Začne doba přepadávání civilních lodí v mezinárodních vodách?

31. 5. 2010 / Martin Janíčko

Jakkoli prozatím není zcela zřejmé úplné pozadí útoku izraelských jednotek na mezinárodní humanitární konvoj, který se odehrál v noci z neděle na pondělí, první zprávy naznačují, že Izrael opět sáhl k naprosto disproporcionální reakci. Ačkoli bych velice rád užil pojem "bezprecendentní", bohužel v reakcích Izraele jakýkoli "precedens" přestává vůbec existovat. Otázkou zůstává, zda se Izrael chová takto hystericky záměrně či nikoliv a především kde vlastně hledat motivy pro takovéto chování.

Lze se oprávněně domnívat, že jeho poslední akce nezůstane bez významného odsouzení mezinárodním společenstvím, k němuž již ve značném měřítku dochází (Gen. tajemník OSN, Amnesty International, vlády Německa, Francie, Španělska, atd., atd.) a uvrhne Izrael do nelibosti mnoha dalších subjektů ve světě. Izrael samozřejmě bude, jako je to u něj ostatně obvyklé, poukazovat na své právo na sebeobranu, ochranu svých hranic, „nekalé“ úmysly humanitárního konvoje, jakož i na nezadatelné právo na autorizaci kteréhokoli plavidla, mířícího na jeho (sic!) území.

Tímto směrem vést apologetiku svých disproporcionálních reakcí je již ale trochu obehrané a zejména zcela nelegitimní. Na druhou stranu je třeba ovšem jedním dechem dodat, že některé státy, bezpochyby typu USA a VB (a jejich věrný spojenec z hlasování na VS OSN Mikronésie), budou argumentovat obdobně. Také lze očekávat, že s více než pravděpodobným comebackem latifundisty Schwarzenberga na post ministra zahraničí v naší středo-pravé či pravo-středové vládě nastane opět doba překrucování a obhajoba izraelských agresivních akcí, a to prakticky pod jakoukoli záminkou.

Zejména se lze ovšem nadít politiky dvojího metru vůči podobnému chování různých států v závislosti na tom, který z nich náleží do naší „hrdé a kultivované“ křesťansko-židovské či židovsko-křesťanské „civilizace“. Jednoduše řečeno, mnohem marginálnější prohřešky se některým státům tolerovat budou, jiné za to budou vystaveny minimálně ekonomickému embargu a sankcím mezinárodního společenství.

Vzhledem k tomu, že USA pod Barackem Obamou prozatím preferují spíše umírněnou (rozumějte umírněnou na americké poměry, nikoliv „obecně“ umírněnou) zahraniční politiku a AIPAC (American Israel Public Affaires Committee) disponuje relativně omezenou vyjednávací silou, zařadí se ČR bezpochyby zase k hlavním jestřábům (respektive spíše „jestřábkům“), vyhlašujícím válku všem „pacifistům“, kteří ustupují zlu (v tomto případě zlu v podobě krvelačných humanitárních pracovníků).

Chování Izraele je pro mnoho lidí skutečnou záhadou: můžeme se donekonečna snažit je omlouvat, relativizovat, případně legitimovat, jeho hořká a zejména zcela zkažená chuť ovšem již nikdy nezmizí a zmizet ani nemůže. Je to škoda nejen pro Izrael a jeho apologety v čele s ČR, ale je to škoda i pro celé mezinárodní společenství.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.5. 2010