Povolební guláš

31. 5. 2010 / Pavel Čámský

V zásadě je sice pravda, že předvolební průzkumy hovořily o dost jinou řečí, než jak volby dopadly. Ale i ti politici by měli zpytovat svědomí, zda se tak nedělo přímo na jejich objednávku. Ty agentury (některé) "vyráběly" takové výsledky, jaké jim zadali jejich objednatelé. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Sociologové a psychologové by nám asi mohli dlouho vyprávět, jak lze vhodným výběrem respondentů a především pak vhodně formulovanými dotazy dostat právě takový výsledek, který je ode mne očekáván.

Vyprávět by o tom mohl své i pan Klvaňa, když vyráběl svého času větší podporu pro radar. O tom se ostatně už napsalo dost a dost. Že na tyhle triky skočili voliči, není až tak nic moc divného -- o to přeci také šlo -- ovlivnit voliče. Horší je, když samotní politici začnou věřit svým vlastním lžím a žijí tak ve virtuálním ráji svých přání, plánů a "splněných" cílů.

Vystřízlivění po volbách pak skutečně může na mnohé z nich působit jako rána krumpáčem do hlavy. Ale nemohu se zbavit pocitu, že to je jejich vlastní chyba a jejich vlastní hloupost. Sebevědomí, zvláště pak to atrofované, ve spojení s hloupostí, dokáže mnohé, ale ve svých důsledcích zpravidla končí stejně -- hlubokým pádem. V minulosti se o tom už přesvědčila řada našich politických polobohů, ale těm současným to zase nedochází. No, každý svého štěstí strůjce....

Počítám, že dalšími "na forhontě" budou najatí poradci. Můžeme se sice bavit o tom, zda byly jejich rady jenom špatné nebo jenom dobré, nebo něco mezi tím, ale pokud si chtějí politici (a jejich "podržtašky") stěžovat, pak by se měli opět zadívat do zrcadla. Byli to zase oni, kteří si ty poradce najali -- a přinejmenším měli zvážit, zda budou například Američané, zvyklí ovlivňovat veřejné mínění spíše v zemích s jinými tradicemi, politickou kulturou, ale i kulturou, zvyky a zaběhnutými vzorci chování obecně, schopni skutečně efektivně ovlivnit veřejné mínění žádoucím směrem -- a taky, zda to vůbec bylo v současnosti dost dobře možné. Zdá se, že se to příliš nepovedlo (a nelze se tomu myslím divit), zato to hodně stálo. A ty peníze nyní asi budou některým (zvláště ČSSD) dost chybět. Ale opět: Každý svého štěstí strůjce.....

Česká levice, pláče, naříká, cítí se podvedena a zrazena, diskriminována a kdoví, co ještě. Dští (nebo asi brzo bude dštít) síru a oheň na všechny světové strany a spřádat plány, jak to těm druhým osladí. Jakkoli se dají takové reakce pochopit, stále si myslím, že sebereflexe by v této chvíli byla víc na místě. A také reálné zhodnocení nastalé situace. Řekl bych, že se zas o takovou tragédii nejedná. Ono vrhat se bezhlavě do vlády, která, ať už pravicová nebo levicová, nebude moci postupovat jinak, než cestou hodně bolestivé ekonomické reformy, není zas až tak velké štěstí. Krátkodobý úspěch se může snadno změnit na dlouhodobou katastrofu mnohem větších rozměrů, než to, že v příštích několika (a kdoví zda celých čtyřech letech) se bude muset spokojit s menšími prebendami, než kdyby seděla ve vládě. V tom má pan Keller naprostou pravdu.

Z relativně výhodných (a neodpovědných) opozičních pozic může kritizovat kdeco a lacino tak střádat bodíky k útoku v příštích volbách. A nejen to. Ublížená, poškozená a zrazená sociální demokracie mnohem snáz na podzim přiměje své voliče, kteří v domnění, že je výhra "v suchu" , se na volby vykašlali (a teď zpytují svědomí) k tomu aby ukázali pravici "zač je toho loket". Nejen, že tak může výrazně posílit své pozice v komunálních volbách, ale může získat i kontrolu na Senátem. A to už skutečně není zrovna ztráta. Nehovořím ani o tom, že vůbec nelze vyloučit i brzkou a vcelku možná i efektivní spolupráci s VV (zvlášť, když tahle "strana" odolá pokušení vstoupit do vlády), která nakonec může velmi výrazně změnit poměry sil i ve Sněmovně.

