Tak kdo je odpovědný za státní dluhy?

19. 8. 2010

Kdyby jedině "správní politici" si v poslanecké kantýně dávali grilovaná nemluvňata, někteří publicisté by to určitě dokázali zdůvodnit a obhájit. A tak nevím, kdo si z nás dělá legraci, píše Josef Mezihorák.

Pan Kalousek před volbami rozesílal poštovní poukázky, abychom zaplatili asi 120.000 Kč, které jsme my obyčejní lidé "prožrali". Nyní pan Žák v reakci na článek pana M. Škabrahy "Není žádný státní dluh" nechtě popírá tvrzení pana Kalouska a současně nám sděluje, že nějaká Česká republika uzavírala jakési smlouvy, dávala přísliby něco platit různým subjektům, vystavovala směnky, obligace, státní záruky za soukromé úvěry atd. Viz doslovné tvrzení pana Žáka:

...Skutečností ovšem je, že Česká republika se v minulosti zavázala na základě celé řady závazných smluv a příslibů zaplatit různým subjektům v různé době určité nepominutelné finanční částky. Tyto závazky jsou písemně podložené. Existují smlouvy, existují směnky, existují obligace, na kterých se jako dlužník hrdě skví Česká republika buď přímo, nebo prostřednictvím nějakého své organizační složky, která je k tomu zákonem oprávněna. Nejinak je tomu se státními zárukami a za soukromé úvěry.

Nevím, že by Česká republika měla právní subjektivitu.

Česká republika má právní subjektivitu a je právnickou osobou. Organizační složky státu naopak nejsou právnickou osobou (např. určité ministerstvo, Ústavní soud ČR, Kancelář Poslanecké sněmovny) a jejich vedoucí jedná za Českou republiku na úseku své zákonné působnosti, upozorňuje Miroslav Tejkl.

Nevzpomínám si, že by voliči poskytli České republice mandát nekontrolovaně nakládat s prostředky daňových poplatníků. Mám za to, že vždy to bylo zvolené národní shromáždění, konkrétní vláda ("zákonem oprávněné organizační složky"), senát, politici konkrétních politických stran, kteří se podíleli (nebo se měli podílet) na projednávání a schvalování těch "smluvních" půjček. Svou tzv. odpovědností vůči voličům vždy zdůvodňovali nezbytnost svých vysokých platů a náhrad.

Bylo tedy od věci zpětně posoudit, kdo všechny ty transakce sjednával a schvaloval, a tedy kdo by měl být pohnán k odpovědnosti za vzniklé dluhy. Jenže oni si odhlasovali imunitu, čímž se své odpovědnosti zřekli. Mělo by se to vzít v úvahu a reformovat nároky poslanců a senátorů na odměny za službu národu. Jejich příjmy, včetně požitků by se neměly příliš lišit od celostátní průměrné mzdy. Za víc totiž jejich "služba" veřejnosti nestojí.

Nepochybuji, že mnozí jsou doposud v nynější vládě, parlamentu a senátu a přitom se nestydí odpovědnost házet na prostý národ. Je to snad v souladu s principem demokracie? Je to k pláči vidět při přenosech z parlamentu jak opoziční poslanci hovoří k téměř prázdným lavicím, někteří poslanci se baví navzájem, a pan Nečas to komentuje slovy: "je demokratické dát příležitost opozici, aby se vyjádřila" a přitom je díky koaliční většině již rozhodnuto, aniž by se přihlíželo k tomu, která strana zvítězila ve volbách. Co je demokratického na volebním zákonu, který umožňuje pomocí pidistran získat moc straně, která ve volbách nezvítězila a tak umožnit realizaci jejího asociálního programu. Je to jen jistá forma diktatury -- ovšem "demokratické", že?

Ale zpět k tématu. Pan Žák jaksi opomíjí vzít v úvahu "smluvní" dluhy v porovnání s fiktivními, o nichž se zmiňuje pan Škabraha. Odhaduji, že fiktivní dluhy, s nimiž se propagandisticky manipuluje a straší voličstvo, mnohonásobně převyšují ty "smluvní". A to šlo v článku pana Škabrahy. Byla to reakce na předvolební lživou pravicovou propagandu. Nedivím se, že se to panu Žákovi nelíbí, protože jinak nemá logice pana Škabrahy co vytknout.

Pozn. JČ: Jak známo, v evropském a mezinárodním kontextu patří český státní "dluh" k těm nejnižším. Jak na to upozorňují mezinárodní ekonomičtí odborníci, Česká republika v současnosti potřebuje nikoliv škrty, ale rozmyslné strategické investice, podporující mezinárodní konkurenceschopnost českého hospodářství. Je zapotřebí především investic do infrastruktury, do školství (zoufalá znalost cizích jazyků) a do soukromých podnikatelských projektů, které mají naději prosadit se svou výjimečností na mezinárodním trh.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 19.8. 2010