, které se ekonomické recesi a depresi vyhnuly; a je to navíc také stát vlastnící atomové zbraně. Je druhým nejlidnatějším státem světa, hned po Číně. Ty dva státy dohromady disponují dvěma pětinami světového obyvatelstva! Přesto je -- podle nových údajů -- v indickém soustátí osm takových států, které mají víc lidí žijících v bídě, než je počet takových osob v 26 nejchudších státech Afriky (o vzdělání, kultuře, chorobách nebo osobní bezpečnosti nemluvě!). --- Pokud jde o zatím nebývale úspěšnou Evropskou unii, pak se v nedávné nastalé depresi ukázalo zrovna v rámci eurozóny (což je 16 států z 27 v EU), že dříve běžná řešení už uplatnit nelze. Žádný stát eurozóny se nedostane z louže ani dalším zvyšováním státního dluhu, ani drastickým snížením kurzu "vlastní" měny (k usnadnění vývozu a plateb; je tu nadnárodní euro!), ani jen choulostivými pokusy o drastické kroky v daňové, mzdové, penzijní či zdravotní politice. (Nejde jen o Řecko!) Stojí za připomenutí, že EU má o 30 % dražší služby než USA. Přitom národní dluh USA stoupl už ze 700 miliard dolarů na 3 biliony (z věřitele je teď největším světovým dlužníkem!). Zároveň průmysl USA již hlásí ve dvou třetinách odvětví růst (i když stále trvá pokles prodeje nemovitostí a nezaměstnaných je skoro sedm milionů). Ale také: kurz eura vůči dolaru za půl roku poklesl o plných 15 %!

"Trvalky" světové politiky jimi zůstaly. Afghánistán je stále "Chaosistánem"; je problém, jak udržet bezpečnost v ovzduší tradic rodových klanů a lákavého drogového trhu, s nejistými vyhlídkami na smír s Talibanem. (Generál Stanley McChrystal jako velitel vojsk USA a NATO v Afghánistánu kritizoval v tisku politiku americké administrativy vůči Kábulu. Byl odvolán a jeho místo převzal proslulý generál David Petreus. V Afghánistánu bojuje proti silám Talibánu koalice 46 států.) --- Ani Francie není příkladem jen vysokého standardu politiky; zrovna 4. 7. dva ministři rezignovali na své úřady, s problematickými účty vůči státní kase. Ale ani sám prezident Sarkozy nemá zřejmě důvod ke klidu, když se teď prozradilo, že na fond určený k jeho prezidentské volbě (2007) byl přijat příspěvek 20-krát převyšující povolenou mez. (Prezidentova popularita stále klesá.) --- Nemalou záhadou s různými možnými výklady bylo loňské zmizení íránského jaderného vědce Amiriho (v červnu 2009), který se náhle objevil na pákistánském velvyslanectví ve Washingtonu teď, 12. 7., a požádal o zprostředkování návratu domů (měl údajně prozradit plány Íránu na výrobu atomových zbraní). Írán také teď schválil vhodné účesy pro muže.

Čína díky svým finančním rezervám kromě investic v jiných světadílech zesílila je také v Evropě (jen loni o 30 %; a letos už také v Řecku nebo v Irsku). Přitom, pokud jde o Čínu, zcela nečekaně a nebývale vzrostl tlak v tamních továrnách na zvýšení mezd. Vzhledem k tomu, že tamní měna (yuan) je podhodnocena vůči zahraničním měnám, případné zvýšení mezd okamžitě nikterak neohrožuje konkurenceschopnost exportovaného zboží do zahraničí. Čínský tovární dělník při přepočtu na dolary v průměru vydělá jen necelých $200 měsíčně. (Kupodivu přesto po nemalém úsilí především států G20 čínští představitelé nedávno -- 19. 6. -- už souhlasili s tím, že dojde k volnější měnové politice yuanu vůči zahraničním měnám.) Čína už také teď během červencových povodní zaznamenala možná na půl druhého tisíce obětí, s řadou ohrožených měst a statisíci poškozených obydlí. Největší hydroelektrárna světa na řece Yang-tse (dokončená roku 2006) přitom zadržela povodeň s 90 % své maximální kapacity. --- Útok na jihokorejskou hlídkovou loď "Cheonan", potopenou v březnu tohoto roku (s 46 námořníky jako obětí), sice byl Radou bezpečnosti OSN uveden s lítostí (9. 7.), ale -- po čínském diplomatickém nátlaku v té věci -- mezinárodně zjištěný útočník, Severní Korea, nebyl výslovně uveden. Na 25. července byl naplánován začátek námořních manévrů Jižní Koreje a USA v prostoru u jihovýchodních břehů Jižní Koreje. Představitelé Severní Koreje to ostře kritizovali.