Určitě by se ale měla ČSSD zaměřit výrazněji i na mladé, odstranit ze svého vedení (nebo je aspoň "zneviditelnit") politiky, kteří vyvolávají přinejmenším rozpaky (Urban, Tvrdík, Škromach atd.) a naopak dát maximum příležitosti politikům typu M.Haška. Patrně by bylo vhodné přestat dělat z vlastních voličů outsidery, přestat je nazývat "obyčejnými lidmi", ale naopak v nich posilovat sebevědomí v tom smyslu, že opravdu oni jsou tou silou, která rozhoduje v této zemi (a že politici jim zajišťují jen "servis") atd. Raději nehovořím o korupci -- je ovšem věcí ČSSD, aby sama našla dostatek síly k tomu, aby i v tomto směru mohla do budoucna působit jako mnohem důvěryhodnější uskupení. Veřejnost problematické kontakty skutečně vnímá hodně citlivě a nelze pochybovat o tom, že protivník nevynechá jedinou příležitost k tomu na něco takového důrazně upozornit.

Je samozřejmě škoda, že soc.-dem se zrovna nevyhřívá na výsluní obliby médií, ale i tady je možná cesta k nápravě tohoto nedobrého stavu. A hodně proto může udělat samotná ČSSD. Určitě nepomůže jen nezdravá sebelítost a vzteklé poštěkávání po okolí.

Pravice naproti tomu jásá. Ale stejně, jako nepovažuji pláč a uraženost levice za adekvátní, nepovažuji ani jásání pravice za právě případné. Až emoce opadnou (myslím, že brzy), čeká i tzv."pravici" vystřízlivění. Pan Nečas se chlubí "koaličním potenciálem" ODS. Má však takovou pravdu? Není tu spíš jen přání otcem myšlenky? Celý koaliční potenciál ODS představuje především TOP 09. Sice "nová" strana, ale se zkušenými a tvrdými vyjednavači, intrikány a technology moci. Jakkoli možná tahle strana vznikla i po dohodě s ODS, její volební výsledek dost pravděpodobně zvýší natolik sebevědomí jejích členů, že se nebudou chtít smířit s lokajským postavením vůči oslabené ODS (která pravděpodobně po podzimních volbách ještě oslabí). Pouhá tříprocentní ztráta na ODS (a více jak šestiprocentní náskok na VV) budou zřejmě politici TOP 09 chtít přetavit do (pokud možno) vyrovnaného partnerského vztahu s ODS. To však bude pro ODS, zvyklou válcovat své koaliční partnery a využívat je k tomu, aby na ně shazovala neúspěchy a sama se jen prsila případnými úspěchy, hodně hořká káva. Nepřekvapí mne další vnitřní pnutí -- o to silnější, že ODS ztratila v těchto volbách Prahu, kterou vždy považovala za svoji nedobytnou tvrz a spolehlivé útočiště ve "zlých časech". Jak dalece toto "vítězství" ve volbách a "porážka" od voličů ODS stmelí, nebo nakonec naopak rozklíží, ještě ukáže čas. Bude-li předsedou ODS Petr Nečas, který si hraje na "Mirka Dušína", ale v minulosti spíše osvědčil statečnost "Bohouše" z Bratrstva kočičí pracky, je možné skoro všechno. Bude asi hodně záležet i na tom, nakolik ODS dokáže omezit vliv všech možných "Íček" a "Dalíků", kteří mají mj. na svědomí její nedůvěryhodnost, nakolik bude schopna skutečně sebevědomě prosazovat svoji politiku (bez neustálého ohlížení se, co si o tom myslí prezident Klaus) a především, nakolik bude opravdu spolehlivým partnerem a poctivým politickým dříčem. Zda tohle dokáže "ukočírovat" lavírující a z jednoho extrému do druhého sklouzávající Nečas, je velkou otázkou.

