Placení univerzitního školného:

Nikdy to neskončí, bude se to pořád zvyšovat

17. 8. 2010 / Jan Čulík

S příchodem k moci se labouristický (!) premiér Tony Blair rozhodl zavést univerzitní školné. Začal totiž prosazovat podstatné rozšíření přístupu k univerzitnímu studiu pro velkou část mladé populace. Chtěl umožnit přístup na vysoké školy až 50 procentům mladých lidí, ale argumentoval, že tak obrovské rozšíření terciárního vzdělávání nemůže být financováno ze státních prostředků, tedy z daní.

Argument pro otevření univerzit až 50 procentům mladé populace byl zdůvodňován tím, že dnešní společnost už nepotřebuje, podobně jako společnost 19. století, aby většina obyvatelstva prováděla manuální práce. Naopak potřebuje stát většinu lidí vysoce vzdělaných, aby prokazovali originalitu a invenci a obstáli v sílící mezinárodní konkurenci.

Argument to byl dobrý, jenže měl celou řadu neočekávaných důsledků.

Zaprvé tedy, protože Blair usoudil, že stát už vysokoškolské vzdělání financovat nemůže, zavedl nejprve přibližně před deseti lety roční vysokoškolské školné ve výši 1125 liber (cca 33750 Kč ročně). Protože však student musí platit nejen školné, ale i za své živobytí na vysoké škole (některé školy, jako například Oxford a Cambridge, zakazují studentům během školního roku pracovat a přivydělávat si na studium), už i toto "nízké" školné vedlo k zadluženosti ve výši až kolem 20 000 liber (600 000 Kč) za celé studium. Je nutno dodat, že půjčku měli - a dodnes si studenti berou - od státní studentské úvěrové agentury, takže neplatí úroky, dluh začínají splácet, až začnou vydělávat nejméně 15 000 liber ročně (37 500 Kč měsíčně) a nesplatí-li ho do 35 let, už ho splácet nemusí.

Jenže vysokým školám to nestačilo. Roční školné bylo v Anglii v minulých letech zvýšeno na 3225 liber ročně (ve Skotsku studují studenti, a to i z Evropské unie, a tedy i z ČR, zcela zadarmo, skotský parlament totiž proti Blairovi v této věci rebeloval).

A teď se v Anglii uvažuje o dalším zvyšování školného pro vysoké školy. Současná liberálně-konzervativní vláda uvažuje o tom, že by absolventi škol jako finančníci a právníci, kteří po absolutoriu začnou hned vydělávat vysoké platy, by měli kromě svého studentského dluhu státu platit ještě i daňový příplatek ve výši dalších 20 procent, uvalených na jejich školné.

Znamenalo by to, že absolventi univerzit, kteří získají jen špatně placené zaměstnání, nebudou splácet žádný dluh, zatímco absolventi s nejvyššími platy budou muset platit o 2000 liber více než všichni ostatní.

Britská vláda uvažovala také o zavedení zvláštní daně pro všechny absolventy britských univerzit, ale těchto plánů se vzdala, protože se obává, že by britští studenti šli houfně studovat do zahraničí, kde - kromě USA - je studium podstatně levnější než v Británii, která v univerzitním systému hloupě napodobuje Spojené státy.

Zavedení školného na britské vysoké školy znamenalo, že se britské univerzity v honbě za penězi vzdaly veškerých dalších, akademických, hledisek a jediným účelem jejich činnosti se stalo vymačkat ze studentů co největší množství peněz. V rámci efektivnosti (univerzitní učitelé se hodnotí podle publikací, nikoliv podle vyučování) se ruší počty vyučovacích hodin, zanedbávají se pregraduální studenti a přednost se dává lákání především zahraničních postgraduantů, protože těm mohou univerzity účtovat skutečně horentní školné (není výjimkou 17 000 až 20 000 liber ročně; 500 000 - 600 000 Kč ročně).

Přitom současný britský univerzitní systém krachuje - očekává se, že se letos na podzim v Británii na vysokou školu v důsledku obrovské poptávky nedostane více než 200 000 uchazečů - se zcela kvalitními maturitními výsledky, s nimiž by se v jiných letech na univerzitu klidně dostali.

Rozšíření přístupu na britské vysoké školy a zároveň zavedení školného mělo několik nechtěných důsledků. Protože má dnes vysokoškolský diplom skoro každý, univerzitní vzdělání devalvovalo. Diplom, ten cár papíru, už dnes vůbec není výjimečný. Jenže protože se v Anglii za univerzitní vzdělání platí, absolventi vysokých škola najednou s hrůzou zjišťují, že jsou po uši zadluženi, ale cár papíru - diplom - nemá žádnou cenu.

Aby si jich budoucí zaměstnavatel vůbec povšiml, musejí mít postgraduální titul. Jenže za postgraduální studium se platí horentní částky ročně. Takže se ten, kdo nakonec chce získat nějaké zaměstnání, musí zadlužit ještě daleko víc.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout