Jak to, že premiérův poradce Roman Joch hlásá protidemokratické názory?

16. 8. 2010 / Václav Adam

Učitel: Jak se jmenuje náš režim?

Žák: Reprezentativní vláda.

U: Správně. A jak se jmenoval ten úpadkový režim předtím, který jsme zrušili?

Ž: Demokracie.

U: Ano, správně.

O tom, že ředitel Občanského institutu Roman Joch se stal poradcem premiéra Petra Nečase, již informovaly Britské listy i Deník Referendum. V poradním týmu premiéra bude mít na starosti oblast lidských práv a zahraničí. Někteří autoři již citovali některé výroky pana Jocha. Aby Roman Joch nenechal nikoho na pochybách, zda to nebyla jen mladická nerozvážnost, uveřejnil na svém blogu na idnes.cz dne 14.1. 2010 článek Proč demokracie zanikne.

In English: Jan Čulík, "Roman Joch, Czech PM's new advisor for human rights and foreign affairs, predicts the demise of democracy" CLICK HERE

Jedná se o sokratovský dialog mezi učitelem a žákem zasazený do roku 2110, do Prahy, jakožto hlavního města české provincie Atlantské federace. Na základě dlouhodobých výroků pana Jocha se lze domnívat, že se plně ztotožňuje s "pokrokovým" systémem, který je v článku popisován a je nazýván "reprezentativní vláda". Nikde v článku se od ničeho ze své vize budoucnosti nedistancoval. "Reprezentativní vláda" je založena na tom, že na rozdíl od "úpadkového režimu" demokracie, ve které rozhodovali všichni, "ať už zodpovědní či nezodpovědní", v reprezentativní vládě rozhodují jen ti "zodpovědní". Přičemž za ty zodpovědné jsou považováni ti, kteří na daních státu přispívají víc, než od státu berou na různých dávkách.

Žák při zkoušení odpovídá: "Což znamená, že např. všichni státní zaměstnanci, kteří sice platí daně, přesto nemají právo volit či být voleni do Parlamentu, neboť veškerý jejich příjem je stejně z peněz daňových poplatníků, tedy od státu!"

Učitel dodává: "Ano, a takto je to správné; to však stará demokracie nechápala. Přece ti, kdo berou státní peníze, nemají co rozhodovat o tom, komu a kolik se stáních peněz -- tj. peněz od daňových poplatníků -- přiděluje! Vždy by totiž rozhodovali, aby se jim od druhých přidělovalo co nejvíce, a to je přece nezodpovědné a nemravné!"

Ale v Jochově vysněném systému není jedinou podmínkou, aby se člověk stal občanem a nebyl jen obyvatelem, to, že přispívá více do státní pokladny než z ní čerpá. U mužů je nutná dobrovolná vojenská služba a u žen ochota mít děti, přičemž, aby se stala občanem musí mít dvě nebo více dětí.

A jak vlastně k přechodu od demokracie k reprezentativní vládě došlo?

Učitel vysvětluje: " Však jsme se to učili v dějepisu, nepamatuješ? Jak v první třetině 21. století začala demokracie kolabovat? Jak její stárnoucí populace nebyla schopna financovat důchody seniorů a rozsáhlý sociální stát, neboť mladých, pracujících bylo málo? Po celoevropských občanských a civilizačně-politických válkách v polovině a druhé polovině 21. století, po krátkém období pravicové diktatury, se konzervativní státníci rozhodli pro zachování toho nejlepšího z liberální demokracie a pro odvržení toho nejhoršího. Rozhodli se každému garantovat osobní svobody, ale ne každému podíl na moci, právo vládnout."

Ano, tedy autor počítá s nastolením "krátkého" období pravicové diktatury jakýchsi moudrých státníků, resp. "gentlemanů", jak bylo citováno dříve.

A na závěr učitel bilancuje tehdejší demokracii : "Nejednalo-li se o extrémně patologický případ sobectví, pak se jednalo o případ davového, kolektivního šílenství, jakému lidstvo vždy v dějinách čas od času propadlo -- např. upalování čarodějnic, přinášení lidských obětí, víra v horoskopy, různé zázračné kamínky, či, představ si tu hrůzu, snahy státu kontrolovat obsah skleniček, jež dospělí svobodní a zodpovědní lidé popíjejí. Strašné!"

V nejvyšším zákonu této země, Ústavě České republiky, je zakotveno všeobecné volební právo, které se samozřejmě neslučuje s Jochovou "reprezentativní vládou". Jak je možné, že poradcem premiéra je člověk, který se neztotožňuje se základními ústavními principy této země? Jak je možné, že agendu lidských práv má na starosti člověk, který moderní koncepci lidských práv neuznává (například neuznává sociální práva)?

Vyzývám tímto všechny novináře, aby se ptali vládních politiků, zda se ztotožňují s názory Romana Jocha. A pokud se s nimi neztotožňují, proč je pan Joch členem týmu poradců této vlády. Nejsem právník, ale zajímalo by mě, zda může člověk veřejně hlásat názory, které jsou v zásadním rozporu s ústavou této země. Víme, že byl kupříkladu rozpuštěn Komunistický svaz mládeže, protože některé pasáže jeho programu byly údajně v rozporu s ústavou. Víme, že je zde snaha senátorů Štětiny a Mejstříka o kriminalizaci KSČM. Nikdy jsem program komunistické strany detailně nestudoval, ale v žádných jejích materiálech, které se mi dostaly do rukou jsem nenarazil na nic, co by odporovalo ústavnímu pořádku této země. Na druhou stranu výroky pana Jocha jsou minimálně velmi podezřelé.

Novináři nyní mají možnost dokázat, že jsou skutečně těmi "hlídacími psy demokracie". A občanská společnost by se měla zmobilizovat a dotlačit Petra Nečase k tomu, aby vyměnil svého poradce.

Roman Joch, ředitel "Občanského institutu"
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 16.8. 2010