Podivuhodné jsou cesty božího sluhy...

16. 8. 2010 / Miloslav Štěrba

Jako bývalý kněz by mohl Daniel Herman být v pokušení, pokud by neudržel zpovědní tajemství, jenže na novém místě půjde spíše o schopnost tajemství dešifrovat, a k tomu určitě využije zkušeností z dalších profesních pozic (pracoval i u policie).

Úhelným kamenem dneška je pro stávající i budoucí ředitele ve státních službách zajisté otázka bratří Mašínů. Není proto překvapením, že Daniel Herman v této záležitosti nepochybuje, žádné "dubito ergo sum", ale zcela jednoznačně prohlásil, že "každý má právo na sebeobranu....vždyť lidé se zabíjeli i za 2. světové války".

Ještě že Daniel Herman už není sluhou boží. To by sotva mohl hlásat podobná rozhřešení obyčejným vrahům, i když i ty je třeba povzbudit a přivést na správnou cestu víry, neboť v odpouštění je smysl naší zdejší cesty pozemské. Jak je působivé, když bývalý kněz, a ne nějaký předlistopadový bolševik, hlásá, že bojovat proti zločinnému režimu není zločin, a co na tom, že se bojuje o peníze a podřezává svázaný člověk.

Určitě je nový ředitel člověkem na svém místě. Ví, že existují zločinné režimy, a mezi ně zahrnuje samozřejmě Koreu, ale i Afghánistán, Írán, neuvádí Irák, kde vraždy na tyranech jsou potřebné. Jen aby tamní zločinci se jednoho dne dožili rovněž ocenění, že loupili a vraždili v rámci boje za demokracii a čeká je uznání, jaké má nyní v pracovní náplni Daniel Herman, jak nám prozradil, neboli podporovat uznání 3. odboje. A k čemu to uklidňování situace v ÚSTR?

Vytisknout