Čím více se blíží listopadové volby (do Kongresu, Senátu, ale i na místa guvernérská), v USA roste politické napětí. Obamova obliba klesá a republikáni doufají, že dramaticky změní poměr sil. Nepřehlédnutelný je v jejich táboře "tea-partyovský" koktejl fundamentalistické religiozity a feminismu (mediálně setrvale popularizovaný zvláště Sarah Palinovou). Podle nedávného průzkumu (z května) jsou pro 49 % respondentů demokraté "příliš liberálními". --- Pozornost vyvolal slib Kuby, že propustí pět desítek svých politických vězňů (pokud se uchýlili do Španělska, jejich statut tam je ovšem provizorní). Poprvé po své operaci -- před čtyřmi lety -- se objevil v televizi Fidel Castro (11. 7.); varoval před nukleární válkou USA s Íránem a KLDR. --- 4. července se stal prezidentem Polska Bronislaw Komorowski; zvítězil nad bratrem tragicky zahynulého posledního prezidenta Lecha Kaczynského, Jaroslawem Kaczynskim.

Ani náboženské zřetele nezůstaly teď v létě bez možných nových rysů. Francie má asi pět milionů muslimů. Z muslimek sice jen zanedbatelný počet (méně než promile) chodí na veřejnosti v burce (se zahalením celého těla), ale 13. 7. Národní shromáždění teď odhlasovalo návrh zákona (v poměru 335 ku 1!), že na veřejnosti nikdo nemá být ustrojen tak, "aby zakrýval obličej" (což se vztahuje také na niqab). -- Vatikán má v rozpočtu za rok 2009 deficit 5,2 milionu dolarů. -- V Africe je teď již údajně 400 milionů stoupenců letničního hnutí, což by byla již 1/3 jeho obyvatelstva. (Jiné údaje uvádějí jen 250 milionů celosvětově!)

Asi by se mělo také připomenout, že 4. 7. USA slavily Den nezávislosti (1776) a 14. 7. Francie revoluci z roku 1789, čímž byl navozen novodobý republikanismus. Mediálně se těšilo pozornosti ve střední Evropě 600. výročí bitvy u Tannenbergu (15. 7.); i když tam bojoval i Jan Žižka, neví se, na čí straně. Před 41 lety kráčela poprvé lidská noha po měsíčním povrchu (20. 7. 1969). S červencem je také mj. spojen rozkol mezi východním a západním křesťanstvím (12. 7. 1054) nebo úspěšný test první atomové bomby (16. 7. 1945).

