Jak Björn Lomborg klame veřejnost

30. 4. 2010

Když se začtete do článku, zjistíte, že ony "klíčové environmentální indikátory" se týkají téměř bezvýhradně zdraví a blaha lidí. A na tomto základě staví svou trojsečnou strategii, s níž klame veřejnost. Zaprvé klade rovnítko mezi lidské blaho a blaho planety jako celku, přičemž zcela přehlíží úpadek funkčnosti samotných ekosystémů, na nichž závisí lidský život. Zadruhé ví, že lidé jsou mimořádně dychtiví slyšet o sobě dobré zprávy, především když jsou tyto zprávy vykresleny takovým způsobem, který vytváří zdání, že nepodkopáváme systémy životního prostředí, na nichž závisíme. Zatřetí obviňuje ty, kdo volají po hromadném omezení procesů jako je spalování fosilních paliv z toho, že se nestarají o chudé.

Podívejme se blíže na každou z těchto strategií.

Lidské blaho je stejné jako blaho planety. Je snadné myslet si, že všeobecné podmínky se na Zemi zlepšují, když máte dost jídla a přístup k náležitému bydlení, vzdělání, ekonomickým příležitostem a zábavě. Pokud je nějaký člověk na zemi dost dlouho, patrně si všimne, že mnohé vodní toky jsou čistší, než bývaly o generaci zpět a že vzduch v mnohých městech je nyní čistší, než býval. Lomborg spoléhá na sklon lidí posuzovat stav planety na základě jejich vlastní osobní zkušenosti a považovat tuto zkušenost za nejlepší indikátor tohoto stavu. Hlavní planetární systémy jako jsou oceány, lesy, půda a klima se pochopitelně dramaticky mění a to měřitelným způsobem, jenž je nepříznivý nikoliv jen pro lidské přežití, nýbrž také pro přežití prakticky všech dalších živých organismů. Ovšem průměrnému obyvateli města nejsou tyto změny ihned zřejmé, neboť je nezakouší přímo, ani nemá aparát a školení k tomu, aby mohl změny takového systému měřit.

Lidé však ve skutečnosti přetěžují zemské ekosystémy, a to v nich můžu nějaký čas vyvolávat pozitivní pocity. Lidé byli tak neskutečně úspěšní při zvyšování svého počtu, dlouhověkosti, zdraví a celkového materiálního bohatství, že je pro ně obtížné vytušit, že je zde něco špatně. Jenže trajektorie našeho druhu vypadá jako dokonalý obraz přestřelu. A my jsme na své cestě získali ještě více jistoty, dokonce i když se deficit nosné kapacity prohlubuje. Ekologicky řečeno, to, co charakterizuje populační trajektorie našeho typu, je příkrý a zdánlivě nezastavitelný vzestup následovaný rychlým nárazem, když deficit nosné kapacity překročí kritickou hranici. Jiným slovy -- všechno je v pořádku do té doby, než se to pokazí! Z tohoto důvodu nejsou indikátory lidského blaha příliš užitečné, chceme-li posoudit stav ekosystémů.

Lidé jsou mimořádně dychtiví slyšet o sobě dobré zprávy. Představte si, jaké to bylo, když jste byli dítě a vaši rodiče či učitel vás pochválili za vaše známky, za vaše vystoupení na školním koncertě či divadle, za vaši obratnost při fotbale, basketbalu či jiné sportovní hře, nebo za cokoli, co jste udělali dobře a v souladu s přáním vašich rodičů a učitelů. Kdo by nechtěl být pochválen? Lomborg je plný chvály za to, co jsme údajně udělali pro "zlepšení" životního prostředí. Netvrdí, že není třeba již nic dělat, že je vše hotovo. Ale v týdnu, který je plný zoufalých varování před environmentální katastrofou, je Lomborgovo poselství záměrně sestaveno tak, aby vyčnívalo. Je to skvělá PR strategie.

Ti, kdo volají po hromadném omezení procesů jako je spalování fosilních paliv, se nestarají o chudé. Tato Lomborgova teze je obzvlášť škodlivá. Z lidí, kteří obhajují rychlé a nekompromisní změny v environmentální politice, dělá zrůdy. Lomborg nenechává čtenáře, aby se zamyslel nad tím, že existující systém je zodpovědný za vytváření velkých rozdílů v příjmech a tím za zhoršené a nebezpečné podmínky chudého světa. Jedná, jako by ten samý systém, který zotročil chudé světa, byl zároveň tím, co nějak zlepší jejich podmínky.

Pro privilegované obyvatele Západu je příliš snadné přesvědčit sebe samé, jak moc pomohli předindustriálním kulturám tím, že je kolonizovali a vnutili jim industriální model. V jednom bodě má Lomborg pravdu. Je pokrytecké, aby ti, kteří žijí v bohatých zemích, trvali na tom, aby se chudé země vzdaly výhod západního životního stylu za účelem "záchrany planety", pokud tyto bohaté země nejsou ochotny samy podstoupit drastické změny. To ale neznamená, že drastické a rychlé změny nejsou všeobecně nezbytné k tomu, abychom předešli kolapsu, o němž byla zmínka výše. Lomborgův argument je v podstatě takový, že chudí potřebují být vyzdviženi z chudoby prostřednictvím dalšího pokračování starých postupů, uplatňovaných spravedlivěji. Tento argument ospravedlňuje těm z nás, kdo žijeme v bohatých zemích, to, že pokračujeme ve stejném stylu dál, byť při tom máme uplatnit zelenou technologii.

Zda je Lomborg cynický anebo jen slepý vůči svým vlastním úskokům, to nemohu vědět. Ale jeho chytrá rétorika ho drží rok co rok ve středu zájmu. A to je možná vše, oč mu jde.

Pro Energybulletin.cz přeložil Marek Kvapil.

Zdroj: ZDE

Vytisknout