UKÁZKA Z BRITSKÉ PŘEDVOLEBNÍ DEBATY:

Guardian: Kdybychom měli hlas při volbách, hlasovali bychom pro liberální demokraty

1. 5. 2010

Šéf konzervativců David Cameron se sice pokusil ukázat své straně, že nevyjadřuje názory národa. Donutil Konzervativní stranu, aby se stala rozmanitější a aby vstoupila do dialogu s centristickými názory. Explicitně přijal liberální konzervativní tradici, kterou Margaret Thatcherová tolik pohrdala. Cameron podporuje moderní myšlení o občanských svobodách, o životním prostředí a o sociální politice.

Cameron nabízí novou a vítanou formu konzervatismu. Jeho problémem je, že se jeho revoluce ještě neproměnila řádně v podrobnou politiku a zůstává vysoce kontroverzní. Cameron přijímá liberální Británii, přitom protestuje, že je Británie rozbitá v důsledku liberálních hodnot. Vadí mu přemírná moc státu, ale chce zrušit Zákon o lidských právech, který je nejjistější zbraní proti této moci. Hovoří o tom, že Británie bude hrát konstruktivní roli v EU, a přitom se spojil v Evropském parlamentu s nejodpornějšími xenofoby na evropském kontinentu.

Konzervativci znepokojujícím způsobem kličkovali finanční krizí. Chvíli tvrdili, že je třeba drastických škrtů, chvíli zase slibovali výdaje. Občas iracionálně tvrdí, že finanční krizi v Británii způsobil příliš mocný stát. Cameronizace Konzervativní strany se občas jeví spíš jako palácový převrat než jako kulturní revoluce. Cameronova vláda by nebyla pro Británii tak destruktivní jako nejhorší konzervativní režimy v minulosti. Ale pro Británii to není ten pravý kurs.

Kdyby byly nadcházející volby jasným bojem mezi labouristy a konzervativci, což absolutně nejsou, země by byla bezpečnější v rukou labouristů. Když r. 2008 čelila Británie bezprecedentní finanční krizi, Labouristická strana učinila určitá životně důležitá opatření, která odhalila konzervativce jako neoliberály. Zda si však vzala Labouristická strana z krize poučení, zůstává pochybné. Byla to totiž právě Labouristická strana, která vytvořila deregulaci systému, která vyvolala rozklad finančního sektoru, na němž byla celá ekonomika přehnaně závislá. Na nejvyšších úrovních Labouristické strany zůstávají v konfliktu odvaha a zbabělost.

Nynější volby jsou ale také verdiktem nad dlouhými léty labouristické vlády a nad třemi roky premiérství Gordona Browna. Labouristická strana odmítla odvolat Gordona Browna a promarnila tak příležitost se obnovit. Nyní čelí důsledkům.

Jistě, Labouristická strana zachránila zdravotnictví, renovovala podstatnou měrou školy, zavedla minimální mzdu, občanská partnerství pro homosexuály a zavedla ochranu menšin ve společnosti.

Neřešeny však zůstávají problémy se starobními důchody - to hrozí katastrofou - s veřejným dluhem, s bytovám fondem a globálním oteplováním. Labouristé vedli dvě špatně plánované války. Labouristická strana se stále ještě neomluvila za svou zahraniční politiku, která je v pasti velmocenské, jaderné mentality, je slepě nekritická vůči Spojeným státům, pokrytecká vůči Evropské unii a pošpiněná hanbou Iráku. Nikdo se nezabýval obviněním, že se Británie podílela na mučení lidí. Labouristická vláda je posedlá centralizací. Labouristé volně hovoří o svobodě a o "britských hodnotách", přičemž Británie neustále zpřísňuje trestní soudnictví, odstraňuje občanské svobody, ochromuje státní sociální pomoc pro vedení soudních sporů a vydává obrovské peníze na policii a na vězeňství.

Liberální demokraté zůstávají do značné míry středostavovskou stranou. V mnoha ohledech však jejich politika odpovídá našim prioritám a instinktům. V oblastech občanských svobod a trestní spravedlnosti zůstávají jedině liberální demokraté věrni liberálním hodnotám a lidským právům. Liberální demokraté zastávali ekologické postoje dávno před ostatními stranami. Mají dobré vztahy s Evropskou unií, která je pro budoucnost Británie nesmírně důležitá. Jsou ochotni uvažovat o zrušení britského jaderného deterentu Trident. Měli pravdu ohledně Iráku, největším výzvě v britské zahraniční politice za poslední půlstoletí, tam, kde labouristé i konzervativci se katastrofálně a stupidně mýlili. Kdykoliv šlo o otázky svobody projevu, liberální demokraté byli vždy první, kteří ji podpořili. Podporují řádnou volební reformu.

Deník Guardian, které má hrdé kořeny v liberální i v labouristické tradici, a který podporuje ústavní reformu už od debat v letech 1831-1832 nemůže ignorovat takové výsledky. Jestliže ne nyní, kdy tedy, Odpověď je jasná a hrdá. Teď.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout