Teď už máme, co jsme chtěli

31. 5. 2010 / Josef Vít

Kníže Schwarzenberg se nechal slyšet, že mladí odmítli demagogy. Takže budou mít, co chtěli. Naše mládež je vzdělaná a ví, že neoliberalismus je jediný správný systém, a proto nebude mít problémy s placením školného ani s placením u doktora za nemoci neohrožující je na životě. Nebude jim vadit, když je vyhodí z práce bez udání důvodu. Ani že celý zaměstnanecký systém se přemění na najímání pracovníků na krátkou dobu podle potřeby zaměstnavatele. Tak jim nebude ani vadit, že nesplní v limitu počet odpracovaných let na důchod. Ten nakonec taky brát nebudou.

Každý si z voleb vzal ponaučení. Většina vůdců stran odstoupila ze svých funkcí. Sobotka z voleb vyvodil, že se ČSSD musí změnit - zřejmě se musí posunout dále doprava. Vždyť pravá je ta správná podle vůle voličů.

Filip se nabídl, že bude jednat o vládě s kýmkoli. Měl by raději mlčet. Do koalice s komunisty nechce nikdo. I socialisté se od nich distancují. Jen Kováčik z KSČM to řekl jediný jasně -- je to prohra těch, co nemají vysoké platy. Ale není to jen prohra -- je to katastrofa pro lidi s podprůměrnými platy, a to je přes 60% národa.

Jen šéfové příští koalice si mnou ruce. Oni jsou vítězové a oni teď budou vytvářet zákony k obrazu svému. Kdo se zajímal, už ví, co nás čeká a co nás nemine.

Nečas, Kalousek i John jsou spokojení. Praha je pravicová - tam dostala HOP 09 skoro třetinu hlasů. V Plzni zvítězila ODS před HOP 09. Nikoho netrápí, že nejnižší volební účast byla v krajích s největší nezaměstnaností. Tam už lidé ví, která bije a ví, že jim žádná strana nepomůže.

Zajímavým momentem voleb je otázka, kdy se lidé rozhodli jakou stranu volit. Jen 50% voličů má jasno koho volit. To jsou ti, kteří ví, která strana splňuje jejich ambice. Druhá polovina voličů se rozhoduje až v době před volbami. Pro tyto voliče pořádají strany volební kampaně.

Výsledek voleb signalizuje, že se naše společnost amerikanizuje. Podle Heleny Kubátové "obecný hodnotový vzorec takové společnosti nijak neomezuje aspirace členů společnosti (každý může být milionářem). Jedinec je sice motivován k dosahování kulturně předepsaných cílů, ale jeho šance dosáhnout jich legální cestou jsou však limitovány. Protože sociální systém takové společnosti je uzavřený, to znamená, že lidé mají pouze omezené šance na sociální vzestup. Na druhou stranu však právě ty neomezené aspirace vedou k nekonformnímu chování."

Americký sociolog R. K. Merton pak stanovuje čtyři druhy reakce lidí na danou situaci. První je rezignace na cíl, přísné dodržování pravidel. To nakonec vede k frustraci. Druhá skupina lidí se snaží o dosažení cíle pomocí společensky nepřípustných metod, např. krádež (rezignace na pravidla). Ani to není přijatelné řešení s ohledem na následky. Třetí skupina se snaží uniknout prostřednictvím individuální rezignace na cíl i pravidla. Ale z takové společnosti není úniku. Nelze uniknout všem regulátorům, nakonec jedinec musí podlehnout. Čtvrtá skupina se dá cestou kolektivní rezignace na cíl i pravidla, snahou nastolit změnu. Výsledkem je vzpoura, revoluce. Ale k něčemu takovému je ještě dlouhá cesta.

Je rozhodnuto. Příští čtyři roky nám bude vládnout pravicová vláda podle svých pravidel. Média sice mluví o středopravicové vládě, ale já tam žádný střed nevidím.

Lidé zvolili pravici, protože jak říkal Karel Kryl -- ještě asi neryjeme držkou v zemi. Ale co není, může být.

Vytisknout