Česká legislativa vhání cizince do izolace

Dejme Vietnamcům občanskou odpovědnost

29. 4. 2010 / Milan Daniel

Ke svému článku "Integrace v policejní uniformě"jsem dostal zajímavou reakci pana Gordona Seca, kterou cituji v plném znění:

Jsem cizinec, Čechoangličan nebo Angločech spíš, protože jsem se v Anglii narodil a žil převážnou část svého života.

Do ČR jsem se dostal se svou anglickou firmou, a když jsem poznal krásnou českou ženu, oženil jsem se a natrvalo zde zůstal.

Jako cizinec jsem ve svých názorech nadstranický a tak budu i teď. Soužití s Čechy mi nedělá problém, ale je to jistě i tím, že jsem z Británie. Přesto jsem poznal, že problém s cizinci v zemi narůstá, ale není to z jejich strany, ale je to naprosto neřešená migrace ze strany státu.

Já totiž bydlím blízko Sapy a vím, že Sapa už dávno přestala fungovat jako velkoobchod a je to místo něčím jiným. Problémy v soužití této komunity a občanů blízko bydlících jsou velké. Tato komunita si potají vytvořila své území v českém státu a používá jenom svoje zákony. Vidíme dnes a dennodenně, že se na 35 hektarech pohybuje až 7000 Vietnamců, hodně z nich jsou ti, co se skrývají po propuštění z práce a nechtějí odtud odejít.

Paní Jedličková se snažila problém řešit, jenže ostatní orgány jsou hluché a slepé a je také podezření na velkou korupci, proto se neřeší nic a nechává se to, ono to nějak dopadne.

Každým pádem my, kteří tady žijeme, víme, že soužití Čechů a této komunity možné není. Vietnamci žádné soužití nepotřebují a myslím si, že řada neziskových organizací to dobře ví. Mají odlišný způsob života, včetně hygienických návyků a absolutně necítí většina z nich potřebu poznat a naučit se česky a české zákony.

A to co dělají v okolních domech, je pravda. Také je pravdou, že jim byty rádi pronajali čeští občané, protože Vietnamci platí pravidelně.

No co k tomu víc říct než že je to problém této země a protože nikoho řešení nezajímá, bude jednou větší, konflikty už začínají být otevřenější a to na obou stranách.

Pokud pracujete v nějaké neziskové organizaci, co se zabývá životem cizinců v ČR, buďte objektivní, neposuzujte vše jenom podle doslechu a apelujte na vládní orgány, ať se tímto zabývají. Sapa není dobrý příklad pro soužití a pokud bude více takových Sap, tak pánBůh s Čechy.

Pan Sec (Séc je vietnamsky Čech, Čechy, česky, život holt tropí hlouposti), má podle informací, které jsou veřejně k dispozici (např. usnesení zastupitelstva MČ Praha Libuš ze dne 17. 3. 2010) v řadě svých tvrzení pravdu. Situace, která v lokalitě nastala, je výsledkem dlouhodobé nevšímavosti orgánů samosprávy. Současně je však pravdou, že negativní jevy, jimž se místní občané brání, nejsou rozhodně projevem celé vietnamské komunity, ale její části. Té, která bezpochyby zkouší, kam až může zajít, kde ještě platí a kde naopak neplatí české zákony. Té, která si ověřila, že se v komunitě svých krajanů může "schovat" a nemusí se z ničeho odpovídat.

Řešením ovšem není ustavení "speciálního policejního týmu", jímž na stížnosti reagoval policejní ředitel Červíček, či spuštění nového období tzv. emergentního projektu podpořeného odborem azylové a migrační politiky (OAMP), ani jiná řešení, která nezahrnují aktivní a trvalou spoluúčast všech subjektů, jež mají na východisku z nastalé situace zájem.

