Smrt obrněného sboru

29. 4. 2010

Jistě, americké armádě bude nařízeno, aby udělala spoustu věcí, od získání hlav a srdcí v Hindúkuši přes dopravu humanitární pomoci do problémových oblastí světa až po budování státu v Iráku. Ale nejprve a především to musí být armáda vycházející z kompetencí v oblasti vševojskového boje (combined arms competencies). To musí být na prvním místě, a ne na druhém nebo třetím, za zmatenými koncepty jako "celovládní přístup" (whole of government approach) a budování emocionálních vztahů s místními populacemi. To posledně jmenované může samozřejmě být v závislosti na bojovém úkolu důležité, ale tomuto typu kompetencí musí předcházet kompetence ve vševojskovém boji, nikoliv naopak.

Nedávno jsem slyšel generála americké armády hovořit ke skupině mladých mužů a žen, kteří budou brzy podporučíky. Hlavní bod, který generál těmto mladým mužům a ženám kladl na srdce - v čem musejí být dobří, až vstoupí do bojové armády - byl navázat "důvěryplné vztahy" s místním obyvatelstvem. Jeden by doufal, že budoucím poručíkům bude řečeno, že musejí být profesionály v základních dovednostech své profese: V pěchotním a tankovém boji, v základních střeleckých dovednostech a manévrování se svou četou coby součástí manévru roty/družstva; v dělostřelbě, palebné podpoře, logistické podpoře; a tak dále.

Slyšel jsem také zprávy z bojiště, podle nichž operační armáda má poddůstojníky tankového vojska až na pozici rotného, kteří nikdy nesloužili na tanku M1. Kdy také naposledy těžká brigádní bojová skupina nacvičovala vševojskový boj, kdy prováděla ostré střelby integrující všechny zbraně na úrovni brigády? Mají vůbec ještě obrněné jednotky, dělostřelectvo a pěchota kolektivní znalost toho, jak se to dělá? Má vlastní zkušenost velitele obrněné roty, který se před pár lety vrátil z bojového nasazení v Baghdádu, obsahuje příběhy toho typu, jako že jsem měl poručíky, kteří nikdy nesloužili na (bojovém vozidle pěchoty) Bradleyi, a rotu, jíž kolektivně chyběla znalost toho, jak s Bradleyem zacházet na střelnici. Tyto dovednosti mohou vypadat nedůležitě, ale nejsou nedůležité, ponevadž indikují kolektivní znalost a kompetenci (nebo jejich nedostatek) na taktické úrovni vševojskové formace.

Kde se v současnosti v americké armádě nachází místo, na němž je přítomen obrněný sbor? Můžete snadno položit takovou otázku a pak ukázat na taková místa jako Fort Bragg, Fort Benning, Fort Campbell, nebo dokonce na Afghánistán. Ale kde je obrněný sbor? Ve Fort Hood? Kdepak. 3. pluk obrněné kavalerie se nedávno zbavil tanků; těžká brigádní bojová skupina 4. pěší divize provádí právě v Afghánistánu pěchotní operace a své tanky a Bradleye opustila.

Takže obrněný sbor je pryč, během posledních devíti let nepravidelného válčení jsme ho vykuchali až na úroveň vyhubení. Možná, že taková cena stála za to, a možná, že na tom nezáleží, pokud vizionáři budoucnosti mají pravdu, když nám říkají, abychom se nestarali o kompetence ve vševojskovém boji, protože tyto věci jsou snadné a to, co americká armáda doopravdy potřebuje získat - a co je prý jakási vyšší forma války a konfliktu, jak se často tvrdí - je "celovládní přístup".

Jsem si jist, že někteří lidé nemají s takovou situací problém, protože vidí budoucnost plnou dalších Iráků a Afghánistánů a nepravidelného boje. Ale co když americká armáda bude muset bojovat s někým jiným než s povstalci pokládajícími improvizovaná výbušná zařízení a připravujícími léčky s použitím ručních zbraní, čemuž lze obyčejně účinně čelit s pěšími četami? Co kdyby těžké brigádní bojové skupině v Iráku bylo nařízeno, aby se pohnula, rozjela se na východ a vjela do země, která představuje hrozbu?

Můžeme to udělat? Bylo by těžké provést takovou operaci bez intelektuálního rámce obrněné síly, který americká armáda mívala, ale který je dávno pryč. Bude těžké, velice těžké ho získat zpět. Kompetentní bojové armády ovládající vševojskový boj nevznikají přes noc.

Poznámka KD: Americká armáda založila skutečné obrněné jednotky teprve počátkem 40. let minulého století, kdy v reakci na události v tehdejší Evropě zkopírovala strukturu německé tankové divize (Panzerdivision). Výslovné doktrinální zaměření na vševojskový boj pochází z poloviny 70. let a bylo zásluhou generála Williama E. DePuye, který opět dalekosáhle pracoval se soudobými německými koncepcemi. Od první americké války proti Iráku až do nedávna bylo vojenskými analytiky v podstatě považováno za axiom, že mimořádně vysoká úroveň zvládnutí vševojskového boje americkou armádou je na světě naprosto bez konkurence. Nicméně tak jako německá Wehrmacht nemohla po řadu let bojovat na východní frontě bez toho, aby se to projevilo rozšířeným uplatňováním např. hipomobilních prostředků v dopravě a také extenzívním pěším "mašírováním", kteréžto (a mnohé další...) faktory tuto armádu v řadě ohledů v zásadě vrátily do předprůmyslové doby, ani U.S. Army se nedokázala zcela vyhnout dlouhodobým důsledkům nutnosti vyrovnávat se s vpodstatě předindustriálním prostředím, jaké dnes existuje především v Afghánistánu. Gentile ovšem nedovede odlišit tento faktor od důsledků doktríny protipovstalecké operace, která dělá z armády nástroj politického působení v mnohem složitějším smyslu, než jak to vyplývá z tradičního clausewitzovského pojetí. Kromě toho zřejmě vůbec nechápe vietnamskou zkušenost s tím, že je možno vyhrát (téměř) všechny bitvy, ale přesto v politické rovině prohrát válku - a že tedy koneckonců technické dovednosti opravdu nemusejí být nejdůležitější, často skutečně k dosažení cíle nepostačují a soustředění primárně na ně je svého druhu intelektuální past.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout