Tahle země není pro mladý aneb zvrácený pohled z druhé strany

30. 4. 2010

Ze statistického hlediska je postproduktivní věk kratší než věk předproduktivní. Po odchodu do důchodu většina lidí žije méně než dvacet let. Věk předproduktivní je ale přibližně od 18 do 25 let, kdy se taktéž celá společnost skládá na vzdělání těch mladších. Stejně jako se uvažuje o prodloužení věkové hranice odchodu do důchodu, je možné uvažovat o snížení věkové hranice nástupu do práce. Podstata je stejná -- prodloužit produktivní věk a nezatěžovat produktivní platbami za neproduktivní. Dejme dětem jejich právo na práci!

Povinná školní docházka může skončit v patnácti, možná i spíš. Skutečně jen ty nejlepší půjdou studovat, protože bude snížen i počet středních a vysokých škol. Ty méně dobré je možné v průběhu roku vyučit v řemeslu, bez zátěže matematiky, češtiny, zeměpisu a podobně no a ta většina po zácviku nastoupí do montážních hal. Možná pod vlivem této reformy přijdou nové automobilky s většími montážními halami a zvýší se konkurenceschopnost s Čínou. Pokud by se tato "reforma" spojila i s legalizací některých drog, dá se očekávat, že u části mládeže bude přijatá s nadšením. Pravděpodobně se uleví i některým učitelů a rodičům, neboť jejich děti musí hodit do školy, na kterou kašlou, ale nikdo s nimi nic moc nezmůže, protože do školy chodit musí, i když to v těchto případech nemá žádný význam.

Jinak i já musím přiznat, že důchodci v Kauflandu mne občas znervózní a kromě výše uvedeného mám i jiné blbé nápady. Například po jedné tlačenici v tramvaji mne napadlo upravit ceny cestovného pro důchodce podle výšky jejich věku -- kolik mají let, tolik zaplatí za lístek. Jenže si velmi dobře uvědomuji, že pokud budu mít štěstí a dožiju se vyššího věku, je to i moje budoucnost a mezi třeba i blbou srandou a nenávistí je dost velký rozdíl.

Vytisknout