Je nabíledni, že v dané lokalitě je třeba pracovat koncepčně a kontinuálně. Pražský magistrát zjevně žádnou koncepci integrace cizinců nemá a opírá se o nedokonalou koncepci vládní. Kontinuita emergentních projektů (tak jim vznešeně říká OAMP) neexistuje, protože se mohou týkat jen časově omezených období. Jejich efektivita je velmi pochybná. Chyb se jistě dopustily i NNO, které se o téma začaly zajímat teprve s vyhřeznutím problému.

Gestorem integrační politiky je OAMP MV. Ten má k dispozici státní prostředky, může určovat témata grantových výzev a příslušné aktivity po schválení projektů financovat, jakož i vyžadovat garanci jejich pokračování po jejich skončení. Nedělá to, a soudě, že nejvíce ví a nejlepším hospodářem je on sám, distribuuje svěřené prostředky do emergentních projektů administrovaných samosprávnými orgány obcí. Zaměstnanci obcí však nejsou na rozdíl od pracovníků NNO ochotni pokračovat v aktivitách projektů po přechodnou dobu bez peněz. A obce "na cizince" obvykle nedají ani korunu, protože by jim občané vyškrábali oči.

Vietnamci nejsou jednolitá masa. Jejich komunita je strukturovaná podobně jako česká, přestupků proti občanskému soužití či drobné kriminality se dopouští jen malá část z nich. Většina má zájem na bezproblémovém soužití, na kdysi "němou" komunitu skutečně platí tlak státu na získání jazykové kompetence, Vietnamci se do kurzů nyní hlásí v mnohem větších počtech. SAPA sice působí jako ostrov, ale je to ostrov v českém moři a lidé, kteří ji řídí, si to jistě velmi dobře uvědomují, mají snahu spolupracovat, jednají podle toho. V Praze působí i vietnamsko-české neziskovky, jako Klub Hanoi (v SAPA samotné) či Info-dráček. Nevěřím tomu, že by si autority ze SAPA chtěly nespoluprací podřezávat větev. Podle mých informací má zájem na řešení i vietnamské velvyslanectví v Praze.

Všechny tyto aktéry -- zástupce místních občanů, zástupce vietnamské komunity, radnice, NNO, policie a další je třeba vyzvat k účasti v práci v pracovní skupině, jež by se vzniklými problémy zabývala s ohledem na oprávněné zájmy všech stran. Rozumní lidé se rozumně domluví i na společných a dílčích opatřeních.

Sebeizolace Vietnamců v SAPA není jen produktem strategicko-hospodářské povahy, jak bývá často vykládána. Vietnamci obchodují mezi sebou a v uzavřeném okruhu nejen proto, aby se vymkli kontrole, ale i proto, že je česká společnost nevnímá jako rovnocenné partnery. Ve své komunitě si rovnocenní jsou a o svou důstojnost nemusí mít starost. Není sporu o tom, že mnohým pozice nepostižitelných učarovala a rádi se v ní usadili. Zpřísnění kontrol chápou jako křivdu a zasahování do svých "práv". Náprava je možná jen tehdy, když s nimi budeme jednat důstojně a bez předsudků

Větší identifikaci Vietnamců v Libuši se životem místních občanů však brání i české zákony, konkrétně zákon o volbách do místních zastupitelstev, který právo volit a být volen dává jen občanům EU. Občané třetích států jsou tak občany druhé či třetí kategorie, třebaže v obcích žijí už po generace. Lépe by se občanům libušským jednalo, kdyby mohli s volenými zástupci komunity jednat na stejné úrovni. Nyní jsou pro ně jejich sousedé Vietnamci na úrovni mimozemšťanů, lidé, s nimiž se na úrovni jednat nedá, protože jsou mimo oficiální struktury.

I zastupitelé "postižené" městské části však mohou přijmout podnět ke změně zákona o volbách do místních zastupitelstev a postoupit jej pražskému magistrátu, který má možnost vyvinout zákonodárnou iniciativu. Dnes, tedy ve středu, libušští zasedají. Schválně: udělají to?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 29.4. 2010