TOP 09 se stala "voličskou hvězdou" letošních sněmovních voleb. Možná, že skutečně vznikla dohodou Topolánka, Schwarzenberga, Kalouska a Zemana. Počítám však, že dosažený volební výsledek a dramatické oslabení pozice ODS povedou tuto stranu k samostatnosti a k velmi důraznému prosazování svých požadavků. Má ve svých řadách schopné a tvrdé vyjednavače, má zřejmě i dosti silné "komerční" zázemí a dokáže se i veřejnosti prezentovat způsobem, který je vcelku akceptovatelný. TOP 09 sotva sklouzne k fatálním politickým chybám, jaké už nyní sekají jednu za druhou nejen VV, ale dokonce i ODS (ústy pana Nečase). Případné ústupky ze svého programu bude umět "přijatelně zdůvodnit" (a hodit za to odpovědnost na druhé). Pokud pak udrží knížete na postu, kde nic zásadního nezkazí a lidi nenaštve, může na jeho popularitě stavět ještě dlouho. Bude možná proklínána jako ten, kdo nejhlouběji strká ruce do kapes občanů, ale počítám, že dokáže i tuto v podstatě nenáviděnou pozici využít ve svůj prospěch (zvlášť, přinesou-li reformy efekt a relativně brzké zlepšení situace. Pokud ano, spočítá to TOPka všem). A nenechme se mýlit, bude-li to třeba, dokáže TOP 09 rychle zapomenout na svůj "antagonismus" vůči ČSSD a "vysvětlit" voličům nezbytnost spolupráce s touto stranou.

Pak tu máme "stranu" politických dobrodruhů a "investigativců" -- VV. Nemyslím si, že by se jednalo o tak nečitelnou partaj, jak se stalo módou ji prezentovat. Myslím, že dosti přiléhavě byla knížetem označena za s.r.o. s přidruženou výrobou politické strany. Řekl bych, že je to možná zatím nejblíže skutečnosti. Zájmy VV se mi jeví jako jednoznačně komerční, sledující především osobní profit jejích otců zakladatelů, spočívající v zajištění jejich obchodních záměrů. Tak, jako medvědář Kalousek vodí Schwarzenberga, tak skuteční šéfové VV všude nastrkují mediálně známého Johna. Tomu však, na rozdíl od knížete chybí šarm, noblesa a především politické zkušenosti. Ve své vlastní straně je možná pokládán za politického odborníka, ale jeho investigativní minulost jej naučila spíše jen povrchnosti a plebejství. Má jistě nos na přitažlivá a vděčná témata, umí jim dát šťávu, ale pravidelně uvízne na mělčině svou nezkušeností, diletantstvím a hlubokým neználkovstvím. Už nyní začíná znít poněkud omšele jeho stereotypní opakování termínů jako "krizový manažer" a "dinosauři", zvlášť, když i ty dinosaury zřejmě začal rozdělovat na ty, kteří musí vyhynout a na ty, kteří jsou progresivní. Je --li program VV celý založen na domněnkách (mnohdy hrubě nepřesných, jako třeba o počtu státních úředníků), zhroutí se brzy jak domeček z karet a VV budou muset začít opisovat od jiných. Nepřidá to ani na sebevědomí, ani na přízni voličů. Johnova partaj se však už netrpělivě třese na svůj podíl na moci a těší se už na to, jak začne s nehorázným vydíráním. Ostatně pozice jazýčku na vahách k tomu vždy velmi svádí. Zde více, než v jiných případech bychom mohli hovořit spíše než o koaličním potenciálu VV o jejich potenciálu vyděračském. A ten není v žádném případě zanedbatelný. Blízká budoucnost ukáže, jak dalece jej VV dokáží využít, nebo zda jej hloupě neprošustrují -- třeba tím, že se (sami) nacpou do vládní koalice a uzavřou si tak řadu jiných možností. Přinejmenším do doby než tu koalici zase opustí. No, pan John prý neslaví, ale chce se mu "makat" -- a to honem. Věřím, že svým bystrým zrakem a citlivým nosem už ohledává, co by VV i jemu osobně nejvíc vyneslo. On sám se nemusí příliš obávat. I v případě absolutního neúspěchu zhodnotí své působení ve "vysoké politice" jistě čtivým a svěžím dílkem, v němž kdekoho pomluví a které půjde mezi "lidem" na dračku.

Pravice ovšem bude mít hodně těžkou práci -- zdaleka nejen proto, že ji zřejmě čekají velmi nepopulární kroky, ale navíc se ještě bude trápit s poněkud "promiskuitními" VV, které jí asi nejednou zatopí (tak, jakoby zřejmě zatopily každému případnému partnerovi). Na místě předáků ODS a TOP 09 bych skutečně raději dodržoval úzkostlivou hygienu, protože lék na AIDS stále ještě nespatřil světlo světa. VV totiž zdaleka nebudou trpět nějakými etickými skrupulemi, které přeci jen držely KDU-ČSL v přijatelných mezích.

A tak by se nakonec mohlo i ukázat, že nikoli ČSSD, ale naopak tzv.pravice utrpěla Pyrrhovo vítězství.

Vytisknout