Čtyři ekonomické námitky proti Škabrahově argumentaci

16. 8. 2010 / Martin Myant

1. Vlády skutečně hradí dluhy tím, že si vypůjčují peníze a tyto dluhy se musejí splatit. Vlády si půjčují peníze od soukromých podniků, zejména bank, a to uvnitř své země i v jiných zemích.

Stojí za to poznamenat, že toto je rozumný způsob jak uhradit určitou míru výdajů. Není to zadarmo. Musí se platit úroky, ale v rostoucí ekonomice to není příliš velký problém. Je také možné, že země se stane natolik závislá na dluzích, které financují její aktivity, že věřitelé mohou přestat důvěřovat, že budou její dluhy kdy splaceny. Přestanou půjčovat, anebo zvýší své úrokové míry na astronomickou úroveň. Zadluženost současné České republiky je ve srovnání s mezinárodními poměry velmi nízká a lehce zvládnutelná, zejména, jestliže ekonomika znovu začíná růst.

2. Vlády si nepůjčují ve významné míře peníze od ústředních bank. Normálně banky "netisknou peníze", abychom použili toho pejorativního označení. Ústřední banky mají velkou míru nezávislosti na vládách právě proto, aby nemohly pro vládu jen tak tisknout peníze. Ústřední banky také mají právní povinnosti hájit stabilitu měny.

3. "Tištění peněz" není stoprocentně vyloučeno. Vlády v USA a v Británii v poslední době "tisknou peníze", ve snaze oživit finanční systém. Tištění peněz je za určitých okolností podle keynesovské hospodářské teorie ospravedlnitelné jako prostředek pro osvobození ekonomiky z deprese. Musejí ale být k dispozici lehce zmobilizovatelné nezaměstnané zdroje a vyšší výdaje se nesmějí vyplýtvat na dovoz zboží, protože to by vyvolalo, nebo zhoršilo, deficit státní bilance.

4. Standardní hospodářskou námitku proti vládám, které utrácejí více, než vyberou na daních nebo získají půjčkami lze dokázat pomocí pojmu kruhového pohybu příjmů. V základním modelu peníze kolují mezi domácnostmi a firmami. Domácnosti vydávají peníze na zboží a služby a peníze, které za to firmy dostanou, se použijí na zaplacení příjmů jejich zaměstnanců, za kteréžto peníze si zaměstnanci koupí zboží a služby. Vzhledem k tomu, že je toto nepřetržitý proces, musí existovat mezi příjmy a výdaji rovnováha. Zvýšení celových výdajů (například tím, že vláda začne vydávat víc peněz, aniž by zvýšila daně) může vést k zvýšení hospodářské produkce. Zde je nutno opakovat, že podmínkou je, že musejí existovat lehce mobilizovatelné nezaměstnané zdroje. Bez těchto zdrojů (pokud by vyšší výdaje nevedly k nákupu importovaného zboží, což by vytvořilo problémy se státní bilancí) může být dosaženo rovnováhy jen nedostatkem zboží, který tak vede k zvyšování cen. Jinými slovy, v takovém případě bude obyvatelstvo "zdaněno" vyššími cenami, aby uhradilo vládní výdaje. Pokud vláda bude dál financovat své výdaje tímto způsobem, rozběhne se inflace. Vznikne nebezpečí nezvládnutelné "hyperinflace", kdy lidé prostě ztratí důvěru v měnu. Proto existuje silná opozice vůči tomuto způsobu financování vládních výdajů.

Vytisknout