22. července skonal Milan Paumer, 79-letý přítel a "odbojový" druh bratří Mašínů. Jako kdyby takto vznikla znovu příležitost k případným úvahám nad tzv. III. odbojem. Na Paumerově pohřbu se sešlo nemálo čelných představitelů české politiky. Pravděpodobně nelze problematizovat sám předpoklad či ideu III. odboje. Nemálo horší je to s jeho formami a celkovou účinností, přinejmenším před uzavřením tzv. "Helsinské deklarace" z roku 1975. (Případný ozbrojený odboj vyžaduje mj. zbraně. Kniha M. Kačora s názvem "Svědomí hrdinů: Jiná tvář odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů" uvádí mj. zarážející fakt, že Mašínové získali první zbraně již počátkem října 1946 [tedy ještě před komunistickým převzetím moci], jejich odcizením z poděbradského muzea. -- Nemálo diskutabilní je, zda sám program a způsob "odboje" bratří Mašínů odpovídal podmínkám času a byl adekvátně uskutečňován.) -- Ten zrovna zmiňovaný helsinský summit započal 30. července 1975, za účasti 35 států. Byl svolán společně USA a SSSR. Tímto jednáním ožil duch uvolnění v Evropě, i ve vztazích obou tehdejších supervelmocí.

Určitě stojí za připomenutí také přijetí 14. dodatku k Ústavě USA. Nejen proto, že se také tento akt vztahuje k červenci. Bylo to brzy po válce Severu proti Jihu. Ten dodatek prošel Kongresem už roku 1866 a řešil problematiku státního občanství lidí narozených v USA. Jím získali také Afroameričané formálně stejná práva před zákonem s jinými občany narozenými na půdě USA. K ratifikaci došlo 28. července 1868. Trvalo však málem ještě jedno století, než -- nesmírně váhavě a pomalu -- přestala barva pleti být v USA diferencujícím znakem. (Právo "národní" příslušnosti k USA dané zrozením na jeho půdě se stává znovu nemalým problémem. Proto, že nepřehlédnutelný počet lidí chce takto pro své potomky zajistit "státní příslušnost", i když rodiče třeba vstoupili do země ilegálně. Netýká se to jenom Mexičanů!)

Nedá se automaticky opakovat, že "boží mlýny" vždy a včas "jistě" semelou, co si zaslouží odplaty. Během nadvlády Rudého Khmeru nad Kambodžou přišlo o život mezi dvěma až třemi miliony lidí. Když konečně ta hrůzovláda skončila, mnozí z viníků těch nelidských poměrů se nakonec buďto již soudu nedožili, nebo aspoň rozsudku ne. Teprve letos byl 26. července odsouzen jako první šéf jedné vyhlazovací věznice (Kaing Guek Eav). Bylo mu vyměřeno 35 let vězení. Životy obětí se tím zpět mezi nás nevrátí.

Připomínat se asi nemusí, že fotbalovým mistrem světa se stalo po měsíčním turnaji Španělsko (11. 8.); anebo že ve všech čtyřech státech Visegrádu je teď u moci "pravice". (Když jsme u fotbalu, severokorejské mužstvo, které se do tohoto vrcholového turnaje sice kvalifikovalo, ale vypadlo a po návratu domů jak činovníci, tak i samotní fotbalisté byli pak podle kusých zpráv vystaveni ze strany státních orgánů snad i donucovacím pracím a dalším trestům. -- Právě během sledování finálového utkání ve fotbalu v jedné restauraci v Kampale, hlavním městě Ugandy, byli diváci napadeni muslimskou teroristickou skupinou Šabab ze Somálska tak, že nejméně 76 lidí to nepřežilo. Měla to být zřejmě -- zcela neadekvátní -- odveta za to, že Uganda podporuje velmi oslabenou vládu v Somálsku, nikoli tamní povstalce.) --- Ještě jednu poznámku ke Španělsku: Zákonodárci Katalánska 28. července rozhodli o tom, že od roku 2012 budou na jeho území zakázány býčí zápasy.

A nevíte náhodou, kde je teď nejvíc atomových elektráren? A kde se jich nejvíce staví? Tady je odpověď: 104 atomové elektrárny mají USA; na 2. místě je Francie (58), a na 3. místě Japonsko (54). Nově stavěných má nejvíc Čína (23; k zatím 12 již hotových), na 2. místě je Rusko s 11 elektrárnami ve výstavbě (ke 32 v provozu), na 3. místě je Jižní Korea se 6 budovanými elektrárnami (ke 20 již v provozu).

Pokračováním je ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.9. 2010