Církve mají právo ovlivňovat voliče

30. 4. 2010 / Jan Potměšil

Dovoluji si s Vámi nesouhlasit, pane Steigere. V této zemi má každý, tedy i katolík i a tedy i církev jako instituce svého druhu, právo svobodně projevovat své názory, a to i veřejně, masovými sdělovacími prostředky, a to i k otázkám politickým. Odkaz na odluku církve od státu považuji za nepatřičný, neboť odluka u nás do důsledku provedena není a současný stav spíše svádí k závěru, že dokud bude církev nevyžádaně (byť špatně) spolufinancována státem, má držet ústa a krok, tím spíše nemá kritizovat mocné (rozuměj největší politické strany, které ovlivňují politiku, stát i co s církví bude či nikoliv). Naopak přes tuto závislost by se církev neměla stát vazalem státu, ale měla by si zachovat myšlenkovou nezávislost, byť jde o mocné a byť jde o politiku.

V jiných zemích, třeba v Latinské Americe, i na Kubě, není výjimkou, že se představitelé církve vyjadřují k věcem veřejným, ať už jde o sociální politiku, ekonomické otázky, práva chudých či domorodců, nebo o dodržování lidských práv. Veřejný život totiž ovlivňuje i život soukromý. Snaha umlčet církev v našem prostředí podle mě čerpá spíš z naší ateistické (dříve "husitské" či pseudohusitské) tradice nenávisti vůči církvi, zejména katolické, mocně přiživené komunistickým režimem.

Dokážu si představit i to, že by čeští muslimové vyzývali své členy, aby nevolili strany, které vystupují proti islámu, resp. chovají se islamofobně -- co by bylo přirozenější? Pokud budu muslim, nebudu přece volit stranu, kde jsou lidé jako senátor Oberfalzer, zvoucí k nám islamofoby ze zahraničí, či Hynek Fajmon, tíhnoucí k lidem sdruženým kolem webů euRabia, euPortál, či poslanci a poslankyně podepisující spolu s extrémní pravicí, lefebvristy a fašisty výzvy typu D.O.S.T. (Dundáčková, Prosek a další). Pro ty muslimy, kteří nečtou noviny, může být takové doporučení užitečné -- tedy aby nevolili ty, kteří jim chtějí "zakroutit krkem". Stejně tak Židovská liberální unie nebude třeba doporučovat volit Zelené, kteří nejsou dostatečně pro-izraelští. Proč se bát nějakých doporučení -- aby nedej Bože lidé nevolili jinak, než si přeji já a dali na své autority, příp. aby si mohli ve veřejné diskuzi tvořit konečný názor? Tam, kde církev vystupovala proti totalitním režimům, byl její hlas vítán. Teď, když chce narušovat naše "teplíčko a smrádek", nechť mlčí.

Osobně také nesouhlasím s některými názory některých představitelů katolické církve -- řešením ale není církev umlčovat, ale předložit lepší argumenty -- o tom je demokratická diskuze. Tedy ne, že jeden mluvit smí (politické strany, hlavně ty velké, příp. ještě občanská sdružení a hnutí, byť to politici neradi) a jiný nesmí (např. subjekty sdružující lidi na základě společné víry či filosofie).

Co se týče žehnání lékařských nástrojů -- církev se nikam nevnucuje, ale pokud ředitel nemocnice, majitel nového podniku, zřizovatel domova důchodců atd. chce, má církev říct -- to my nemůžeme, vy byste byl rád, ale co kdyby to někomu vadilo. Na jižní Moravě to asi vadit nebude, v Praze možná ano ("buď všechno -- pozvěte i buddhisty, muslimy, Židy, pravoslavné..., nebo nic" -- jsme přece sekulární stát, proto musí být sekulární všickni), byť si nevzpomínám, že by někdo ostře protestoval proti zvaní dalajlamy do Prahy a sestavování mandaly na Pražském hradě. Žehnání užitečných věcí či prostě věcí, které si lidé přejí mít požehnané, mě nezneklidňuje a nemyslím, že je třeba regulovat a zakazovat, co smí a co nesmí být objektem přízně či nějakého úkonu ze strany církve.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.4. 2010