ANALÝZA MOŽNÉ VLÁDY

Skončí ODS v teplákové koalici?

31. 5. 2010 / Štěpán Kotrba

Cizoložný ženich a dvě bohaté nevěsty. Která má kapavku a která AIDS? A stejně jako šišlavý dědečk z reklamy na půjčku Komerční banky volá ODS: "Mě si všichni volí pro peníze"... I takto cynicky by bylo možné soudit námluvy ODS, TOP09 a VV. Shodnu se nejspíše s mnoha politology, že křesťan Kalousek, upír Šťáva a zbrojař Háva v pozadí senilnějícího knížete z Orlíku na jedné straně a pseudoinvestigativní Radek John s soukromými špionážními firmami, smečkou hladových podnikatelů a americkými lobbisty v pozadí je pro dominantní podnikatelskou lobby ODS větší koaliční riziko, než pokračování jakési pseudoúřednické vlády obdobné té, co povstala z kabinetu Jana Fischera či dokonce přímá "státotvorná" koalice ODS s ČSSD. Voliči rozhodli tak, jak rozhodli. V ODS ovšem i o buranském Topolánkovi, hloupém Julínkovi, militantním Langerovi nebo siláckém Štěpánkovi. V ČSSD o buranském Paroubkovi. Teď by ale po emocionálně vyostřené kampani měl přijít rozum. Tato republika nepotřebuje vychylovat kyvadlo dál doprava a rozdělovat občany "strašením". Potřebuje stabilitu středového "řešení". Byť na půdorysu pragmatismu.

Kam zmizelo půl milionu voličů ČSSD?

Sociální demokracie se během několika let Paroubkovy vlády posunula od levého středu do liberálního středu - přesně tak, jak to předvídal stratég tohoto "pragmatického" kroku, analytik Ota Novotný už v roce 1993. Znechucená postkomunistiká, osmašedesátnická a gorbačovská levice v naprosté většině Paroubka nevolila. Ti nejmladší volili piráty či zelené. Čtyřicátníci a padesátníci zůstali doma či tvořili část zisku komunistů, neboť průměrný věk vlastní členské základny KSČM je úctyhodných 78 let. Lepší už to nebude.

Komunistům trvale ubývá členská základna. Z kdysi milionové strany zbývá slabých 35 000, ktré jsou schopny dojít na členskou schůzi. Úbytek 11 tisíc členů KSČM od minulých voleb naznačuje jediné - odúmrť. Z masově členské, "catch all" partaje se stává příležitostná volební strana a v mezičase mezi volbami zájmový klub důchodců. Vzpomínková shromáždění, první máje a slavnosti stranických Haló novin (byvší slavnosti Rudého práva) tvoří nostalgický kolorit konce komunistické ideje. Mladé dnes už konzervativní ideje Marxe, Engelse a Lenina netáhnou.

Část těchto seniorů tvořilo zázemí i pro zemanovce, neboť "důchodce z Vysočiny" měl svou siláckou rétorikou mnoho příznivců nejen v ČSSD, kterou vedl, ale i mezi těmi postaršími členy bývalé KSČ, kteří nejvíce doplatili na Klausovu kupónovou privatizaci. Stáří je rigidně konzervativní, myšlenkově schematizující a nostalgické. Nedostatek vlastních sil projektuje do verbálního siláctví se slovníkem, který si pamatuje. Neúspěch řady ještěrů v čele s místopředsedou Exnerem dává tušit, že mnoho starých komunistů volilo Zemana, volilo-li letos vůbec. KSČM nedopadla slavně ani v byvších baštách. Nejvyšší výsledky nejsou v kdysi Zemanově Ostravě (12,61% Moravskoslezském kraji, samotná Ostrava 12,30%), ale v Mostě (14,41%) a v Ústeckém kraji (13,64%) a v Olomouckém kraji (13,18%). Ostudný je výsledek 6,53% v "aparátnické" Praze. Platí, že čím vyšší procenta sociálních demokratů v regionu, tím vyšší procenta i pro komunisty a tím méně pro ODS a TOP09. Například v Ústeckém kraji měla KSČM 13,64%, ČSSD 24,93%, Zemanovci 5,42% a Bobošíkové Suverenita 5,18%. Dohromady 49,17%. ODS zde dosáhla pouze 17,38%, VV 11,64% a TOP09 13,27%. Dohromady 42,29%.

Na komunistický radikálně levicový elektrorát zaútočila z druhé strany právě Jana Bobošíková, preferující antisudetské téma a odpor vůči liberálnímu propodnikatelskému globalizačnímu konceptu EU. KSČM kdysi euroskepticismus hlásala. Podpora domácím podnikatelům, odpor proti unijní byrokracii, vytrvalé upozorňování na nebezpečí Sudetoněmeckého landsmanšaftu a vyzdvihování veteránů 2. světové války zakrývalo v kampani úspěšně Bobošíkové ostře pravicovou ekonomickou politiku. Genialita segmentově populistického konceptu Bobošíkové je v symbióze grundersky tvrdě pravicové, českou cestu preferující propodnikatelské politiky zaměstnanosti a až komunisticky štědré sociální politiky, zaměřené na seniory. I proto šla s Bobošíkovou do koalice Jana Volfová a její Strana důstojného života. Výsledek 4,25% je proto překvapením, protože Bobošíkové teoretický potenciál byl někde mezi 8-9 procenty.

Bobošíkové Suverenita i Zemanovi ministři jsou poměrně jasně čitelní. O to hůř je to s Věcmi veřejnými. Být ODS, tak se jim zdaleka vyhýbám, aby mi neviděli do karet. Snaha po agresivních vyjednávacích taktikách, manipulace s médii a neprůhledné klubko investorů za Radkem Johnem dává tušit podnikatelský projekt politické strany s.r.o. na jedno použití. A cílem nemusí být ani vláda, ale likvidace konkurenčních podnikatelských skupin z ODS. Otevření prostoru pro Bakalu a muže "Dřevíčské výzvy". Být ODS, tak se bojím nastrčených provokatérů z VV, bojím se mediálních dehonestací a rozpadu vnitrostranické důvěry - podobně, jako když kdysi mladí mužové v čele s Filipem Dvořákem a radními z Prahy 10 přebírali otěže moci po doyenech z dob Koukala a Bürgermeistera v Praze. Být ODS, bojím se odposlechů a dalších vydíracích praktik soukromých detektivů se stranickou průkazkou VV. Věci veřejné jsou politicky naprosto nečitelný a eticky krajně podezřelý projekt. Jako koaliční partner vysoce rizikový.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.5. 2010