Není Hanička...

17. 8. 2010 / Ladislav Žák

Jsem dalek toho, abych se snažil s panem Škabrahou jakkoliv polemizovat, protože on vymezil "definiční obor" svých úvah s vědeckou seriózností tak, že je v něm možné vydedukovat úplně všechno. Každý má právo na jakoukoliv úvahu a každý má právo sdělovat své fantazie svému okolí. Jediné, co je na tom hloupé, je to, že se najdou lidé, kteří to berou vážně a dokonce na tom chtějí dělat politiku.

Skutečností ovšem je, že Česká republika se v minulosti zavázala na základě celé řady závazných smluv a příslibů zaplatit různým subjektům v různé době určité nepominutelné finanční částky. Tyto závazky jsou písemně podložené. Existují smlouvy, existují směnky, existují obligace, na kterých se jako dlužník hrdě skví Česká republika buď přímo, nebo prostřednictvím nějakého své organizační složky, která je k tomu zákonem oprávněna. Nejinak je tomu se státními zárukami a za soukromé úvěry.

Je tedy z praktického pohledu zcela lhostejné, co si myslíme nebo o čem sníme. Je dokonce lhostejné, kde se nachází něco, co nazýváme pravdou. Důležité je to, co jsme podepsali a co nás naši věřitelé tak či onak donutí zaplatit. Stát je na tom se svými dluhy nejinak. Přemýšlet a fantazírovat o tom, jak to zařídit, abychom nic nedlužili, je důležité, ale snad postačí praktická rada, že si nebudeme půjčovat, a když, tak ne u cizích, když už tak na něco, co bude opravdu sloužit všem...

Anebo bychom mohli dát ten náš stát rovnou na buben...

Vytisknout